Bukovice (Písařov)
část obce Písařov v okrese Šumperk From Wikipedia, the free encyclopedia
Remove ads
Bukovice (německy Bukowitz, v češtině obvykle v jednotném čísle jako jediné ze tří sídel toho názvu v Olomouckém kraji[3], v RSO uvedeno jako pomnožný název[4]) je součástí obce Písařov v okrese Šumperk. Ves se nachází u křižovatky silnic I/43 a I/11 mezi Štíty a Písařovem, po délce údolí potoka Čistá, který je pravým přítokem Písařovského potoka.
Remove ads
Remove ads
Historie
První písemná zmínka o obci pochází podle Historického lexikonu obcí z roku 1521.[5] Jinde je uvedena první zmínka již k roku 1480, kdy majitel štíteckého panství Albrecht ze Šternberka Bukovici spolu s jinými obcemi prodává Janu z Dalčic.[3] Ze Štítů byla ves spravována až do roku 1602, kdy se s celým panství dostala do majetku zemanského rodu Odkolků, sídlícího na Temenici. Po potlačení stavovského povstání bylo Janu mladšímu Odkolkovi panství zkonfiskováno a dostalo se do vlastnictví Lichtenštejnů, kteří štítecké panství spojili s rudským, pod nějž pak Bukovice spadala až do zavedení obecního zřízení v polovině 19. století.[3] Z dobových dokumentů je známo, že v Bukovici byla rychta.[3] Zpočátku byla vesnice českou enklávou, postupně se obyvatelstvo Bukovice poněmčovalo,[3] zatímco Písařov zůstával český.[6] Většina obyvatelstva se živila zemědělstvím, typická pro tento region byla i domácká výroba kartáčů či předení nití.[3] Od roku 1834 měla Bukovice školu, kde se vyučovalo německy a kterou spravoval písařovský farář, česká menšinová škola (čp. 36) zde byla založena až v roce 1919.[3] Škola v Bukovici fungovala do června 1975, od dalšího školního roku bukovické děti dojížděly do ZDŠ v Písařově.[7]
V roce 1919 byla obec Bukovice administrativně přičleněna k obcí Písařov.[3] Uvádí se, že důvodem sloučení bylo, aby se převážně německé obyvatelstvo Bukovice rozpustilo v české většině obyvatel Písařova, místní Němci proti sloučení protestovali.[7]
Počet obyvatel Bukovice kulminoval kolem roku 1890, kdy zde žilo 415 obyvatel. Počet domovních čísel dosahoval až 79.[6] Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo Bukovice odsunuto ve třech transportech: 20. června, 6. srpna a největší po žních 21. srpna 1946. Smíšené česko-německé rodiny odsunuty nebyly.[7] Noví obyvatelé Bukovice přicházeli převážně z Písařova, jedna rodina ze Slovenska, mnohé staré domky však zůstaly prázdné.[7]
Remove ads
Území a objekty
K Bukovici odedávna patřil a stále patří i zájezdní hostinec Kocanda, který stojí na dolním konci Písařova. S hostincem jsou spojeny legendy o schůzkách loupežníků v dávných časech.[3]
V katastru vsi je evidována jedna kulturní památka[8], a to dřevěná zvonice - lidová architektura z počátku 20. století či konce 19. století, jediná roubená stavba tohoto druhu v oblasti.
Doprava a turistika
Na území vsi se nacházejí autobusové zastávky „Písařov, Bukovice, křiž.“ poblíž hlavní křižovatky silnic I. třídy a „Písařov, Bukovice, č.4“ poblíž bývalé české menšinové školy. Na území Bukovice jsou též zastávky „Písařov, Kocanda“. Zastavuje zde několik autobusových linek, které projíždějí po silnicích č. 11 a 43. Nejbližší vlakové zastávky jsou v Červené Vodě (10 km), v Zábřeze na Moravě (18 km).[9]
Přes území Bukovic nejsou značeny žádné turistické trasy, pouze kolem Kocandy na hranici Bukovice vede cyklotrasa č. 6229 a nedaleko západně prochází červeně značená turistická trasa Štíty–Hanušovice přes Hanušovickou vrchovinu.
Reference
Externí odkazy
Wikiwand - on
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Remove ads