divadlo v Česku From Wikipedia, the free encyclopedia
Divadlo na cucky je profesionální nezávislé divadlo v centru Olomouce, se současnou dramaturgií věnující se občanské angažovanosti a aktuálním společenským tématům. V rámci svých aktivit se divadlo věnuje kulturně vzdělávacím projektům, celoročním kurzům, workshopům, nabízí prostor pro umělecké rezidence a dováží do regionu zajímavé počiny z divadelní a taneční české a slovenské nezávislé scény. Současnou ředitelkou divadla je Alžběta Kvapilová, která nahradila ve funkci Jana Žůrka v únoru 2021, funkci umělecké šéfky zastává Silvie Vollmann.[1]
Divadlo na cucky | |
---|---|
Logo divadla na cucky | |
Základní informace | |
Stát | Česko |
Místo | Olomouc |
Typ divadla | profesionální divadlo |
Zaměření | občanská angažovanost, experiment |
Vznik | 2003 |
Zkratka | DNC |
Zřizovatel | DW7, o.p.s. |
Osobnosti | |
Ředitel | Alžběta Kvapilová |
Umělecký šéf | Silvia Vollmann |
Další informace | |
Adresa | Dolní nám. 23/42, 779 00 Olomouc |
Oficiální web | http://www.divadlonacucky.cz |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Divadlo na cucky má kořeny ve studentském amatérském divadelním světě. V olomouckému kulturnímu prostředí se nejedná o zvláštnost, nově vznikající scény mladých divadelních tvůrčích kolektivů a divadel tímto způsobem běžně vznikají. Obdobně se formovalo například uskupení kolem Davida Drábka soubor Hořící Žirafy nebo další olomoucké stále fungující scény – divadla Tramtarie a Nabalkoně kabaretní scéna.[2]
Počátky divadelního souboru na cucky spadají do roku 2003. První inscenace uvedené v Domě armády režíroval mezi lety 2003–2006 Lukáš Večerka[3] Později se soubor přesouval mezi různými divadelními prostory a spolupracoval s dalšími olomouckými divadly například tehdejším souborem Tramtarie. Vývoj souboru byl zároveň spjat s Katedrou divadelních a filmových studií Univerzitě Palackého, kde začal studovat bývalý ředitel divadla Jan Žůrek. Soubor proto začal působit v divadelním prostoru v Uměleckého centra Konvikt, které je prostorem univerzitním.[2] Mezi inscenace charakteristické pro toto období, patřily Účtování v domě božím z roku 2003 od Felix Mitterera, Kolář(ž) neví kam jdeme?, 2004 a LOS PEJOROS, 2005.[4]
Od roku 2006 spolupracoval soubor pod vedením Jana Žůrka se sdružením Divadlo Konvikt. Svou inscenační tvorbu představoval v Uměleckém centru. Zároveň koprodukčně spolupracoval s cizími subjekty jako např. Nová síť nebo Pastiche filmz. V této době začala také oficiální spolupráce s mezinárodním festivalem Divadelní Flora Olomouc.[5]
Tvůrci postupně začali proměňovat charakter divadelních představení a inklinovat k jiným divadelním druhům, například pohybovému divadlu. S proměnou dramaturgie tehdy stále ještě amatérský soubor na cucky, ohledával hraniční formy žánru činohry, experimentu a tance. Kromě klasických inscenací jako byla Anna, co teď (2007) přibyla nová divadelní forma – Kabaret na cucky s premiérou 3. 12. 2007. Jejím postupným reprízováním vznikla nová inscenace – kabaret Kaldera 2008.[6] V divadle v této době působily později výrazné osobnosti české i slovenské režie (Jan Frič, Anna Petrželková Davidová, Ján Mikuš).
