Austen Chamberlain

Sir Joseph Austen Chamberlain, KG (16. října 1863 Birmingham, Anglie – 17. března 1937 Londýn, Anglie) byl britský státník a nositel Nobelovy ceny za mír, syn úspěšného průmyslníka a politika Josepha Chamberlaina. Jako konzervativní politik byl ministrem několika konzervativních a koaličních vlád, ve funkci britského ministra zahraničí (1924–1929) se stal laureátem Nobelovy ceny míru. Jeho mladší bratr Neville Chamberlain byl později britským premiérem a signatářem Mnichovské dohody.

Sir Austen Chamberlain, KG
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci: 9. října 1903 – 4. prosince 1905
Předchůdce	Charles Thomson Ritchie
Nástupce	Herbert Henry Asquith
Ministr pro Indii
Ve funkci: 25. května 1915 – 17. července 1917
Předchůdce	Robert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
Nástupce	Edwin Samuel Montagu
Ministr financí Spojeného království
Ve funkci: 10. ledna 1919 – 1. dubna 1921
Předchůdce	Andrew Bonar Law
Nástupce	Robert Horne
Ministr zahraničí Spojeného království
Ve funkci: 3. listopadu 1924 – 4. června 1929
Předchůdce	Ramsay MacDonald
Nástupce	Arthur Henderson
Stranická příslušnost
Členství	Konzervativní strana Liberálně unionistická strana
Narození	16. října 1863 Birmingham, Warwickshire Spojené království
Úmrtí	17. března 1937 Londýn, Spojené království
Místo pohřbení	East Finchley Cemetery
Národnost	Britská
Choť	Ivy Muriel Dundas (od 1906)
Rodiče	Joseph Chamberlain a Harriet Kenricková
Děti	Joseph Chamberlain Beatrice Chamberlain Lawrence Chamberlain
Příbuzní	Beatrice Chamberlainová[1][2] (sourozenec)
Alma mater	Pařížský institut politických věd Trinity College Rugby School
Profese	politik, státník a ministr zahraničí
Ocenění	Nobelova cena za mír (1925) doctor honoris causa from the University of Lyon (1936) Podvazkový řád
Podpis
Commons	Austen Chamberlain
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Narodil se v Birminghamu, kde se v té době jeho otec prosazoval jako úspěšný průmyslník. Vystudoval Trinity College v Cambridge, poté pokračoval ve studiích v Paříži a Berlíně, do Anglie se vrátil v roce 1888. Od roku 1892 až do smrti byl poslancem Dolní sněmovny^{[pozn. 1]}, po boku otce patřil k liberálním unionistům, později přešel ke konzervativcům. V Salisburyho vládě zastával nižší funkce civilního lorda admirality (Civil Lord of the Admiralty, 1895–1900) a státního podtajemníka na ministerstvu financí (Financial Secretary to the Treasury, 1901–1902). V roce 1902 se stal členem Tajné rady a v letech 1902–1903 byl generálním poštmistrem. Po odchodu několika členů vlády (včetně Austenova otce Josepha) v říjnu 1903 se stal namísto Ch. Ritchie ministrem financí (lord kancléř pokladu, 1903–1905). Jako konzervativec byl v letech 1905–1915 v opozici, v roce 1911 byl kandidátem na předsednictví Konzervativní strany, ale přednost dostal umírněnější Andrew Bonar Law. V koaliční vládě za první světové války byl státním sekretářem pro Indii (1915–1917) a státním sekretářem bez portfeje (1918–1919), pak byl znovu ministrem financí (1919–1921). Ve funkci lorda strážce tajné pečeti byl zároveň mluvčím vlády v Dolní sněmovně (1921–1923).

Ve funkci ministra zahraničí (1924–1929) zorganizoval mezinárodní konferenci v Locarnu (1925), poté získal Nobelovu cenu za mír (1925), stal se rytířem Podvazkového řádu (1925)^{[pozn. 2]} a byl povýšen do šlechtického stavu. Jako ministr zahraničí připojil Británii k Briand-Kelloggovu paktu (1928). Členem vlády byl naposledy v rámci MacDonaldova koaličního kabinetu jako ministr námořnictva (1931). Z vlády sice brzy odešel, ale jako vlivný poslanec ji podporoval v Dolní sněmovně. Kritizoval však zahraniční politiku, což částečně pramenilo z jeho sympatií k fašistické Itálii. V roce 1935 byl znovu kandidátem na post ministra zahraničí, v závěru své poslanecké kariéry kritizoval politiku svého mladšího bratra Nevilla.

V letech 1925–1928 byl lord–rektorem univerzity v Glasgow, v letech 1935–1937 kancléřem univerzity v Readingu, čestné doktoráty získal v Oxfordu, Torontu, Sheffieldu, Glasgow, Birminghamu, Readingu a Lyonu.

V roce 1906 se oženil s Ivy Dundas (1878–1941), z jejich manželství se narodili dva synové a jedna dcera.

Odkazy

Poznámky

1. "Od roku 1914 byl v parlamentu poslancem za volební obvod Birmingham West namísto svého otce. Joseph Chamberlain zemřel 2. července 1914, ale Austen jej nemohl v zastoupení Birminghamu nahradit automaticky. Musel se vzdát svého dosavadního mandátu za East Worcestershire, ale protože britský politický systém neumožňuje rezignaci na členství v Dolní sněmovně, musel Austen využít starého a dodnes užívaného mechanismu, totiž přijetí nevýznamného, ale korunou placeného úřadu stewarda v Chiltern Hundreds, což automaticky vede ke ztrátě mandátu (6. července 1914). O dva týdny později pak do parlamentu vstoupil za Birmingham.
2. "Podvazkový řád byl od svého založení ve 14. století nejvyšším státním vyznamenáním, přičemž byl určen téměř výlučně pro příslušníky nejvyšší aristokracie, případně zahraniční panovníky. Chamberlain byl jedním z mála rytířů řádu, který neměl peerský titul. Podobná výjimka byla učiněna o něco později v případě Winstona Churchilla. Přestože oba státníci měli nepopiratelné zásluhy, Podvazkový řád jim byl udělen až v návaznosti na získání Nobelovy ceny.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Austen Chamberlain na anglické Wikipedii.

1. Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004.
2. Kindred Britain.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Austen Chamberlain na Wikimedia Commons
• Životopis Austena Chamberlaina na webu Nobelovy ceny
• Austen Chamberlain na webu cambridgeské univerzity

Portály: Lidé | Politika | Spojené království