Bohumír Lomský

Bohumír Lomský, rozený jako Bohumír Štěpán Lenc též uváděn Bohumír Lomský-Lenc (22. dubna 1914 České Budějovice^[1] – 18. června 1982 Praha^[2]) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění, důstojník, odbojář a ministr národní obrany Československa.

Ing. Bohumír Lomský, roz.Lenc
kpt. Bohumír Lomský (1941)
poslanec Národního shromáždění ČSSR
Ve funkci: 1960 – 1964
Ve funkci: 1964 – 1968
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci: 1969 – 1971
ministr národní obrany
Ve funkci: 1956 – 1968
Předchůdce	Alexej Čepička
Nástupce	Martin Dzúr
Stranická příslušnost
Členství	KSČ
Narození	22. dubna 1914 České Budějovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	18. června 1982 (ve věku 68 let) Praha Československo Československo
Národnost	Češi
Alma mater	Vojenská akad. v Hranicích
Profese	politik, historik a ministr obrany
Náboženství	ateismus
Ocenění	medaile Za osvobození Prahy Sokolovská pamětní medaile Československý válečný kříž 1939 stříbrný kříž řádu Virtuti Militari Řád grunwaldského kříže … více na Wikidatech
Commons	Florian Siwicki
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Během války, aby ochránil členy své rodiny v okupovaném Československu před pronásledováním si zvolil pseudonym Lomský. Němci nicméně tuto skutečnost zjistili, jeho otec a matka byli zatčeni a posláni do koncentračního tábora. Válku přežili a v květnu 1945 byli propuštěni.

Biografie

Narodil se v Českých Budějovicích v rodině továrního dělníka Bohumira Lence. Studoval na českobudějovickém reformním gymnáziu, poté se dobrovolně přihlásil do armády. V srpnu 1936 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Sloužil u Pěšího pluku 14 v Košicích jako velitel čety, poté byl mimořádně jmenován velitelem roty. Na podzim 1938 absolvoval kurz leteckých pozorovatelů. Po vyhlášení Slovenského státu se v březnu 1939 vrátil domů a nastoupil studium na Vysoké škole chemické v Praze. V srpnu 1939 odešel do polského exilu a vstoupil do polského letectva. V polovině září byl internován Sověty. Od března 1940 byl příslušníkem Východní skupiny československé armády, kde zastával nejprve funkci velitele letky a od října 1941 se stal náčelníkem štábu skupiny. Od února 1942 působil ve stejné funkci v Buzuluku, kde fakticky řídil celý výcvik a organizaci jednotek. V lednu 1943 se stal zástupcem velitele Prvního československého polního praporu, počátkem března 1943 praporu dočasně velel. Za velitelské schopnosti obdržel Československý válečný kříž 1939 a sovětský Řád Vlastenecké války 1. stupně. V červnu 1943 se stal náčelníkem štábu 1. československé pěší brigády a vyznamenal se v bojích u Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova, v kterých byl hlavním plánovačem československé ofenzivy. Od května 1944 zastával funkci náčelníka štábu 1. československého armádního sboru a zůstal v ní až do konce války. Od podzimu 1945 studoval na Nejvyšší vojenské akademii K. J. Vorošilova v Moskvě, kterou ukončil jako první z ročníku.^[3]

Od roku 1945 působil ve vedoucích postech v Československé armádě a též si úředně změnil jméno z Lenc na Lomský. V letech 1948–1949 byl velitelem divize, v letech 1949-1950 náčelníkem štábu vojenského okruhu, v období let 1951–1953 zastával post náčelníka Vojenské technické akademie. V letech 1953–1956 byl prvním náměstkem ministra národní obrany Alexeje Čepičky.^[4][5]

11. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. 12. sjezd KSČ a 13. sjezd KSČ ho ve funkci potvrdil. Na post v ÚV KSČ rezignoval v červnu 1968.^[6] Zastával i vládní posty. V druhé vládě Viliama Širokého se roku 1956 stal ministrem národní obrany. Tento post si zachoval i v následující třetí vládě Viliama Širokého a vládě Jozefa Lenárta až do dubna 1968.

Dlouhodobě zasedal i v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1960 byl zvolen do Národního shromáždění ČSSR za Západočeský kraj jako bezpartijní kandidát. Mandát obhájil ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.^[7][8][9]

Během pražského jara roku 1968 byla jeho kariéra utlumena. Opustil ministerský post i funkci v ÚV KSČ. K roku 1968 se profesně uvádí jako pracovník Vojenského historického ústavu z obvodu Tachov.^[10]

Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Tachov, nyní již jako poslanec za KSČ), kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.^[11]

Kvůli svým postojům k srpnové okupaci byl v roce 1970 penzionován a odvolán z Vojenského historického ústavu a až do své smrti pak působil jako odborný pracovník Institutu manipulačních, dopravních, obalových a skladovacích systémů v Praze.^[3]

Vyznamenání

• Řád Bílého lva za vítězství, hvězda II. třídy
• Československý válečný kříž 1939, udělen 6×
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem, udělena 2×
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí , se štítkem SSSR
• Řád vlastenecké války, I. stupeň, 1943 (SSSR)
• Řád Rudého praporu, (SSSR)
• Medaile za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce 1941–1945, (SSSR)
• Medaile Za osvobození Prahy, (SSSR)
• Řád Slovenského národního povstání, I. třída
• Sokolovská pamětní medaile, 1948
• Řád rudé hvězdy ^[12], (SSSR)
• Řád Virtuti Militari, II. třídy - stříbrný kříž (Polsko)
• Grunwaldský kříž, (Polsko)
• Řád rudé hvězdy
• Řád práce, udělen 2×
• Řád rudé zástavy
• Řád Rudého praporu práce