francouzský fotograf From Wikipedia, the free encyclopedia
Auguste Bruno Braquehais[1] (28. ledna 1823 Dieppe, Seine-Maritime, Francie – 13. února 1875 La Celle-Saint-Cloud, Francie)[2] byl francouzský fotograf působící hlavně v Paříži v polovině 19. století. Fotograficky zdokumentoval hlavně Pařížskou komunu v roce 1871 a jeho dílo je považováno za významný příklad počátku fotografické žurnalistiky.[1][3] Po jeho smrti na něj bylo zapomenuto, později však byla jeho práce znovuobjevena – v průběhu příprav na sté výročí Komuny v roce 1971 a jeho fotografie se od té doby vystavovaly v mnoha muzeích, například v Musée d'Art et d'Histoire, Musée d'Orsay a muzeu Carnavalet.[1]
| Bruno Braquehais | |
|---|---|
 | |
| Narození | 18. ledna 1823 Dieppe |
| Úmrtí | 13. února 1875 (ve věku 52 let) La Celle-Saint-Cloud |
| Alma mater | Institut national de jeunes sourds de Paris |
| Povolání | fotograf a fotoreportér |
| Manžel(ka) | Laure Mathilde Gouin |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v roce 1823 v Dieppe v Seine-Maritime. Jako neslyšící od svého útlého věku navštěvoval Institut royal des sourds et muets (Královský institut pro hluchoněmé) v Paříži. Do roku 1850 pracoval jako litograf v Caen, když se pak setkal s fotografem Alexisem Gouinem (asi 1790–1855) a přestěhoval se do Paříže pracovat do jeho ateliéru. Gouin se specializoval na barevné daguerrotypie (které kolorovala jeho nevlastní dcera Laure) a stereoskopické desky.[1]
V roce 1852 si Braquehais otevřel vlastní ateliér na Rue de Richelieu v Paříži, kde se specializoval na snímky ženských aktů. Po Gouinově smrti v roce 1855 převzal Gouinovo studio s Gouinovou vdovou a nevlastní dcerou (sám si jeho nevlastní dceru vzal, ale ze zdrojů není jasné, zda to bylo před Gouinovou smrtí nebo po ní). V roce 1863, po smrti Gouinovy vdovy, si Braquehais otevřel nové studio s názvem Paris Photography na Boulevard des Italiens. Jeho díla byla v roce 1864 vystavena na Société française de photographie a také na Světové výstavě v roce 1867.[1]
V březnu 1871 převzala skupina rozčarovaných vojáků, pracujících a profesionálů kontrolu nad Paříži a vytvořila vládu známou jako Pařížská komuna. To byla jedna z prvních významných událostí ve Francii, která byla dokumentována fotografy.[3] Zatímco se mnoho z těchto fotografů zaměřilo na trosky a destrukce v důsledku pádu komuny, Braquehais se zaměřil na fotografování účastníků a událostí, nejvíce však stržení Vendômského sloupu.[1] Braquehais publikoval 109 svých fotografií v knížce Paříž během Komuny. Po pádu Komuny vládní úřady použily jeho fotografie k vypátrání a zatčení příznivců Komuny.[4]
V letech po Pařížské komuně Braquehais bojoval se svou finanční situací, ačkoli měl reklamní fotografické práce pro hodinářskou společnost. Od počátku roku 1874 byl jeho podnik v konkurzu, a sám byl na 13 měsíců uvězněn pro ztrátu důvěry. Zemřel v únoru 1875, několik dní po svém propuštění.[1]
Jeho první fotografie jsou především portréty a nahé ženy,[5] řadu z nich kolorovala jeho žena Laure. Někteří umělečtí kritici poukázali na to, že mnoho z jeho fotografií je přeplněno „rušivými předměty“ (například Studie aktu s Mélskou Venuší), což způsobuje izolaci modelky.[1] Pozoruhodné jsou jeho portréty skladatele Ludwiga Minkuse a choreografa Arthura Saint-Léona.
Na 109. dokumentárních snímcích zachytil vzrůst a pád Pařížské Komuny.[3] Jeho snímky dokumentovaly scény poražení Vendômského sloupu, obsahují výjevy sloupu před jeho pádem, scény zobrazující dělníky s lany připravenými stáhnout sochy dolů, a fotografie Komunardů vedle svržené sochy Napoleona, která zdobil vrcholek sloupu. Braquehais také pořídil řadu fotografií různých barikád Komunardů, které postavili v očekávání invaze republikánských sil, vojska shromážděná u paláce Palais des Tuileries a Porte Maillot a ruiny Maison Thiers.[1]
Jeho fotografie se vystavovaly v mnoha muzeích, například v Musée d'Orsay, Musée d'Art et d'Histoire v St. Denis, Muzeu Carnavalet nebo v Budapešťském muzeu. Jeho snímky jsou součástí sbírek například v Metropolitan Museum of Art, Bibliothèque Nationale a Bibliothèque historique de la ville de Paris.[1]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