Vývoj souboru na cucky proto v roce 2013[7] charakterizovala profesionalizace a zároveň přechod od repertoárového divadla ke konceptu kulturní platformy. Divadlo přestalo působit jako soubor se stálými herci, naproti tomu získalo samostatný prostor, přestěhovalo se z akademické půdy do prostorů Wurmovy ulice a bylo zapsáno jako spolek DW7.[8] V programu se začala objevovat zejména hostující představení. Dramaturgicky se platforma zaměřuje na inscenace taneční a žánrově fluidní – expresivní a alternativní.[6] Tematicky se velká většina inscenací vztahovala k soudobé divadelní praxi a reflektovala aktuální kulturně-společenské dění. Divadlo na cucky experimentovalo a ohledávalo hranice kreativních odvětví. V tomto období se z prostoru Wurmovy ulice stalo místo pro prezentaci české a zahraniční divadelní a taneční scény v Olomouci. Děje se tak zejména díky spolupráci s organizací Nová síť, mezinárodními platformami Visegrad Fund a Nordspirace. Kromě divadelních aktivit se dramaturgie začíná věnovat mimodivadelním a doprovodným aktivitám jako jsou workshopy, provoz Galerie W7, open mics, rezidenční pobyty nebo realizace projektu komunitního zahradničení Za()hrada.[6] Původně se dramaturgie specializovala na alternativu ke klasické činohře, hostovali zde proto soubory jako je Vertedance, Studio Hrdinů, Jelena Kostić, A studio Rubín, DEFRACTO, ME-SA, Krepsko, ad.[5] Vlastní tvorbu, na kterou byly vždy najímány inscenační týmy i herci jednotlivě, charakterizovaly inscenace jako Ritter, Dene, Voss, Antigona, Fernando Krapp mi napsal dopis ad. V programu nebyla opomíjena ani představení pro dětského diváka: Pohádka na cucky, Tučňáci na arše nebo tituly pro mládež jako: můj BF či Ole je Frajer. Další zásadní změny se týkaly workshopů, které sledovaly a rozvíjely charakter divadla jako komunitního centra. Jednalo se o projekty Divadlo na cucky pro děti (divadelní a výtvarné kroužky), dramatické studio SENior a dramatické studio pro studenty.[6]
V roce 2017 divadlo díky veřejné sbírce mohlo přesunout do vlastního prostoru na Dolním náměstí, který po rekonstrukci kromě divadla hostí Galerii XY a Café na cucky.[9] Program charakterizuje nepravidelná dramaturgie např. autorské inscenace 1993, Jsem do tebe, Opletal, Opuštěná společnost a pohádku Tři oříšky. V době pandemie (2020–21) se divadlo aktivně podílelo na výrobě a distribuci roušek v rámci akce Olomouc šije roušky. Kromě online čtení pohádek a milostných korespondencí slavných osobností připravilo divadlo na podzim 2020 livestream inscenaci Psi malých ras (v režii Barbory Chovancové), určenou jen pro online prostor. Divadlo také podporuje společenskokritické a politické debaty nebo představení dramatického studia SENior a dramatického studia pro studenty.[10]
Ze starších inscenací Divadla na cucky je patrné, že dramaturgické plánování nemá jednotný charakter a proměňuje se v závislosti na okolních aspektech.[6] Tento proces lze sledovat na vývoji programu v souvislosti s prostorem divadla, kde zrovna sídlí. Zásadní pro poetiku a dramaturgii divadla je vedení dialogu se společností a off-program, který leckdy převyšuje repertoár divadla.[11] Program se dělí na hlavní, vedlejší program a vzdělávací kurzy. Do hlavního spadají inscenace jako je Opletal, Opuštěná společnost, MATE nebo Tři oříšky. Tyto inscenace jsou vyprofilované, aby každá z nich zasáhla věkově vymezenou skupinu, kupříkladu MATE je inscenací vytvořena pro vysokoškoláky.[10] Další programovou složku zastupují debaty a projekce, které mají za cíl rozproudit společenskou debatu na téma: náboženství, společnost nebo globální oteplování.[12] Poslední vzdělávací linii zastupují programy pro děti – dětské dílny, divadelní studio a lekce taneční a pohybové průpravy.[6]
V letech 2003–2019 uvedlo divadlo tyto inscenace:[13]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.