From Wikipedia, the free encyclopedia
Druhá vláda Davida Lloyd George byla v letech 1918 až 1922 vládou Spojeného království. Vláda byla pokračováním předchozí válečné koalice Konzervativní strany, Liberální strany a labouristů; liberálové ale nyní byli na otázce podpory vlády rozděleni a v administrativě sloužila jen jejich část pod vedením Davida Lloyd George. Naprostá většina Labouristické strany vládu nepodporovala.
| Druhá vláda Davida Lloyd George | |
|---|---|
.jpg) premiér David Lloyd George | |
| Předseda | David Lloyd George |
| Počet členů | 23 (kabinet) 269 (celá vláda) |
| Politické subjekty | Konzervativní strana Liberální strana[p 1] Labouristická strana[p 2] |
| Dolní sněmovna | 520/707
|
| Jmenována | Jiřím V. |
| Datum jmenování | 14. prosince 1918 |
| Konec v úřadu | 19. října 1922 |
| Důvod ukončení | rozpad koalice |
| Opozice | Labouristická strana |
| Posloupnost vlád | |
< Lloyd George I Law > | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lloyd George vedl za Británii vyjednávání v Paříži o uspořádání poválečné Evropy. Na domácí půdě musel kabinet čelit válce s Irskem, kterou se nakonec podařilo kompromisně ukončit vytvořením Irského svobodného státu. Postupně však začala vzrůstat animosita mezi liberály a konzervativci, která po korupčním skandálu, do nějž byl Lloyd George osobně namočený, vedla k pádu vlády v říjnu 1922.
Od roku 1916 vládla Británii válečná koalice sestávající z Liberální strany, Konzervativní strany a Labouristické strany; premiérem byl liberál David Lloyd George. Během války byla široká koalice mezi radikálními liberály a konzervativci pochopitelná, 11. listopadu 1918 ale bylo podepsáno příměří, čímž se smysl pokračování spolupráce stal méně jasným. Lloyd George ale viděl v koalici příslib národní jednoty pro strukturální změnu britské společnosti. Před válkou se jako ministr financí zasadil o hluboké sociální reformy a neměl v úmyslu v tomto polevit.[1] Konzervativci sice vnímali premiéra jako radikála, viděli v něm ale silnou osobnost, „muže, který vyhrál válku“ a pevnou hráz proti bolševismu, vzmáhajícímu se v Rusku a Německu.[2]
Na prosinec 1918 byly vyhlášeny všeobecné volby. V nich si kandidáti koalice rozdali „koaliční kupony“, aby nekandidovali proti sobě. Naprostou většinu obdrželi členové Konzervativní strany (445), následovali Lloyd Georgeovi liberálové (145). Zbylých 24 kuponů získali podporovatelé vlády z řad labouristů a jeden nezávislý. Volby skončily drtivým vítězstvím koalice, pro kterou hlasovalo 53% voličů a obsadila 520 mandátů ze 707.
Během roku 1922 začaly gradovat spory mezi koaličními partnery. Přestože konzervativci drželi v Dolní sněmovně většinu, vysoký počet funkcí ve vládě zastávali liberálové. Tento stav začínal řadovým konzervativcům vadit; v říjnu provedli členové strany stojící mimo užší vedení převrat a odhlasovali odchod z koalice. V čele této vzpoury stál prezident Úřadu pro obchod Stanley Baldwin. O pár dní později Lloyd George rezignoval a bylo třeba jmenovat novou vládu. Nakonec král do úřadu premiéra jmenoval Andrewa Bonara Lawa, který v posledních letech stál mimo koalici.[3][4][5][6]
| Vládní strana | Hlasy ve volbách | % zisk | Mandáty v Dolní sněmovně | Křesla v kabinetu | Vůdce strany |
|---|---|---|---|---|---|
| Konzervativní strana | 4 003 848 | 38,4 % | 379/707
|
13 | Andrew Bonar Law |
| koaliční liberálové | 1 318 844 | 12,6 % | 127/707
|
9 | David Lloyd George |
| koaliční labouristé | 197 475 | 1,9 % | 13/707
|
1 | George Barnes |
| Vláda celkem | 5 529 441 | 53,0 % | 520/707
|
23 | David Lloyd George |
Zde je uveden seznam členů mírového kabinetu, který nastoupil do úřadu 10. ledna 1919. Pro seznam členů válečného kabinetu, lterý v rámci Lloyd Georgovy vlády fungoval do tohoto data, vizte Válečná vláda Davida Lloyd George.
