merovejský král From Wikipedia, the free encyclopedia
Chlothar III. také Chlothar, Chlotaire, Chlotochar nebo Hlothar (652[1]–673) byl král Neustrie a Burgundska z rodu Merovejců a nejstarší syn Chlovika II. a Balthildy. Když Chlodvík v roce 657 zemřel, Chlothar ještě nezletilý nastoupil na trůn. Vlády se prozatím ujala jeho matka Bathilda jako regentka.[2]
Chlothar III. | |
---|---|
franský král | |
Období | 661–662 |
Předchůdce | neobsazeno (poslední král Dagobert I.) |
Nástupce | neobsazeno (následující král Childerich II.) |
král Neustrie a Burgundska | |
Období | 657–673 |
Předchůdce | Chlodvík II. |
Nástupce | Theuderich III. |
král Austrasie | |
Období | 661–662 |
Předchůdce | Childebert Adoptovaný |
Nástupce | Childerich II. |
Narození | 650 |
Úmrtí | 673 (ve věku 22–23 let) |
Pohřben | Bazilika Saint-Denis |
Potomci | Chlodvík III. |
Dynastie | Merovejci |
Otec | Chlodvík II. |
Matka | Balthilda |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
O době vlády Chlothara se dochovalo jen velmi málo informací. Historia Langobardorum uvádí, že na počátku 60. let 7. století napadla franská vojska Provence a poté Itálii,[3] přitom poblíž Alby narazila na tábor langobardského krále Grimoalda I. z Beneventa. Frankové tábor vyplenili a pak oslavovali vítězství. Grimoald se po půlnoci vrátil a franská vojska donutil k ústupu zpět do Neustrie.
V záznamech životopisce svatého Eligia je uvedeno, že po smrti světce v roce 661, postihl franskou říši mor, který snížil počet obyvatel franských měst.[4] Podle záznamů Beda se nemoc rozšířila v roce 664 i na Britské ostrovy, kde udeřila stejnou silou jako ve Franské říši.[5]
Po smrti Sigiberta III. Austrasiané požadovali nezávislost a vlastního krále, proto v roce 662 Chlothar uvolnil trůn v Austrasii pro nezletilého Chlodvíkova syna Childericha II.[6]
Během jeho vlády zemřel majordomus královského paláce Erchinoald, franská šlechta následně zvolila Ebroina, jehož raná správní autorita byla velmi výrazná. Beda ve svých spisech zaznamenal událost z roku 668, kdy nově jmenovaný Theodor z Canterbury mohl cestovat franským královstvím pouze z Říma a pouze se svolením majordoma.[7] Chlothar mohl být v této době politicky aktivnější, protože dosáhl plnoletosti v roce 669. Na Ebroinovu autoritářskou správu reagoval biskup z Autunu tím, že Ebroina z funkce odvolal. Po smrti Chlothara se Ebroin úřadu znovu zmocnil za pomoci dosazného Chlodvíka III., který snad měl být synem Chlothara. V kronice Liber Historiae Francorum z roku 727, která je nejbližší tehdejšímu období se pouze uvádí, že Chlothar vládl čtyři roky (pravděpodobně jeho aktivní roky 669–673) a poté zemřel. Je zmíněný i v chronologické poznámce Viktoriánské velikonoční tabulky z roku 673, jako stále aktivní v šestnáctém roce své vlády. Později téhož roku se králem stal jeho bratr Theuderich III.[8]
V některých pozdějších kronikách je Chlothar III. popisován jako první líný král (roi fainéant) merovejské dynastie.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.