From Wikipedia, the free encyclopedia
Dream Theater je americká progmetalová skupina založena v roce 1985 na Long Islandu v New Yorku.
| Dream Theater | |
|---|---|
 Dream Theater v Brazílii v roce 2008 | |
| Základní informace | |
| Jinak zvaný/á | Majesty (1985–1987) |
| Původ |  Long Island, New York, USA |
| Žánry | Progressive metal Progressive rock |
| Aktivní roky | 1985–současnost |
| Vydavatelé | Mechanic Records (1988–1990) Atco Records (1992) EastWest Records (1993–2000) Elektra Records/Atlantic Records (2000–2005) Roadrunner Records (2007–2017) Inside Out Music (2017–současnost) |
| Web | dreamtheater.net |
| Současní členové | |
| James LaBrie John Myung John Petrucci Jordan Rudess Mike Portnoy | |
| Dřívější členové | |
| Mike Mangini Derek Sherinian Kevin Moore Charlie Dominici Chris Collins | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Založili jej studenti Berklee College of Music, Mike Portnoy (bicí), John Myung (baskytara) a John Petrucci (kytara). Původně vystupovali pod jménem Majesty. Takto vydali jednu demonahrávku a přibrali zpěváka Charlieho Dominiciho. Zjistili, že jméno, které si zvolili má už jistá jazzová formace, a tak si zvolili jméno Dream Theater. Přibrali klávesáka Kevina Moora a v roce 1989 vydali první album When Dream and Day Unite. Po tomto albu opustil kapelu zpěvák Dominici kvůli osobním a uměleckým rozporům. Po třech letech nahráli další album Images and Words, už se zpěvákem Jamesem LaBriem. S klávesákem Moorem nahráli ještě jedno album a pak ho, kvůli profesionálním neshodám, vystřídal Derek Sherinian. Nahrál jenom jedno album a poté ho vyměnil Jordan Rudess. V tomto složení zůstali až do roku 2010, kdy z kapely odešel bubeník Mike Portnoy.
Přestože nejsou příliš známí ve středním proudu, po 22 letech od jejich založení se stali jednou z nejvíce komerčně úspěšných skupin hrajících progresivní styl od vrcholu progresivního rocku v sedmdesátých letech. Za nejprodávanější album Dream Theater je považováno album Images And Words (1992), které bylo oceněno cenou Gold Record a které je stále považováno za klíčové album v tvorbě progresivního metalu, i když dosáhlo pouze na 61. příčku v americké hitparádě nejprodávanějších alb, Billboard 200. Druhým nejprodávanějším albem se stalo Awake, které dosáhlo na 32. příčku v Billboard 200. Dream Theater prodali ve Spojených státech přes 2 milióny alb a více než 6 miliónů po celém světě.
Skupina je velmi známá díky vysoké technické zdatnosti všech hráčů, kteří vyhráli mnoho ocenění hudebních časopisů. Hráči Dream Theater jsou vysoce uznáváni mezi nejlepšími rockovými a metalovými hráči, takže často spolupracují i s jinými hráči a skupinami. Nejznámějším příkladem je kytarista John Petrucci, který byl pětkrát jmenován třetím kytaristou na G3 tour společně se Stevem Vaiem a Joe Satrianim, což je vícekrát než kterýkoliv jiný pozvaný kytarista. Petrucci tímto jde v šlépějích Erica Johnsona, Roberta Frippa, Yngwieho Malmsteena a dalších významných kytaristů.
Dream Theater jsou také známí svými charakteristickými texty, kvalitními koncerty, nezaměnitelným logem, kvalitními audionahrávkami a originálními coververzemi písní.
Založena byla kapela roku 1985 studenty Berklee College of Music v Bostonu baskytaristou Johnem Myungem, bubeníkem Mikem Portnoyem a kytaristou Johnem Petruccim. Trio začalo hrát písně od Rush a Iron Maiden ve zkušebnách na Berklee.
Trojice čekala ve frontě na lístky koncertu Rush, mezitím Portnoy poznamenal, že konec písně "Bastille Day" (z alba Caress of Steel ) zněl „majestátně“. Poté bylo rozhodnuto, že název kapely bude Majesty. (Podle dokumentu "The Score So Far...").
Následně se do kapely připojil klávesista Kevin Moore (kterého znal Petrucci na střední škole), a poté post zpěváka obsadil Chris Collins, kterého slyšeli zpívat cover verzi "Queen of the Reich" od Queensrÿche. Během této doby měli Portnoy, Petrucci a Myung hektický rozvrh, který je donutil opustit svá studia a soustředit se na hudbu, protože neměli pocit, že by se mohli na vysoké škole naučit víc. Moore také opustil svou vysokou školu, aby se soustředil na kapelu.
