Camillo Heinrich von Starhemberg (31. července 1835 Celje – 3. února 1900 Vídeň[1]) byl rakouský šlechtic a politik z Horních Rakous, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
| Camillo Heinrich von Starhemberg | |
|---|---|
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1871 – 1873 | |
| Poslanec Hornorakouského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1870 – 1874 | |
| Člen Panské sněmovny | |
| Ve funkci: 1873 – 1900 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ústavověrný velkostatek (Ústavní strana) |
| Narození | 31. července 1835 Celje  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 3. února 1900 (ve věku 64 let) Vídeň  Rakousko-Uhersko |
| Choť | (1860) Sofie ze Sickingen-Hohenburgu (1842–1913) |
| Rodiče | Camillo Rüdiger ze Starhembergu |
| Děti | Marie ze Starhembergu Ernst Rüdiger ze Starhembergu Vilém ze Starhembergu Eva ze Starhembergu |
| Příbuzní | Ernst Rüdiger von Starhemberg a Jiří Adam ze Starhembergu (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jeho otec Camillo Rüdiger von Starhemberg byl politikem, stejně jako jeho syn Ernst Rüdiger von Starhemberg. Camillo Heinrich se roku 1860 oženil se Sophií von Sickingen-Hohenburg. Sňatek byl roku 1876 rozveden, ale roku 1890 se opět vzali. Od roku 1855 po krátkou dobu sloužil v rakouské armádě.[1]
Byl aktivní i veřejně a politicky. Roku 1870 byl zvolen na Hornorakouský zemský sněm, kde zasedal do roku 1874.[1] Zemský sněm ho roku 1871 delegoval i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy) za kurii velkostatkářskou v Horních Rakousích.[2] Roku 1872 po smrti svého otce usedl místo něj do Panské sněmovny (horní komora Říšské rady). Byl členem liberální a centralistické Strany ústavověrného velkostatku, respektive tzv. Ústavní strany. V Panské sněmovně se roku 1873 ve své úvodní řeči vyslovil pro volební reformu, což mu vysloužilo přezdívku rudá jasnost (rote Durchlaucht).[1]
Kvůli hospodářským potížím musel později omezit své politické aktivity a prodat část svých statků. V roce 1875/1876 podnikl cestu do Ameriky. Od roku 1892 byl v kontaktu s Berthou von Suttnerovou a podporoval její pacifistické názory. Byl činný v mnoha hospodářských spolcích. Roku 1896 získal titul tajného rady. Roku 1898 věnoval svůj zámek Hartheim u Eferdingu pro účely zemské péče o postižené (za nacistické vlády zde pak probíhalo vraždění lidí v rámci nacistického projektu eutanazie).[1]
Camillo Heinrich se 6. února 1860 v Bad Ischlu oženil s hraběnkou Sofií ze Sickingen-Hohenburgu (1842–1913). Měli spolu tři syny a dvě dcery. Sňatek byl roku 1876 rozveden, ale v roce 1890 se opět vzali.
- Marie (24. 11. 1860 Bergheim – 31. 7. 1940 Steyregg), přezdívaná Marietta, manž. 1879 hrabě Konrád Ungnad von Weissenwolff (14. 1. 1855 Dubiecko – 24. 10. 1912 Steyregg)[3][4]
- Ernst Rüdiger (30. 11. 1861 Bergheim – 16. 11. 1927 Linec), 6. kníže ze Starhembergu, manž. 1898 hraběnka Franziska von Larisch-Mönnich (24. 10. 1875 Vídeň – 27. 4. 1943 Karviná)[5]
- Vilém (30. 10. 1862 Bergheim – 18. 5. 1928 Ebelsberg), manž. 1915 baronka Sofie Kast von Ebelsberg (6. 4. 1895 Steyr – 13. 4. 1974 Ebelsberg)[6]
- Hubert (22. 12. 1865 – 15. 11. 1885)[7]
- Eva (10. 7. 1869 Linec – 1. 5. 1940 Wolfsberg), manž. 1893 hrabě Alfons Henckel z Donnersmarku (25. 11. 1868 Kuniów – 18. 12. 1963 Wolfsberg)[8]
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
