From Wikipedia, the free encyclopedia
Félix Sardá y Salvany (21. května 1841 Sabadell – 2. ledna 1916 Sabadell) byl španělský kněz, apologeta, polemik a spisovatel, významný představitel katolického integrismu z období obnovy Bourbonů ve Španělsku.
Félix Sardá y Salvany | |
---|---|
Církev | římskokatolická |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 1865 |
Osobní údaje | |
Datum narození | 21. května 1841 |
Místo narození | Sabadell |
Datum úmrtí | 2. ledna 1916 (ve věku 74 let) |
Místo úmrtí | Sabadell |
Povolání | spisovatel a katolický kněz |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pocházel ze zámožné rodiny, jeho otec, dědic rodinného textilního podniku, pocházel ze San Lorenzo Savall a jeho matka měla vazby na rod Oller de Manresa z řad katalánské šlechty.
Po základní škole u piaristů ve svém městě vstoupil v roce 1855 do konciliárního semináře v Barceloně (špan. Seminario Conciliar de Barcelona), kde na něj měli vliv jezuité, kteří v té době vedli tuto instituci. V roce 1864 absolvoval teologii ve valencijském semináři a po vysvěcení na kněze v roce 1865 vyučoval latinu a humanitní vědy v barcelonském semináři až do roku 1868, kdy se vrátil do Sabadellu, aby po uzavření semináře v důsledku revoluce v roce 1868 přijal beneficium ve farnosti svatého Felixe.
Vystudoval právo a získal licenciát v oboru filozofie a umění na Barcelonské univerzitě.[1]
Chtěl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova, ale jeho chatrný zdravotní stav mu v tom zabránil.[1] Třikrát byl zařazen na seznam tří kandidátů na biskupa, ale Sardá jmenování nepřijal.[2]
Byl členem karlismu, od kterého se v roce 1888 odštěpil a stal se jedním z hlavních ideologů integristické strany (špan. Partido Integrista) vedené Ramónem Nocedalem. Ve skutečnosti to byl právě Sardá y Salvany, kdo navrhl, aby strana ochotně přijala za svůj název hanlivé označení integristé, které jí dali její političtí nepřátelé.[3] Prosazoval kampaně proti „mestizos“ (katolíkům ve prospěch konstituované moci).
V roce 1893 převzal redakci Diario Catalán,[4] orgánu fundamentalistické strany v Barceloně, v němž své články podepisoval jako „El Sr. X“. S fundamentalismem se nakonec rozešel v roce 1896 kvůli rozdílům v politické strategii s Nocedalem a El Siglo Futuro, neboť Sardá y Salvany navrhoval z Diario Catalán podporovat místní volební spojenectví s alphonsinskými konzervativci.[5][6]
Vystupoval proti La Veu de Catalunya, politickému katalánství a Regionalistické lize, protože podle Sardy jejich regionalismus nebral ohled na náboženství. V roce 1906 se postavil proti katalánskému autonomistickému hnutí Solidarita.[7]
Založil první dělnickou vzájemnou společnost v Sabadellu, kterou financoval převážně z vlastních prostředků, a v roce 1882 založil fond pro pomoc nemocným dělníkům, který umožňoval nákup léků pro nemocné dělníky, a další sociální instituce.[2] Svůj rodinný dům přestavěl na domov důchodců,[8][2] o který se od jeho vzniku v roce 1905 staraly Malé sestry opuštěných starých lidí,[9] kde strávil poslední roky svého života a kde 2. ledna 1916 zemřel[2] na apoplexii.[10] Jeho pohřbu se masově zúčastnili obyvatelé Sabadellu.
Pod pseudonymem Un obscurantista de buena fe psal od roku 1869 četné články a přibližně dvě stě brožur o sociálních a náboženských problémech, které od roku 1871 publikoval v časopise Revista Popular, jehož byl po třiačtyřicet let redaktorem.
S hbitým talentem, lehkostí odpovědí, množstvím argumentů, jasným stylem a pevností charakteru a přesvědčení polemizoval a propagoval své myšlenky o katolicismu. Obhajoval Syllabus a vedl kampaně proti zednářství, spiritismu, protestantismu, anarchismu, naturalismu, liberalismu a dalším souvisejícím ideologickým proudům.
Jeho dílo El liberalismo es pecado (Liberalismus je hřích), které bylo široce rozšířeno v národním i mezinárodním měřítku a sloužilo jako doktrinální základ tradicionalismu, vyvolalo vášnivou polemiku a byly proti němu vydány četné knihy a pamflety, což vedlo dokonce k zásahu Posvátné kongregace Indexu, která Sardá y Salvanyho pochválila a odsoudila dílo El proceso del integrismo: (1885), jehož autorem byl kanovník a děkan katedrály Vic Celestino de Pazos Teijeira (rodák z Corcubión v A Coruñi) a jehož cílem bylo vyvrátit údajné omyly prvního z nich.
V roce 1922, u příležitosti padesátého výročí založení Katolické akademie v Sabadellu, byla na rodném domě rodiny umístěna pamětní deska připomínající jeho narození, smrt a dílo.[12]
V roce 1926 byla jeho památce věnována kniha obsahující anekdotické, biografické a bibliografické texty.
Na jeho počest a památku pojmenovala radnice města Sabadell místní náměstí „Sardá i Salvany“.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.