Počátkem roku 1986 Majesty začali s menšími koncerty v New Yorku. V tomto období skupina nahrála jejich první nahrávku s názvem The Majesty Demos. Nahrávka vyšla roku 1986 a během 6 měsíců se prodalo 1000 kusů.
V listopadu 1986, po pár měsících skládání písní a několika koncertech, byl z kapely vyhozen Chris Collins vzhledem k rozporům při tvorbě písní s ostatními členy kapely. Po roce hledání náhradníka prošel úspěšně konkurzem Charlie Dominici, který byl starší a zkušenější než ostatní členové kapely. Se stabilitou, kterou přineslo Dominiciho působení v kapele, začali Majesty hrát více koncertů po celém New Yorku, kdy se jim dostávalo velké pozornosti.
Krátce po Dominiciho vstupu do kapely byli nuceni změnit název, jelikož se objevila jiná kapela z Las Vegas se jménem Majesty a hrozila jim soudním procesem. Přemýšleli o spoustě jmen, dokud Portnoyův otec nepřišel s nápadem na název Dream Theater, což bylo jméno nyní už zdemolovaného kina v Monterey v Kalifornii.
Dream Theater se soustředili na psaní materiálu a zároveň odehráli více koncertů v New Yorku a sousedních státech. To nakonec přitáhlo pozornost Mechanic Records. V červnu 1988 skupina podepsala nahrávací smlouvu s Mechanic. Rozhodli se natočit své debutové album. Skupina nahrála album v Pensylvánii a nahrávání základních skladeb trvalo asi deset dní, a celé album bylo hotové asi za tři týdny.
V březnu 1989 vyšlo jejich debutové album When Dream and Day Unite. Název alba pochází z jednoho verše písně na albu "Only a Matter of Time". Album vyšlo s mnohem menší fanfárou, než kapela očekávala. Vydavatelství nakonec porušil většinu finančních slibů, které dali Dream Theater před podpisem smlouvy, takže skupina byla nakonec nucena hrát malé koncerty v New Yorku. Propagační turné k albu sestávalo pouze z pěti koncertů, z nichž všechny byly relativně lokální.
Po čtvrtém koncertě byl Dominici vyhozen z kapely, protože členové začali pociťovat omezení jeho hlasu na základě vokálního stylu, který chtěli. Kapela hledala zpěváka se stylem spíše jako Bruce Dickinson nebo Geoff Tate a Dominiciho pódiová přítomnost nebyla to, co chtěli pro frontmana. Brzy potom, ale Marillion požádala Dream Theater, aby odehráli koncert v klubu Ritz v New Yorku, takže Dominici dostal poslední příležitost k vystoupení s kapelou.
Po Dominiciho odchodu skupina úspěšně bojovala o propuštění ze smlouvy s Mechanic a pustili se do zkoušení zpěváků a další psaní materiálu pro jejich druhé album. Při hledání nového zpěváka vyzkoušeli přes 200 lidí, mezi nimi i bývalého frontmana Fates Warning Johna Archa. Arch se nakonec rozhodl, že jeho osobní závazky jsou důležitější, a rozhodl se, že se ke kapele nepřipojí.
V červnu 1990 na koncertě v Long Island skupina představila Stevea Stonea jako svého nového zpěváka poté, co odehrál polovinu setu jako instrumentální kapela. Stone úspěšně nahrál dema s Dream Theater, ale po jediném nešťastném živém vystoupení byl vyhozen. Podle Portnoye se Stone pohyboval po pódiu poněkud zvláštním způsobem a zdánlivě dělal špatný dojem z Bruce Dickinsona. Navíc křičel "Scream for me Long Beach!" ("Zakřič pro mě Long Beach!") několikrát během přehlídky (Dickinson může být slyšen říkat toto na živém albu Live After Death od Iron Maiden), ačkoli oni vlastně hráli v Bay Shore. Diváky nový zpěvák okamžitě vypnul. Trvalo pět měsíců, než Dream Theater odehráli další show, tentokrát plně instrumentální (pod názvem YtseJam). Až do roku 1991 se kapela soustředila ve snaze najmout dalšího zpěváka a psát další hudbu. Bylo to během tohoto období, kdy napsali většinu toho, co se stalo Images and Words.
