From Wikipedia, the free encyclopedia
Astronauti Japonska jsou lidé pocházející z Japonska, kteří prošli kosmonautickým výcvikem. Jsou čtvrtou největší národní skupinou mezi všemi kosmonauty a astronauty. Oddíl profesionálních astronautů působí ve struktuře národní vesmírné agentury JAXA a v současnosti má 6 členů[1] a 2 kandidáty na astronauty v přípravě.
Příběh letů japonských astronautů začal v roce 1979 americkou nabídkou na účast v programu vědeckých výzkumů v laboratoři Spacelab. Nabídka přinesla ovoce v roce 1984, když NASDA – jeden z předchůdců později založené agentury JAXA – pro misi Spacelab-J stanovila vědecký program a zahájila výběr japonských účastníků letu. Ten vyvrcholil 20. června 1985 vyhlášením jmen tří nových astronautů, jimiž se stali Mamoru Móri, Takao Doi a Čiaki Naitóová. Každý z nich se dvakrát dostal do vesmíru na palubách amerických raketoplánů, jako první Móri s misí Spacelab-J původně plánovanýou na rok 1988, po havárii Challengeru a odložení letů však odsunutou až do roku 1992 (let STS-47).
Prvním Japoncem ve vesmíru se však stal televizní novinář Tojohiro Akijama. Ruská agentura Glavkosmos zřízená v roce 1985 za účelem získávání komerčních partnerů pro sovětské kosmické lety, se 27. března 1989 dohodla s japonskou televizí TBS (Tokyo Broadcasting System) na týdenním letu novináře v kosmické lodi Sojuz na stanici Mir. Ze zaměstnanců televize byli vybráni dva kandidáti, vedle Akijamy také Rjóko Kikučiová, a v říjnu 1989 zahájili přípravu v Hvězdném městečku. Akijama svůj let v Sojuzu TM-11 absolvoval v prosinci 1990, Kikučiová se do vesmíru nikdy nepodívala.
NASA předpokládala japonský modul Kibó v plánované orbitální stanici Freedom, proto v roce 1992 NASDA rozšířila oddíl svých astronautů o Kóiči Wakatu. Když v roce 1996 zahájil výcvik pátý člen oddílu NASDA Sóiči Noguči, nebyla už připravovaným cílem stanice Freedom, ale Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). A další tři astronauti byli pro práci na palubě ISS vybráni v roce 1999,[2] krátce po skutečném zahájení budování stanice – byli jimi Satoši Furukawa, Akihiko Hošide a Naoko Suminová (později provdaná Jamazakiová). První z japonských astronautů navštívil ISS v říjnu 2000 (Wakata při misi STS-92).
Nedlouho po svém druhém letu v únoru 2000 opustil oddíl Mamoru Móri a v říjnu téhož roku se stal prvním ředitelem Národního muzea vznikajících věd a inovací Miraikan v Tokiu.[3]
V roce 2003 byly dvě národní výzkumné a vývojové organizace působící v oblasti vesmírných aktivit (NAL založená v roce 1955 a ISAS založená v roce 1964) sloučeny s NASDA do nové národní vesmírné agentury JAXA. Do ní samozřejmě přešel také oddíl astronautů. Nedlouho poté, v roce 2004, byla Čiaki Mukaiová vyslána jako hostující profesorka na Mezinárodní vesmírnou univerzitu (ISU) ve Štrrasburku.[4]
Pátý výběr astronautů byl zahájen v roce 2008, kdy se od dubna do června sešlo 963 přihlášek.[5] JAXA výsledky oznámila 25. února 2009[6] a 1. dubna 2009 oddíl rozšířili civilní pilot Takuja Óniši a podplukovník vojenského letectva Kimija Jui.[7] Začátkem září 2009 pak agentura dodatečně vybrala třetího nového člena oddílu astronautů, jímž se stal lékař Norišige Kanai.[8] Vzápětí, k 13. září 2009, z oddílu JAXA odešel Takao Doi a zamířil do Úřadu OSN pro vesmírné záležitosti ve Vídni.[9] Naoko Jamazakiová oddíl i agenturu opustila k 31. srpnu 2011, aby se mohla věnovat vědeckému poradenství.[10]
Šestý a dosud poslední výběr JAXA vyhlásila před koncem roku 2021 a do 4. března 2022 přijímala přihlášky,[11] jichž se sešlo 4 127.[12] Jména dvou nových kandidátů na astronauty – Makoto Suwa a Aju Jonedaová – byla zveřejněna 28. února 2023 a oba se k JAXA oficiálně připojili 1. dubna 2023,[13] Suwa ve svých 46 letech jako nejstarší z deseti finalistů výběru, Jonedaová v 26 letech naopak jako nejmladší.[12]
K 1. červnu 2022 opustil oddíl astronautů Sóiči Noguči a oznámil, že se chce být dále aktivní ve výzkumu a rád by se zapojil do výcviku dalších generací astronautů.[14]
Všech 11 astronautů JAXA, kteří uspěli v prvních pěti výběrech, absolvovalo nejméně jeden kosmický let, čtyři vesmír navštívili dvakrát, další dva absolvovali tři lety a rekordmanem je Kóiči Wakata s pěti dokončenými lety. Hned tři z japonských astronautů – Noguči, Hošide a Wakata – patří mezi pouhých 9 návštěvníků vesmíru, kteří své lety absolvovali ve 3 různých typech kosmických lodí. Z nich 7 navíc své lety zakončilo všemi třemi existujícími způsoby, přistáním na ranveji, na souši i do moře, přičemž prvenství Nogučiho v této disciplíně je zapsáno v Guinnessových světových rekordech.[15]
V roce 2004 se mezi vážnými zájemci o placený kosmický let, které ve spolupráci s ruskou agenturou Roskosmos zajišťuje společnost Space Adventures, objevil japonský podnikatel Daisuke Enomoto. Koncem roku 2005 podepsal dohodu a v březnu 2006 zahájil přípravu k letu. Měsíc před startem však byl ze zdravotních důvodů vyřazen z posádky a do vesmíru se tak nedostal.