| Úřad | Člen kabinetu | Strana | Nástup do úřadu | Odchod z úřadu |
|---|---|---|---|---|
| Premiér | David Lloyd George | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 19. října 1922 |
| Kancléř státní pokladny[p 5] | Austen Chamberlain | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 1. dubna 1921 |
| Sir Robert Horne | Konzervativní strana | 1. dubna 1921 | 19. října 1922 | |
| Lord kancléř | Lord Birkenhead | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 19. října 1922 |
| Lord prezident Tajné rady | Lord Curzon | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 23. října 1919 |
| Arthur Balfour | Konzervativní strana | 23. října 1919 | 19. října 1922 | |
| Lord strážce pečeti | Andrew Bonar Law | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 23. března 1921 |
| Austen Chamberlain | Konzervativní strana | 23. března 1921 | 19. října 1922 | |
| Ministr zahraničí | Arthur Balfour | Konzervativní strana | 23. října 1922 | 23. října 1919 |
| Lord Curzon | Konzervativní strana | 23. října 1919 | 19. října 1922 | |
| Ministr vnitra | Edward Shortt | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 19. října 1922 |
| První lord admirality | Walter Hume Long | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 13. února 1921 |
| Lord Lee | Konzervativní strana | 13. února 1921 | 19. října 1922 | |
| Ministr zemědělství a rybolovu[p 6] | Rowland Prothero | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 15. srpna 1919 |
| Lord Lee | Konzervativní strana | 15. srpna 1919 | 13. února 1921 | |
| Sir Arthur Griffith-Boscawen | Konzervativní strana | 13. února 1921 | 19. října 1922 | |
| Ministr letectva | Winston Churchill | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 1. dubna 1921[p 7] |
| Ministr kolonií | Vikomt Milner | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 13. února 1921 |
| Winston Churchill | Liberální strana | 13. února 1921 | 19. října 1922 | |
| Prezident Úřadu pro vzdělávání | Herbert Fisher | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 19. října 1922 |
| Ministr zdravotnictví[p 8] | Christopher Addison | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 1. dubna 1921 |
| Sir Alfred Mond | Liberální strana | 1. dubna 1921 | 19. října 1922 | |
| Ministr pro Indii | Edwin Samuel Montagu | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 19. března 1922 |
| Lord Peel | Konzervativní strana | 19. března 1922 | 19. října 1922 | |
| Hlavní tajemník pro Indii | Ian Macpherson | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 2. dubna 1920 |
| Sir Hamar Greenwood | Liberální strana | 2. dubna 1920 | 19. října 1922 | |
| Ministr práce | Sir Robert Horne | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 19. března 1920 |
| Thomas Macnamara | Liberální strana | 19. března 1920 | 19. října 1922 | |
| Ministr bez portfeje | Sir Eric Geddes | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 19. května 1919 |
| Ministr bez portfeje | George Barnes | Labouristická strana | 10. ledna 1919 | 27. ledna 1920 |
| Ministr bez portfeje | Sir Laming Worthington-Evans | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 13. února 1921 |
| Ministr bez portfeje | Christopher Addison | Liberální strana | 1. dubna 1921 | 14. července 1921 |
| Ministr pro Skotsko | Robert Munro | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 19. října 1922 |
| Prezident Úřadu pro obchod[p 9] | Sir Albert Stanley | Konzervativní strana | 10. ledna 1919 | 26. května 1919 |
| Sir Auckland Geddes | Konzervativní strana | 26. května 1919 | 19. března 1920 | |
| Sir Robert Horne | Konzervativní strana | 19. března 1920 | 1. dubna 1921 | |
| Stanley Baldwin | Konzervativní strana | 1. dubna 1921 | 19. října 1922 | |
| Ministr dopravy | Sir Eric Geddes | Konzervativní strana | 19. května 1919 | 7. listopadu 1921[p 10] |
| Ministr války | Winston Churchill | Liberální strana | 10. ledna 1919 | 13. února 1921 |
| Sir Laming Worthington-Evans | Konzervativní strana | 13. února 1921 | 19. října 1922 |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