V lednu 1991 skupina obdržela demo kazetu od zpěváka Kevina Jamese LaBrieho z glammetalové kapely Winter Rose. Kapela obdržela pásku těsně předtím, než se chystala svěřit jinému zpěvákovi. Na kapelu jeho demo tak zapůsobilo, že byl letecky převezen z Kanady do New Yorku na konkurz. LaBrie jamoval na třech písních s kapelou a byl okamžitě najat na místo zpěváka. Jakmile byl LaBrie naverbován, rozhodl se upustit od svého křestního jména, aby nedošlo k záměně s jiným Kevinem v kapele. Na několik příštích měsíců se kapela vrátila k hraní živých vystoupení (stále většinou kolem NYC), zatímco pracovala na vokálních partech pro hudbu napsanou před akvizicí LaBrie. Dream Theater smlouvu na sedm alb s Atco Records, divize vydavatelství Elektra Records na základě dema o třech písních.
Skupina vydala v červenci 1992 druhé album Images and Words přes vydavatelství Atco. Pro propagaci vydavatelství vydalo CD singl a videoklip k písni 'Another Day', ale žádný z nich neměl významný komerční dopad. Píseň 'Pull Me Under' však dokázala získat vysokou úroveň rozhlasového vysílání bez jakékoli organizované propagace ze strany kapely nebo jejího vydavatelství. V odezvě Atco produkoval videoklip pro 'Pull Me Under', který viděl těžkou rotaci na MTV. Třetí videoklip byl vyroben pro 'Take the Time', ale nebyl zdaleka tak úspěšný jako 'Pull Me Under'.
Úspěch 'Pull Me Under' v kombinaci s neúnavným turné po USA a Japonsku způsobilo, že se druhého alba v USA prodalo přes 500 tisíc kopií a v Japonsku přes 100 tisíc kopií, a dosáhlo certifikací zlatého alba. V roce 1993 se kapela vydala na turné po Evropě, které zahrnovalo vystoupení ve slavném londýnském klubu Marquee. Koncert byl nahrán a vydán jako první oficiální živé album Dream Theater pod názvem Live at the Marquee. Navíc byla vydána video kompilace jejich japonských koncertů (smíchaná s dokumentárním záznamem části turné mimo jeviště) jako Images and Words: Live in Tokyo.
Dream Theater se stáhli do studia v květnu 1994, aby pracovali na čerstvém materiálu pro další album. V říjnu 1994 vyšlo třetí album Awake. Ale než bylo album smícháno, Moore oznámil zbytku kapely, že opustí Dream Theater, aby se soustředil na své vlastní hudební zájmy, protože už se nezajímal o turné ani o styl hudby, který Dream Theater hrálo. Kvůli tomu kapela musela najít náhradního klávesistu, než vyjedou na turné.
Mezi největší jména na konkurzu patřil bývalý klávesista Yngwie Malmsteena a Dia Jens Johansson, který se později stal členem Stratovarius, ale členové kapely toužili obsadit místo klávesistou Jordanem Rudessem. Pozvali ho na zkušební koncert s kapelou v Burbanku. Ačkoli show byla úspěšná a Rudess byl požádán, aby obsadil místo klávesisty trvale, ale odmítl. Dream Theater najalo kolegu z Berklee absolventa Dereka Sheriniana, který předtím nahrával a cestoval s Alice Cooperem a KISS, aby doplnil sestavu na turné Waking Up the World Tour. Na konci turné se kapela rozhodla vzít Sheriniana jako Mooreovu náhradu na plný úvazek.
Kapela se opět ocitla s novým členem a nezačala okamžitě pracovat na novém materiálu. Mezitím byl vyvíjen tlak na kapelu, aby oficiálně vydala píseň "A Change of Seasons". Toto bylo napsáno v roce 1989 a mělo být součástí alba Images and Words, ale téměř 17 minut to bylo považováno za příliš dlouhé pro umístění. Kapela ji nicméně hrála živě, která ji v letech před rokem 1995 dále upravovala.
Petice byla úspěšná a skupina vstoupila do BearTracks Studios v New Yorku v květnu 1995, aby přepsala a nahrála nyní 23 minut dlouhou píseň, přičemž Sherinian významně přispěl k finálnímu produktu. Skupina vydala EP A Change of Seasons spolu se sbírkou cover písní z živé show nahrané v Londýně na začátku toho roku.
Mezitím došlo na Atco Records (nyní East West Records) k několika změnám a hlavní kontakt Dream Theater v rámci vydavatelství byl vyhozen. Výsledkem bylo, že nový tým ve společnosti nebyl zvyklý na vztah Dream Theater s bývalým personálem East West a nutili je, aby napsali album, které bude přístupnější. V polovině roku 1997 vstoupili do studia, aby napsali své další album. Kromě nátlaku na kapelu, aby přijala více mainstreamový zvuk, East West rekrutoval skladatele a producenta Desmonda Childa, aby spolupracoval s Petruccim na leštění textu jeho písně „You or Me“. Celá kapela skladbu podstatně přepracovala a na albu se objevila jako „You Not Me“ s refrénem, který se originálu jen málo podobal. Child měl na albu také znatelný dopad s posunem k méně komplexním a rádiovým skladbám.