Druhý let komerčního astronauta (vesmírného turisty) z Japonska – a ve skutečnosti hned dvou najednou – se tak odehrál v prosinci 2021. Miliardář Jusaku Maezawa a jeho asistent Jozo Hirano prostřednictvím Space Adventures získali místa v lodi Sojuz MS-20 a 11 dní pobývali pod velením ruského kosmonauta Alexandra Misurkina na Mezinárodní vesmírné stanici jako 20. návštěvní posádka.[16] Maezawa se navíc chystá na další kosmický let, při kterém by se skupinou umělců měl v kosmické lodi Starship obletět Měsíc při asi šestidenní misi dearMoon.[17]
| Jméno | V oddílu od | Lety | Celkem ve vesmíru | Odchod z oddílu |
|---|---|---|---|---|
| Mamoru Móri | 20. června 1985 | STS-47, 1992 STS-99, 2000 |
19 dní, 4 hodiny a 10 minut | 2000[3] |
| Takao Doi | 20. června 1985 | STS-87, 1997 STS-123/ISS, 2008 |
31 dní, 10 hodin a 46 minut | 13. září 2009[9] |
| Čiaki Mukaiová (roz.Naitóová) |
20. června 1985 | STS-65, 1994 STS-95, 1998 |
23 dní, 15 hodin a 40 minut | srpen 2004[4] |
| Kóiči Wakata | 28. dubna 1992 | STS-72, 1996 STS-92/ISS, 2000 Expedice 18/19/20 (STS-119/ISS/STS-127), 2009 Expedice 38/39 (Sojuz TMA-11M/ISS), 2013/14[18] Expedice 68 (SpaceX Crew-5/ISS), 2022/23[19] |
504 dní, 18 hodin a 33 minut | 31. března 2024[20] |
| Sóiči Noguči | 29. května 1996 | STS-114/ISS, 2005 Expedice 22/23 (Sojuz TMA-17/ISS), 2009/10 Expedice 64/65 (SpaceX Crew-1/ISS), 2020/21 |
344 dní, 9 hodin a 34 minut | 1. června 2022[14] |
| Satoši Furukawa | 10. února 1999 | Expedice 28/29 (Sojuz TMA-02/ISS), 2011 Expedice 70 (SpaceX Crew-7)/ISS), 2023/24 |
366 dní, 12 hodin a 33 minut | aktivní |
| Akihiko Hošide | 10. února 1999 | STS-124/ISS, 2008 Expedice 32/33 (Sojuz TMA-05M/ISS), 2012 Expedice 65/66 (SpaceX Crew-2/ISS), 2021 |
340 dní, 11 hodin a 10 minut | aktivní |
| Naoko Jamazakiová | 10. února 1999 | STS-131/ISS, 2010 | 15 dní, 2 hodin a 47 minut | 31. srpna 2011[10] |
| Kimija Jui | 1. dubna 2009 | Expedice 44/45 (Sojuz TMA-17M/ISS), 2015[21] | 141 dní, 16 hodin a 9 minut | aktivní |
| Takuja Óniši | 1. dubna 2009 | Expedice 48/49 (Sojuz MS-01/ISS), 2016[22] Expedice 73 (SpaceX Crew-10/ISS)[23] |
115 dní, 2 hodin a 22 minut | aktivní |
| Norišige Kanai | 12. září 2009 | Expedice 54/55 (Sojuz MS-07/ISS), 2017/18 | 168 dní, 5 hodin a 19 minut | aktivní |
| Makoto Suwa | 1. dubna 2023 | dosud neletěl | dosud neletěl | v základním výcviku |
| Aju Jonedaová | 1. dubna 2023 | dosud neletěla | dosud neletěla | v základním výcviku |
V tabulce jsou kurzívou vyznačeny plánované lety, zeleným podbarvením pak současná přítomnost astronauta ve vesmíru.
| Jméno | Výcvik od | Organizace | Lety | Celkem ve vesmíru | Pozn. |
|---|---|---|---|---|---|
| Tojohiro Akijama | říjen 1989 | TBS/Glavkosmos | Sojuz TM-11/Mir/Sojuz TM-12, 1990 | 7 dní, 21 hodin a 54 minut | |
| Rjóko Kikučiová | říjen 1989 | TBS/Glavkosmos | neletěla | neletěla | náhradnice Tojohira Akijamy |
| Daisuke Enomoto | únor 2006 | Space Adventures | neletěl | neletěl | v srpnu 2006 odvolán z posádky lodi Sojuz TMA-9 |
| Jusaku Maezawa | červen 2021 | Space Adventures | Sojuz MS-20 | 11 dní, 19 hodin a 35 minut | |
| Jozo Hirano | červen 2021 | Space Adventures | Sojuz MS-20 | 11 dní, 19 hodin a 35 minut |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
