Energiewende
označení pro kompletní energetickou přeměnu německé energetiky From Wikipedia, the free encyclopedia
Energiewende (v překladu energetický přechod) je označení pro kompletní energetickou přeměnu německé energetiky, jež by měla zajistit ekologicky šetrné, cenově dostupné a bezpečné dodávky energie s minimem skleníkových plynů. Hlavním pilířem energetické transformace je přechod k obnovitelným zdrojům energie a dosáhnutí hospodárnějšího nakládání s energiemi. Klíčovou částí programu je také snižování emisí skleníkových plynů, do roku 2050 až o 95 %.
Německá vláda se na obsahu ambiciózního plánu shodla už v roce 2010, ale po havárii v japonské jaderné elektrárně Fukušima byl o rok později dokument ještě dodatečně přepracován. Do plánu energetické proměny byl přidán cíl o vyřazení jaderné energie. Německo by se mělo jádra zcela vzdát do roku 2022.[1] Provozovatelé dostanou odškodnění.[2]
Cíle Energiewende
Cíl | 2020 | 2030 | 2040 | 2050 |
---|---|---|---|---|
Emise skleníkových plynů (ve srovnání s rokem 1990) | −40% | −55% | −70% | −80 až −95% |
Podíl OZE na celkové hrubé spotřebě energie | 18% | 30% | 45% | 60% |
Podíl OZE na hrubé spotřebě elektřiny | 35% | 50% | 65% | 80% |
Konec jaderných elektráren | v roce 2022 | |||
Konec uhelných elektráren | v roce 2038 |
Dále:
- Snížení spotřeby primární energie do roku 2020 o 20 procent a do roku 2050 o 50 procent.
- Zvýšení energetické produktivity na 2,1 procent ročně, co se týče spotřeby energie.
- Snížení spotřeby elektřiny do roku 2020 o 10 procent a do roku 2050 o 25 procent (ve srovnání s rokem 2008).
- Snížení spotřeby energie v budovách do roku 2020 o 20 procent a snížení spotřeby primárních energetických zdrojů o 80 procent do roku 2050. Rychlost renovace budov by se měla zdvojnásobit z jednoho na dvě procenta. [3]
Kritika
James Broughel za hlavní úskalí transformace považuje potřebu vyvinout a zabudovat nové rozvodné sítě a stanovit nové technologie skladování energie. Většina průmyslových celků se stejně jako fosilní a jaderné elektrárny nachází na jihu Německa. Tedy z jihu byla a je rozváděna elektrická energie do zbytku země. Hlavní zdroj větrné energie se ale nachází na severu (pobřeží Baltského a Severního moře). Přenosová síť však nemá dostatečnou kapacitu na přenos elektrické energie vyrobené z větrných zdrojů.[4] V Německu je odpor regionálních skupin, které se výstavbám energetické infrastruktury brání. To je jeden z důvodů, proč v současnosti není přenosová soustava rozvíjena v takové míře, jak je plánováno.[3]
Kritizováno bývá i rozhodnutí z března 2011 uzavřít veškeré reaktory provozované před rokem 1980 (nejprve dočasně a poté definitivně).[5] To způsobilo okamžitý výpadek 6,4 procenta objemu výrobní kapacity země. [6] Tento výpadek byl nahrazen uhelnými elektrárnami, které na rozdíl od jaderných elektráren produkují významné emise CO2.
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.