From Wikipedia, the free encyclopedia
Etnografie, z řeckého grafó „píši a ethnos „etnikum, lid, národ“, také národopis, je pojem z oblasti společenských a kulturních věd, který může být chápán jako samostatná věda zabývající se etniky, subdisciplína antropologie, obdoba folkloristiky, sběratelství spjaté s lidovou kulturou nebo jako zvláštní vědecká metoda. Má úzký vztah k etnologii, od které je někdy odlišována a jindy naopak splývají.[1]
V původní pojetí středoevropských osvícenců 19. století byla etnografie popisem národů či etnik, zatímco etnologie obecnou, komparativní, vědou o národech či etnikách. Později ale začala být chápána jako studium lidové kultury, obdoba folkloristiky, s nejasným vztahem k etnologii. V některých zemích jako Francie, Španělsko nebo Portugalsko se pro vědy o národech prosadil název etnologie, a etnografie znamená především jako sběratelství a péči o kulturní dědictví. V anglicky mluvících zemích se prosadil pojem antropologie.[2]
V závislosti na kontextu tak může pojem etnografie znamenat například následující:[2]
Pojem etnografie vychází ze starořeckého ἔθνος ethnos „lid, národ“ a γράφω grafó „píši“, podobně jako pojem etnologie z ethnos a logos „slovo, rozum, (přeneseně) věda)“. Obě slova se poprvé objevila ve středoevropském osvícenském prostředí, první v letech 1767 až 1775 a druhý v letech 1771 až 1783, tedy zhruba ve stejné době jako podobné výrazy Völker- Beschreibung „popis národů“ (1740) a Völkerkunde „věda o národech“ (1771– 81). Impulsem pro vznik těchto nových věd bylo dílo Gerharda Friedricha Müllera, účastníka Velké severní expedice, které se pokoušelo zachytit zkoumaná etnika v jejich celistvosti. Následně se v akademickém prostředí Göttingenu a Vídně objevily pojmy etnografie, etnologie a Völkerkunde, později k nim přibyl pojem Volkskunde. Etnografie byla v tomto pojetí popisem národů a etnologie obecnou, komparativní, vědou o národech. [3][4]
V Německu 19. století pojem Völkerkunde získal význam vědy o všech, ale především neevropských národech, zatímco Volkskunde vycházela z romantického nacionalismu a zaměřoval se zpravidla na badatelův vlastní Volk „národ“ a jeho lidovou kulturu. Ke změně situace došlo po 2. světové válce, kdy byl pojem Volk z velké části diskreditován a navíc lidová kultura v živé podobě byla už z velké části zaniklá. Volkskunde se z těchto důvodů zaměřila spíše na dějiny každodennosti a dochází k jejímu postupnému nahrazení pojmy jako evropská etnologie.[5]
V českém prostředí se pojem etnografie objevil v 70. letech 19. století, ale příliš se neuchytil. Nejčastěji byl chápán jako synonymní pojmu národopis. V 17. svazku Ottova slovníku naučného z roku 1901 je etnografie, chápána jako synonym pojmu národopis, definována jako „nauka, jejímž předmětem jest národ a veškerá jeho bytnost“, jejíž součástí je národověda (etnologie) a národozpyt (etnognozie). Antropologie byla chápána jako věda zabývající se člověkem jako živočišným druhem, jako „přírodopis člověka“.[6] Obecně se však pojmy etnografie, etnologie, národozpyt, lidopis, folkloristika a kulturní historie na konci 19. století často používaly jako zaměnitelné.[1]
V první polovině 20. století se pojem etnografie začal užívat většinou pro výzkum lidové kultury, především té vlastního etnika, jako historického jevu. Byla tak chápána jako disciplína historická, a do 30. let v ní dominoval kulturně historický přístup spojený s Čeňkem Zíbrtem a časopisem Český lid, ale obor se dá považovat za blízký také „malé historii“ nebo dějinám každodennosti. Ve středu jejího zájmu stála především kultura hmotná (umění, kroje, stavitelství) a duchovní (zvyky), jen minimálního zájmu se dostávalo sociální oblasti. Charakter disciplíny byl především popisný a jen málo důrazu se kladlo na zobecnění, metodologii nebo formulaci vlastních filozofických východisek.[1]
Po roce 1948 se tyto tendence v etnografii, nyní chápané jako protiklad „buržoazní“ etnologie, dále prohloubily a disciplína převzala marxistické východisko historického materialismu. Zároveň se záběr rozšířil například i na městské obyvatelstvo, české menšiny v zahraničí nebo novoosídlenectví pohraničí. Etnografie se také podílela na vytváření obrazu „socialistického obrazu života“ prostřednictvím folklorismu, především festivalů lidových písní a tanců. Etnografie v komunistickém Československu ve velké míře vycházela ze sovětských vzorů, podobně tomu bylo v dalších evropských státech východního bloku, a všech těchto případech se začala potýkat s metodologickými problémy, především s čím dál větší nejasností klíčového pojmu lid. Důsledkem bylo přiblížení etnografie etnologii, antropologii a sociologii a jejich metodám, ale tento vývoj byl přerušen normalizací.[1]
Od sametové revoluce se v Česku od chápání etnografie jako zvláštního vědního oboru upouští, na její místo nastupuje etnologie a sociální a kulturní antropologie. Pojem etnografie je tak používán hlavně sběratelskou činnost, techniky třídění materiálu a terénní výzkumy v oblasti materiální a duchovní kultury.[2][1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
