Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak, hydrazin, azoimid). Její vzorec je HN3. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečná i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí – azidy. Koncentrovaná kyselina azidovodíková je velmi silnou a nebezpečnou výbušninou.
| Kyselina azidovodíková | |
|---|---|
 Vazebné úhly a délky azoimidu | |
 3D struktura azoimidu | |
| Obecné | |
| Systematický název | Kyselina azidovodíková |
| Ostatní názvy | Azoimid Kyselina dusíkovodíková |
| Anglický název | Hydrazoic acid |
| Německý název | Stickstoffwasserstoffsäure |
| Sumární vzorec | HN3 |
| Vzhled | Bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7782-79-8 |
| SMILES | [N-]=[N+]=N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 43,029 g/mol |
| Teplota tání | −80 °C |
| Teplota varu | 35,7 °C |
| Hustota | 1,126 g/cm3 (20 °C) |
| Disociační konstanta pKa | 4,59 |
| Tlak páry | 523 hPa (20 °C) |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | lineární |
| Dipólový moment | 2,83 Cm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | 294 kJ/mol (plyn) |
| Entalpie varu ΔHv | 697 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 238,8 JK−1mol−1 (plyn) |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | +328 kJ/mol (plyn) |
| Izobarické měrné teplo cp | 1,015 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS01  GHS07  GHS08 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H200, H319, H335, H370 |
| P-věty | P201, P202, P260, P261, P264, P270, P271, P280, P281, P304+340, P305+351+338, P307+311, P312, P321, P337+313, P372, P373, P380, P401, P403+233, P405, P501 |
| R-věty | R1, R2 R4 |
| S-věty | ? |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:
1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN3 poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):
- 2 NaN3 + H2SO4 → 2 HN3 + Na2SO4
2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:
- N2H5+ + HNO2 → HN3 + H+ + 2 H2O
Použití
Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN3, ze kterého se připravují ostatní azidy. Tato sloučenina je poměrně stálá, dá se bez rozkladu tavit. Využívá se pro exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N3)2, který se používá jako náplň do rozbušek).
Reference
Literatura
Externí odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
