Eurovision Song Contest 1956

Eurovision Song Contest 1956, česky také Velká cena Eurovize 1956 (či jen Eurovize 1956), byl 1. ročník soutěže Eurovision Song Contest, který se konal v Luganu ve Švýcarsku. Soutěž, organizovaná Evropskou vysílací unií (EVU) a stanicemi Radio svizzera italiana (RSI) a Swiss Broadcasting Corporation (SRG SSR), se konala v Teatro Kursaal 24. května 1956, moderátorem přenosu byl Lohengrin Filipello – jednalo se o jediný ročník, který moderoval pouze jeden muž.

Eurovision Song Contest 1956
Logo ročníku
Datum
Finále	19560524a24. května 1956
Hostitel
Místo konání	Teatro Kursaal Lugano, Švýcarsko
Moderátor	Lohegrin Filipello
Dirigent	Fernando Paggi
Režie	Franco Marazzi
Televize	Swiss Broadcasting Corporation (SRG SSR) Radiotelevisione Svizzera (RSI)
Web	eurovision.tv/event/lugano-1956
Účast
Soutěžících	14 (7 zemí, 2 písně z každé země)
Debut	Belgie  Francie  Itálie  Lucembursko  Nizozemsko  Švýcarsko  Západní Německo
Mapa účastníků
Účastníci ročníku
Hlasování
Dva porotci z každé země udělili písním body od 1 do 10
Vítěz	Švýcarsko
Interpret	Lys Assia
Skladba	„Refrain“
Autor písně	Geo Voumard Emile Gardaz
Eurovision Song Contest
Lugano 1956 Frankfurt 1957

Soutěž byla inspirována italským festivalem Sanremo, který se každoročně koná od roku 1951. Ke schválení pravidel a struktury soutěže došlo v roce 1955, hned od následujícího ročníku ale došlo k celé řadě úprav. Jedná se například o jediný ročník s neveřejným hlasováním, s možností hlasovat pro vlastního interpreta nebo o ročník, kdy každou zemi reprezentovaly dvě skladby.

Soutěže se zúčastnilo 7 zemí. Prvním vítězem se stalo hostující Švýcarsko, které reprezentovala se skladbou „Refrain“ Lys Assia. O výsledcích rozhodovala porota, přičemž každou zemi zastupovali dva porotci, kteří každé skladbě přiřadili 1 až 10 bodů. Na závěr soutěže byl oznámen pouze vítěz, pořadí ostatních soutěžících zůstává neznámé.^[1] Přestože soutěž byla odvysílána v televizi a v rádiu v deseti zemích, neexistuje ze soutěže video záznam s výjimkou několika krátkých útržků. Většina soutěže je ale dostupná v audio formátu.^[2]

Před soutěží

Během schůzky členů EVU v Monaku (1955) se projednávala možnost pěvecké soutěže pro evropské země, která by se inspirovala italským Festivalem Sanremo.

Místo konání

Lugano

Lokace místa konání

Jako místo konání bylo vybrané švýcarské město Lugano v italsky mluvícím kantonu Ticino, které hraničí s Itálií. Jelikož byla soutěž inspirována italským Festivalem Sanremo, konala se v italském prostředí.

Kontroverze

Hlasování

Z každé země měli přicestovat dva porotci a rozhodnout, kdo soutěž vyhraje, ale:

1. lucemburská delegace nemohla přicestovat do Lugana a hlasovat,
2. země mohly hlasovat i pro svoje písně,
3. švýcarská delegace dostala od EVU souhlas, aby rozhodovala za lucemburskou delegaci.

Po téhle zkušenosti se EVU rozhodla neopakovat tento systém hlasování, i když v letech 1971–73 se uskutečňovalo něco podobného, ale všechny delegace byly na místě a nemohly hlasovat pro svoje země.

Ztracené nahrávky

Soutěž se vysílala na některých stanicích (televize v té době ještě nebyly zcela běžné). Nedochovaly se žádné nahrávky.

Zúčastněné země

V soutěži úspěšně debutovalo 7 zemí a každá měla 2 písně. Původně se mělo účastnit 10 zemí, ale Dánsko, Rakousko a Spojené království překročily lhůtu pro podání přihlášek a nemohly se účastnit.

Výsledky

Krom vítěze nejsou známé další výsledky z hlasování. V knize The Complete and Independent Guide to the Eurovision Song Contest 2010 sice byly výsledky zapsány, ale autor neuvedl žádný zdroj, odkud čerpal.

Pořadí	Země	Interpret	Skladba	Jazyk
1.	Nizozemsko	Jetty Paerl	„De vogels van Holland“	nizozemština
2.	Švýcarsko	Lys Assia	„Das alte Karussell“	němčina
3.	Belgie	Fud Leclerc	„Messieurs les noyés de la Seine“	francouzština
4.	Západní Německo	Walter Andreas Schwarz	„Im Wartesaal zum großen Glück“	němčina
5.	Francie	Mathé Altéry	„Le Temps perdu“	francouzština
6.	Lucembursko	Michèle Arnaud	„Ne crois pas“	francouzština
7.	Itálie	Franca Raimondi	„Aprite le finestre“	italština
8.	Nizozemsko	Corry Brokken	„Voorgoed voorbij“	nizozemština
9.	Švýcarsko	Lys Assia	„Refrain“	francouzština
10.	Belgie	Mony Marc	„Le Plus Beau Jour de ma vie“	francouzština
11.	Západní Německo	Freddy Quinn	„So geht das jede Nacht“	němčina
12.	Francie	Danny Dauberson	„Il est là“	francouzština
13.	Lucembursko	Michèle Arnaud	„Les Amants de minuit“	francouzština
14.	Itálie	Tonia Torrielli	„Amami se vuoi“	italština