Skupina napsala téměř dvě CD v hodnotě materiálu, včetně 20minutového pokračování písně Images and Words 'Metropolis–Part I: The Miracle and the Sleeper'. Label však nepovolilo vydání dvojalba, protože se domnívalo, že 140minutová nahrávka by nebyla širokou veřejností dobře přijata. LaBrie také cítil, že CD by mělo být jediným diskem.
Materiál, který se dostal na vlastní album, byl v září 1997 vydán jako Falling into Infinity, který se setkal se smíšením přijetím od fanoušků, kteří byli více obeznámeni s dřívějším zvukem kapely. Zatímco album znělo mírně progresivně, skladby jako 'Hollow Years ' a 'You Not Me' přiměly některé věřit, že jde o úsvit nového mainstreamově znějícího Dream Theater. Celkově bylo album kritickým i komerčním zklamáním. V roce 2004 Portnoy prozradil, že během tohoto období ho tak odradilo, že uvažoval o úplném rozpuštění Dream Theater.
Během evropské části světového turné Touring Into Infinity World Tour byly nahrány dva koncerty pro živé album s názvem Once in a LIVEtime ve Francii a Nizozemsku. Album vyšlo zhruba ve stejnou dobu jako video 5 Years in a Livetime.
.jpg)
Dne 8. září 2010 bubeník Mike Portnoy ohlásil svůj odchod z kapely z důvodu lepší vztagy v jinyých hudebních projektech, syndrom vyhoření a touhu po pauze. Petrucci prozradil, že původně Portnoy chtěl pětiletou pauzu. Nakonec své rozhodnutí změnil na skoro roční pauzu. Poté, co zbytek skupiny odmítl jeho návrhy se Portnoy rozhodl skupinu opustit. [1] Když Portnoy opustil skupinu, tak se vztahy s bývalými spoluhráči zhoršili, především s LaBriem. Portnoy později poznamenal, že Petrucci a Rudness byli jediní ze skupiny, kteří s ním zůstali v kontaktu.
O pár měsíců později pořádali konkurz na vybrané bubeníky jako byli: Derek Roddy, Virgil Donati, Thomas Lang, Aquiles Priester, Peter Wildoer, Marco Minnemann a Mike Mangini. Ve finále se skupina rozhodovala o bubenících Mangini, Minnemann a Willdoer. Nakonec byl vybrán Mike Mangini.[2]
Dne 25. října 2023 skupina oznámila, že Mike Portnoy se vrací do kapely po 13 letech a bubeník Mike Mangini přátelsky odchází ze skupiny.[3]
Dne 8. dubna 2024 skupina oznámila výroční turné s názvem An Evening with Dream Theater 40th Anniversary Tour, které začne na podzim v Evropě.[4]
V říjnu 2024 skupina vydala v klasické sestavě první singl s názvem 'Night Terror' z budoucího alba Parasomnia, které vyjde v únoru 2025.[5]
Na počátku své kariéry si Dream Theater přisvojili starý symbol (známý jako Majesty symbol) a psané logo, které se od té doby objevuje na všech jejich promo materiálech. Tyto materiály bývají označeny alespoň jedním oficiálním logem Dream Theater na přední straně obalu s jedinou výjimkou desky Once in a LIVEtime. Přestože skupina upustila od svého původního jména Majesty, symbol zůstal oficiálním logem kapely.
Majesty symbol je inspirován pečetí skotské královny Marie a byl přepracovaný Charliem Dominicim pro album When Dream and Day Unite.
Dream Theater používají mnoho různých technik pro psaní textů svých písní, což je nejpatrnější v pozdějším období kariéry, jelikož jim jejich nahrávací společnost poskytuje větší volnost při tvorbě textů.
Počínaje albem Train of Thought začala kapela úmyslně vkládat do své hudby malé skryté části, jako balíček pro své zapálené fanoušky. Nejznámější z těchto takříkajíc „oříšků“ se objevuje v písni In the Name of God a je to část známého výroku Mike Portnoye – „eat my ass and balls“ zakódovaný v morseovce šikovně skryté za mixáží písně (hlavně v úseku na 5:50 až 6:07 minutě). Od té doby fanoušci Dream Theater aktivně vyhledávají tyto drobné zvláštnosti, které ovšem příliš nezaujmou běžného posluchače.
Některé z technik skládání písní používané skupinou během jejich působení:
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
