česká zpěvačka (1939-2020) From Wikipedia, the free encyclopedia
Eva Pilarová (rozená Bojanovská, 9. srpna 1939 Brno – 14. března 2020[1] Praha[2]) byla česká zpěvačka a herečka, čtyřnásobná vítězka čtenářské ankety Zlatý slavík v kategorii zpěvaček. V říjnu 2009 obdržela Medaili Za zásluhy.
| Eva Pilarová | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Rodné jméno | Eva Bojanovská |
| Narození | 9. srpna 1939 Brno  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 14. března 2020 (ve věku 80 let) Praha  Česko |
| Příčina úmrtí | selhání ledvin |
| Místo pohřbení | Hřbitov Malvazinky |
| Žánry | popmusic, swing, jazz |
| Povolání | zpěvačka, herečka, fotografka |
| Nástroje | hlas |
| Vydavatel | Supraphon |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (2009)Cena Jihomoravského kraje (2018) |
| Manžel(ka) | Milan Pilar (1960–1964) Jaromír Mayer (1968–1971) Jan Kolomazník (1984–2020) |
| Děti | Milan Pilar |
| Rodiče | Ladislav Bojanovský Františka Bojanovská |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Narodila se do rodiny Ladislava Bojanovského (27. června 1912 Kundratice) a Františky Bojanovské, roz. Horčičkové (22. června 1915 Vrbice – 27. června 2021 Brno), oddaných 31. prosince 1938 v Kobylí[3]. Otec měl se společníkem krejčovský salon Janšta a Bojanovský, matka byla vyučená švadlena. Eva zpívala už od dětství a to i klasickou hudbu. Rodiče byli praktikující katolíci a přihlásili ji do dětského chrámového sboru u sv. Tomáše, který vedl sbormistr a varhaník Vladimír Stehlík. Od první třídy chodila do hudební školy. Ve škole si jejího talentu všiml učitel František Lýsek a přijal ji do svého Brněnského dětského sboru, se kterým účinkovala i v rozhlase.[4]
Maturovala na čtyřleté vyšší hospodářské škole na Pionýrské ulici v Brně (1958). Koncem 50. let začala na brněnské JAMU studovat operní zpěv, zároveň v té době vystupovala v Satirickém divadle Večerní Brno. Více než operní zpěv ji přitahoval jazz a swing. Po roce studia v roce 1960 JAMU opustila a nastoupila do pražského divadla Semafor, kde se záhy prosadila jako zpěvačka. Všeobecnou popularitu jí přinesla píseň Kočka není pes z repertoárů Elvise Presleyho, otextovaná Jiřím Suchým. V pásmu Zuzana je zase sama doma zpívala s Waldemarem Matuškou duet Ach, ta láska nebeská.[5]
V roce 1962 odešla spolu s Waldemarem Matuškou a Karlem Štědrým zpívat do Divadla Rokoko,[6] ale už v roce 1964 se vrátila zpět do Semaforu. V tomtéž roce si také ve filmu Kdyby tisíc klarinetů zahrála drobnou roli sboristky dívčí školy – spolu s Naďou Urbánkovou. Zazpívala v něm duet Je nebezpečné dotýkat se hvězd s Karlem Gottem.
V roce 1965 začala zpívat s vlastní kapelou. V roce 1967 vyhrála zlatou Bratislavskou lyru s písní Rekviem. Během pěvecké kariéry nazpívala řadu hitů včetně duetů s Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem a dalšími zpěváky. Disponovala silným a barevně zajímavým hlasem – sopránem (se základní polohou a barvou altovou) o rozsahu tří a půl oktávy,[7] a dobrou pěveckou technikou. Jako své oblíbené zpěváky uváděla ze zahraničních Ray Charlese, Ellu Fitzgeraldovou a Peggy Lee.[7]
V době normalizace nemohla cestovat na západ – zde sehrála svou roli emigrace jejího prvního (Milan Pilar) i druhého (Jaromír Mayer) manžela. V roce 1973 koncertovala na Kubě a členové její kapely, kteří se bez ní vraceli dříve do Prahy, zahynuli v hořícím letadle.[8] Po překonání psychického otřesu sestavila novou kapelu, s níž absolvovala dlouhé turné po Sovětském svazu. V roce 1977, aby vůbec mohla i nadále vystupovat, podepsala tzv. Antichartu,[9] za což se cca po 40 letech omluvila.[10][8]
V pozdní fázi kariéry se orientovala především na žánrovou oblast jazzu a swingu. Mezi největší hity posledních let patřil Montiho čardáš.[11] Nepřestala být aktivní ani poté, co v padesáti letech překonala rakovinu. Spolupracovala také s Tanečním orchestrem Českého rozhlasu, v 90. letech v rozhlase moderovala pořad Dobré jitro.[12]
Po roce 1989 se kromě zpívání věnovala fotografování a počítačovým úpravám svých fotografií, které představila na téměř 100 výstavách.[13] [14]
Eva Pilarová byla třikrát vdaná. Prvním manželem byl v letech 1960–1964 jazzový kontrabasista Milan Pilar (* 1934). Po jeho emigraci do Západního Německa roku 1962 byla načas sledována StB a v roce 1965 byla podmínečně odsouzena za údajné valutové machinace v případu zpěváka Pavla Sedláčka.[8] Druhým manželem byl pak v letech 1968–1971 zpěvák Jaromír Mayer (* 1943). Potřetí se vdala roku 1984 za tanečníka Jana Kolomazníka (* 1952) a jejich manželství trvalo až do její smrti. Z prvního manželství pochází syn Milan. Její matka Františka Bojanovská zemřela 27. června 2021, 5 dní po svých 106. narozeninách.[15]
Od roku 2018, kdy si při pádu v bytě zlomila rameno a stehenní kost a tři měsíce strávila v nemocnici, ji provázely různé zdravotní problémy. Zemřela v péči řeholních sester Boromejek 14. března 2020 v Praze po těžké operaci na selhání ledvin. Bylo jí 80 let.[16][8]
Zádušní mše za Evu Pilarovou se konala ve středu 3. června 2020 v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Praze na Strahově. Celebroval ji páter Marian Pospěcha, vystoupila řada umělců (Adam Plachetka, Pavel Šporcl, Monika Absolonová a další), státní orgány zastupoval ministr kultury Lubomír Zaorálek a hereckou obec Jiřina Bohdalová. Přímý přenos vysílala TV Noe.[17] Marian Pospěcha ocenil ve své homilii také její píseň „Tam za vodou v rákosí“ (je Ráj), zpívanou s Waldemarem Matuškou. Jménem zpěváků se rozloučil dojímavou řečí (Mám Tě rád!) Vojta Dyk.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
