Doreen Spooner (30. ledna 1928 – 21. dubna 2019[1]) byla anglická fotografka a první žena, která pracovala jako fotografka zaměstnaná v redakci novin na Fleet Street během své čtyřicetileté kariéry, většinou pro bulvární obrazový deník Daily Mirror.
| Doreen Spooner | |
|---|---|
| Narození | 30. ledna 1928 |
| Úmrtí | 21. dubna 2019 (ve věku 91 let) nebo 20. dubna 2019 (ve věku 91 let) |
| Povolání | fotografka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Spooner se narodila v severním Londýně v roce 1928. V kariéře fotografky ji podporoval její otec Len, obrazový editor v Daily Herald. Když jí bylo osm let, koupil jí pětidolarový fotoaparát Woolworth. Po fotografickém kurzu na Bolt Court School of Photography začala Spooner pracovat krátce pro agenturu Keystone Picture Agency. V roce 1949 nastoupila do Daily Mirror, kde ji zaměstnal obrazový editor Simon Clyne v době, kdy téměř každá žena zaměstnaná britskými novinami byla písařka nebo „tea lady“.[2][3][4]
V roce 1950 vyhrála ocenění British News Picture of The Year (Britská novinářská fotografie roku) s portrétem irského dramatika George Bernarda Shawa u jeho zahradní brány.[5] Fotografovala mladou princeznu Alžbetu, jejíž portrét byl hojně využíván v mezinárodním tisku i v britských kinech během národní hymny. Také fotografovala hraběte a vévodu Windsorského během kampaně na jeho knihu Příběh krále.
I přes tyto rychlé úspěchy opustila deník Mirror ve chvíli, kdy se naskytla příležitost odjet na turné po Americe jako freelancer s agenturou Keystone. Tam fotografovala Alberta Einsteina, samotářskou společnost Amišů a mnoho studií amerického života na malých městech během počátku padesátých let. Poté pracovala v Paříži pro Keystone a také pro v té době novou a později ikonickou agenturu Magnum Photos, kde poznala Henriho Cartiera-Bressona a Roberta Capu, kteří pracovali s jejím otcem v Londýně a Spoonerovou inspirovali. V Paříži se také potkala s Pierreem Vandeputte-Manevym (později jedním z fotografů skupiny Beatles)[6] a v roce 1952 se vzali.[5] Spolu měli tři děti a na konci padesátých let se odstěhovali zpátky do Londýna. I když kvůli výchově dětí byla ve fotografickém důchodu, těžké osobní okolnosti donutily Spoonerovou oživit její profesionální kariéru a v roce 1963 se vrátila k Mirror. Tam zůstala až do svého odchodu do důchodu v roce 1988.
První titulní strana Spoonerové přišla v létě roku 1963, když v temné londýnské hospodě tajně vyfotografovala Christine Keelerovou a Mandy Rice-Daviesovou, dvě notoricky známé showgirls v samém srdci aféry Profumo.[5] V šedesátých a sedmdesátých letech Spooner úzce spolupracovala s Felicity Greenovou, módní editorkou Mirror na propagaci revolučních módních stylů „Swingující Londýn“. Jednalo se o umělecké vyjádření poloviny šedesátých let a fotografování všech ikonických osobností té doby: Mary Quantová, Vidal Sassoon, Barbara Hulanicki z londýnského módního obchodu Biba, nebo topmodelky jako byla například Twiggy, za kterou byla Spooner obzvláště ráda. „Bylo zkrátka nemožné pořídit špatnou fotografii.“ Toto byl rozkvět Daily Mirror, když dosáhl 5 miliónů výtisků, oslavili to v Královské Albertově hale umění a vědy, přičemž kabaretní zábavu jim zajišťovala kapela Beatles.
V sedmdesátých letech začal deník Sun Ruperta Murdocha užírat počty výtisků Mirroru a od listopadu 1970 začal vydávat oblíbenou portrétní fotografii na Straně tři. Dívka „nahoře bez“ byla známá jako Page 3 girl. Mirror se pokoušel tento trend napodobit, ale žádný z jejich fotografů si to neužíval, hlavně proto, že to považovali za profesionálně nezajímavé. Spooner však tvrdila, že fotografování s modelkami jako je Samantha Fox, nejfotografovanější žena osmdesátých let,[7] nebo Linda Lusardi, se nikdy nevyčerpá. Jedna z modelek vtipně poznamenala: „Vůbec nevadí, když dostaneš Doreen. Je to jako svlékat se před vlastní babičkou!“[8] Tento trend ustal v osmdesátých letech.
Spooner také fotografovala temnější novinové příběhy jako například stávka horníků v roce 1984, havárie trajektu Herald of Free Enterprise, ženský mírový tábor v Greenham Common nebo Toxteth Rangers. Také dokumentovala státní královskou návštěvu Číny v roce 1986 a stála přímo vedle prince Philipa, když dělal své slavné „štěrbinové oči“.
Během kariéry v Mirror byl význam díla Spoonerové obrovský a zahrnoval celou řadu fotografií významných osobností – Margaret Thatcherovou, Edwarda Heatha, Leonarda Bernsteina, Tennessee Williamse, Sophii Lorenovou, Yvesa St. Laurenta, Edith Sitwellovou, Freddieho Mercuryho, Spandau Ballet, Dianu Rigg nebo Shirley Basseyovou.
Po odchodu do důchodu byla Spooner zvolena členkou Královské fotografické společnosti,[5] stala se členkou Národní rady pro školení novinářů v radě fotožurnalistiky,[9] a byla vyhledávaná pro prezentace v oblasti fotografie až do roku 2013 (například na půdě Královské fotografické společnosti přednášela o vizuální žurnalistice).[10][11][12][13]
V únoru 1990 poskytla interview časopisu Journal společnosti Royal Photographic Society.[14] V říjnu 2016 Spooner dokončila svou autobiografii Camera Girl,[15] vydanou nadací Mirror Books. Některé detaily její kariéry jsou také obsaženy v knížce Ladies of the Street spisovatelky Liz Hodgkinsonové, [16] také vystupovala v rádiu BBC během dvou dílů seriálu First Ladies Of The Street (První dámy ulice), vysílaných v prosinci 2018.
Doreen Spooner zemřela 21. dubna 2019 ve svých 91 letech.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
