From Wikipedia, the free encyclopedia
Charles Vildrac, narozený jako Charles Messager (22. listopadu 1882 Paříž – 25. června 1971 Saint-Tropez) byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a libertariánský učitel.
| Charles Vildrac | |
|---|---|
 r. 1926 se ženou v Japonsku | |
| Rodné jméno | Charles Messager |
| Narození | 22. listopadu 1882 Paříž  Francie |
| Úmrtí | 25. června 1971 (ve věku 88 let) Saint-Tropez Francie |
| Místo pohřbení | Cemetery of Saint-Tropez |
| Pseudonym | Charles Vildrac |
| Povolání | učitel, spisovatel |
| Národnost | francouzská |
| Významná díla | L'Indigent |
| Ocenění | Toiracova cena (1931) Velká cena za literaturu Francouzské akademie (1963) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Messager se narodil v Paříži, jeho otec byl Henry Messager, bývalý komunard, který byl v roce 1873 deportován do Nové Kaledonie a matka Mélanie Descorpsová, učitelka a ředitelka školy (na pařížské škole v ulici Keller). Studoval literaturu (němčinu a angličtinu) na Lycée Voltaire.
V roce 1900 se Charles Messager stal tajemníkem právníka Émila Bégise, který měl blízko k bratrům Goncourtovým (Edmond de Goncourt a Jules de Goncourt). V roce 1902 se seznámil s mladým Georgem Duhamelem, s nímž si zůstal blízký po většinu života, jeho sestru Rose Duhamelovou (1882) si v roce 1903 vzal za ženu. V prosinci 1970 se jako vdovec v Paříži oženil se Suzanne Rochatovou, která zemřela v roce 1990.
Charles Messager debutoval v roce 1901 pamfletem proti Gustavu Kahnovi a Francisi Vielé-Griffinovi, propagátorům "vers-librisme", a poté přijal novou formu, založenou na rytmické konstantě, kde je asonance upřednostňována před rýmem. Zdálo se mu, že tato forma odpovídá lidskému dechu a že se lépe, než kterákoli jiná hodí k vyjádření moderní reality, a dokonce i k určitému sociálnímu básnickému humanismu, jehož byl stoupencem.
Jeho první dílo, Livre d'amour, vydané v roce 1910, bylo považováno za jeho mistrovské dílo. Vybral si pseudonym Vildrac s odkazem na Wildrakea, postavu z Woodstocku, románu Waltera Scotta.
Od prosince 1905 do léta 1906 pracoval Charles Vildrac, na přípravných schůzkách s Georgesem Duhamelem, René Arcosem, Albertem Gleizesem, Lucienem Linardem a Jacquesem d'Otémarem na založení umělecké komuny Abbaye de Créteil.
Novou prozódii, které zůstal věrný, zdůvodnil v knize Notes sur la technique poétique (1910), napsané ve spolupráci s Georgesem Duhamelem. Mezitím vydal Poèmes (1905), Livre d'amour (1910), následovaly Découvertes (1912) a Chants du désespéré (1929). Vildracův básnický jazyk byl přímý, konkrétní, lehce libozvučný a popisný. Ve svých dílech evokoval svět obývaný vykořeněnými lidmi, kteří nejsou schopni jít za svými sny až do konce.
Jeho optimismus a prostota ovlivnily řadu básníků, zejména Paula Éluarda v Devoir et l'Inquiétude. Charles Vildrac se však neproslavil svou poezií, ale divadlem, zejména hrou Le Paquebot Tenacity (1920). Napsal také Récits (1926), cestopis (Russie neuve) a několik románů pro mládež.
V letech 1904–1930 provozoval pod vedením své ženy Rosy galerii na adrese 11 rue de Seine, kde vystavoval díla Maurice-Edme Drouarda, Manuela Rendóna Seminaria, Othona Friesze, Maurice Vlamincka, Charlese Dufresna, Victora Duponta, Maurice Esmeina a dalších. Dne 12. ledna 1921 otevřel jako prezident společnosti Devambez první a jediný Salon anonymní tvorby ve společnosti Maurice Loutreuila, Émila Perrina a Andrého Deslignèrese.
Za první světové války byl spolu s Romainem Rollandem pacifistou, měl blízko k socialismu a poté byl bojovníkem hnutí "Clarté". Od konce 20. let se stal sympatizantem sovětského Ruska. Byl členem Sdružení revolučních spisovatelů a umělců (AEAR). Od roku 1944 až do svého odstoupení v roce 1953 byl členem řídícího výboru Národního výboru spisovatelů (CNE).
Byl autorem povídek a románů pro mládež, vydávaných nakladatelstvím Bourrelier & Sudel, vybrané části jeho díla se dlouho objevovaly v příručkách pro učitele základních škol. Byl předsedou poroty Ceny pro mládež.
Georges Duhamel ho vykreslil prostřednictvím postavy Justina Weilla ve své Chronique des Pasquier, která vycházela v letech 1933 až 1945. Malíř Gaston Thiesson namaloval portrét Charlese Vildraca v roce 1913. Obraz byl vystaven v knihovně Georgese-Duhamela v Mantes-la-Jolie během retrospektivy Charlese Vildraca.
Roku 1973 byla jeho jménem zřízena cena za poezii: Charles Vildrac Poetry Prize.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
