Remove ads
Eduard Karel, křtěný Eduard Ernest Karel (20. ledna 1861 Smiřice[1] – 18. října 1950 Turnov), byl český rytec, grafik, malíř a pedagog.
| Eduard Karel | |
|---|---|
.jpg) prof. Eduard Karel | |
| Narození | 20. ledna 1861 Smiřice  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. října 1950 (ve věku 89 let) Turnov  Československo |
| Povolání | grafik, učitel, rytec a malíř |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se ve Smiřicích nedaleko od Hradce Králové v rodině řezníka Josefa Karla a jeho ženy Františky rozené Nejdmanové, jako čtvrté dítě z pěti. Ponejprv navštěvoval tehdy ještě dvoutřídní smiřickou školu, prospěch měl dobrý, ale v kreslení vynikal. Po ukončení dvoutřídní školy jej otec nechal vyučit zámečnickému řemeslu v panské pile. Na jeho studia rodina neměla peníze a tak Eduard kreslil po nocích pro své potěšení. Jednou onemocněl a tak jej navštívil místní lékař MUDr. Otakar Jedlička a všiml si jeho kreseb, které ho zaujaly. Vyžádal si několik jeho nejzdařilejších výkresů a zaslal je k posouzení do Umělecké besedy v Praze, která nadanému chlapci pomohla na studia.
Eduard se vydal do Prahy, kde studoval na zlatnické škole a učil se rytectví, cizelování a modelování. Při studiu na této škole si jej při návštěvě všiml ředitel Rakouského muzea pro umění a průmysl dvorní a tajný rada, rytíř Rudolf Eitelberger. Po zhlédnutí jedné z Eduardových prací mu nabídl studium ve Vídni u výtečného grafika Williama Ungera a později i na vídeňské umělecko-průmyslové škole. Ve škole Eduard Karel kreslil, leptal a ryl do mědi podle starých klasických mistrů, kopíroval řadu Rembrandtových listů – tím vším se učil. Často přispíval svými rytinami do Prahy pro prof. Jana Koulu pro časopis „Památky království českého“.
V roce 1885 přestoupil na speciální školu pro dřevoryt a lept k profesorovi W. Hechtovi a zároveň přispěl svými kresbami do díla korunního prince Rudolfa „Die Österreichisch-Ungarische Monarchie im Wört und Bild”. 5. května 1890 se Eduard Karel ve Vídni oženil s Františkovou Bernardovou[2], přijal za své její děti, Františku (* 11. 3. 1886 ve Vídni), Eduarda (* 8. 7. 1888[3] ve Vídni) a Antona (* 26. 9. ve Vídni). V roce 1895 se v Praze na Žižkově narodila jejich společná dcera Vilemína. V roce 1890 ukončil studium na vídeňské umělecko-průmyslové škole, Vídeň opustil a odešel do Karlových Varů, kde získal práci ve zdejší porcelánce, kde kreslil a ryl vzorky do oceli. V roce 1894 odešel do Prahy[4], kde pracoval pro firmu „Husník a Häusler“ a po nocích kreslil obrázky do kalendářů.
V roce 1898 opět změnil místo a odjel do Vídně, kde získal místo ve světoznámé grafické firmě J. Löwy. Na manželčin nátlak, aby děti vyrůstaly v Čechách byl nucen Vídeň opustit a tak se vrátil do Prahy, kde přijal místo u začínající grafické firmy Unie, kde nastoupil na místo vedoucího uměleckého oddělení. V té době se však v Praze začal projevovat velký zájem o grafiku a hlavně o lept a k E. Karlovi začali chodit na poradu později velmi známí umělci. Nejdříve to byl malíř Josef Bárta, potom Zdenka Braunerová, Joža Úprka, Adolf Kašpar, Englmüller, K. Špilar, Preisler, Hofbauer, Homoláč a Alfons Mucha. Těsně před svou smrtí přišel i Mikoláš Aleš, protože i on si chtěl zkusit tvořit pomocí leptu. Přicházeli další a další umělci, kteří hledali poučení o grafických technikách – lept, akvatinta, suchá jehla, mezzotinta i dřevoryt. V letech 1906–1922 E. Karel spolupracoval se M. Švabinským a zasvěcoval jej do tajů leptu.
V grafické Unii řídil čtyřbarvotisk, heliogravuru a po jistou dobu i barevný světlotisk. Pod jeho dozorem a s jeho spoluprací byly vydány: Vyšehradský kodex (faksimile), Babička Boženy Němcové ilustrovaná Adolfem Kašparem a s jeho přispěním bylo vydána „Monografie ruských umělců“, kterou vypracoval podle originálů v Moskvě a Petrohradě. Za ikony, provedené E. Karlem, obdržela Unie na světové výstavě v Paříži roku 1925 nejvyšší vyznamenání „Grand Prix“. V roce 1913 zavedl nejnovější způsob rotačního tisku z hloubky, Unií tento druh tisku pojmenovaný „neotypie“.
V roce 1919 přijal nabídku vyučovat na Umělecko-průmyslové škole v Praze grafiku a ve speciální škole prof. Fr. Kysely, V. H. Brunera a J. Bendy vyučoval tehdy používané grafické techniky. Mezi jeho žáky patřili např. Karel Svolinský, Cyril Bouda, Rudolf Švajdler, K. Kinský, rytec poštovních známek B. Heinz, Fr. Vrobel[5], Z. Majrová a další. E. Karel se tak stal prvním učitelem grafiky u nás a naši umělci tak nemuseli hledat vzdělání v cizině. Po večerech a o nedělích vyučoval grafiku na pražské Ukrajinské akademii. Přednášky pořádal i v Technologickém ústavu a na Státní fotografické škole na Smíchově a kromě toho vykonával dohled nad tiskem československých bankovek.
V roce 1928 si vzal zdravotní dovolenou a v roce 1929 odešel do důchodu. Zbytek svého života strávil v Turnově, kde také 18. října 1950 zemřel.
V roce 1981 byla vydána ke dni Československé známky pamětní známka s portrétem Eduarda Karla – učitele grafických technik v Čechách.
Remove ads
Poštovní známka Rusko 1913, “300. výročí domu Romanovců“ Mi RU 98, Mikoláš II., vyryl Eduard Karel
hrad Orlík, rytina (1925/26)
hrad Křivoklát, rytina (1925/26)
Praha, rytina (1925/26)
Trosky - lept
portrét presidenta T. G. Masaryka, Československá příležitostní známka, autor M. Švabinský, rytina (cca 1920)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads