český zápasník From Wikipedia, the free encyclopedia
Antonín Petrák (3. dubna 1873 Horní Branná u Jilemnice[1] – ? 1949 Praha) byl profesionální český zápasník, mistr a trenér v řecko-římském zápase. Jako celoživotní sportovec se plně angažoval na prosperitě tělocvičného spolku, a to konkrétně Sokola podkrkonošského, jehož byl spoluzakladatelem.
| Antonín Petrák | |
|---|---|
 Historická pohlednice s fotografií Antonína Petráka | |
| Rodné jméno | Antonín Petrák |
| Jiná jména | Lurich II., Rajcevič II., Železný muž z Krkonošských hor, Král Podkrkonošský a Český lev |
| Narození | 3. dubna 1873 Horní Branná u Jilemnice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1949 (ve věku 75–76 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy (rodinný hrob VIII, 10, 206) |
| Bydliště | Praha |
| Národnost | česká |
| Etnikum | Češi |
| Vzdělání | vyučen |
| Povolání | řecko-římský zápasník |
| Hmotnost | 83 kg |
| Ocenění | I. cena za krásu těla |
| Choť | Sofie (rozená Řehořková) |
| Děti | Hana a Helena |
| Příbuzní | Helena (vnučka), Antonín (vnuk) a Pavel (vnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ve své době byl, po Gustavu Frištenském, považován za nejlepšího technika a svalovce daného oboru[1].
Mimo zápasnickou žíněnku se pravidelně objevoval také v manéžích slavných cirkusů[2] a na pódiích zábavních podniků (kabaret, varieté apod.), kde se pod přízviskem Železný muž z Krkonošských hor[1] věnoval silovým a akrobatickým vystoupením.[3]
Narodil se v Horní Branné nedaleko Jilemnice. Po vyučení se v Jičíně se přestěhoval do Prahy, kde se po mnoho let živil jako řezník a uzenář.[4]
Disponoval výraznou muskulaturou, kterou vedle fyzicky náročné řeznické práce udržoval její pravidelnou kultivací v prostorách smíchovské tělocvičny Sokol Tyrš (dnes T.J. Sokol – Smíchov II), ze které se přemístil do Athletic Clubu Praha (zkráceně AC Praha)[5], v němž se připravoval na profesionální kariéru v řecko-římském zápase.
Byl odchovancem a dlouholetým kolegou Josefa Soukupa, vrchního jateckého z Prahy, nejstaršího průkopníka české atletiky, mistra světa ve zvedání břemen a v řecko-římském zápase, po jehož boku procestoval v průběhu své kariéry téměř celý Evropský kontinent. Jeho dalšími mentory byli Jiří Hackenschmied a Jindřich Eberle (s tím se utkal v roce 1905[7]).
Jako zápasník a mistr střední váhy, jehož typickou závodní váhou bylo 83 kg, na turnajích vystupoval pod přezdívkami Lurich II. a Rajcevič II. (těmi vzdával poctu svým tehdejším oblíbencům z branže, jimiž byli Jiří Lurich[8][9] z Estonska a Giovanni Raicevich[10] z Itálie). Nebylo výjimkou to, že se některé jeho zápasy odehrávaly i ve vyšší váhové kategorii, a to 94 kg.
Mezi jeho soupeře, které se mu podařilo porazit, patří František Pulda z Kosařic, Josef Vinoch z Kolína, Jan Žižka z Jičína, mistr Ladislav Kornatzky z Poznaňska[5], Julius Bauer z Rakouska nebo dále tři afroameričtí bojovníci Abdul Samed, Jack Lewis a Delawari z Afriky. Výhru si připsal také nad Kilbazonem z Finska, Hasanem z Turecka, Ivanovičem ze Srbska, Petrim z Bulharska a mnoha dalšími.
V průběhu své zářné kariéry se dočkal i několika málo proher, a to například s Jessem Pedersenen z Dánska, Ch. Bostonem z Anglie, Dirkem van den Bergem z Nizozemska[11], Augustem Kilbassonem z Finska nebo Alim Ogluim z tehdejšího Turkestánu.[12]
Během své kariéry nastřádal nespočet ocenění. Vedle vyznamenání, které zasloužené vyzápasil v průběhu své kariéry, získal i mnoho uznání[1] osob z odvětví malířství, sochařství či lékařství za svou urostlou postavu, díky níž se stal nejpohlednějším českým svalovcem a modelem pro umělecká díla. V této souvislosti obdržel také prestižní I. cenu za krásu těla[4].
Na svém kontě měl rovněž i několik vzpěračských rekordů. Svědectvím všech jeho sportovních úspěchů jsou i historické pohlednice s jeho černobílými portréty.
Po ukončení zápasnické kariéry se po určitou dobu věnoval trenérství a působil převážně v pražské Libni. Přesné datum úmrtí nebylo zjištěno, avšak ještě v roce 1943 mu tisk blahopřál k sedmdesátým narozeninám[13]. Podle databáze pražských hřbitovů[14] a následného ověření u Hřbitovní správy Olšan byl do rodinného hrobu (VIII, 10, 206) uložen 13. května 1949.
Byl ženat se Sofií, rozenou Řehořkovou (*1879, dle policejní přihlášky žili manželé odděleně).[16] Měl dvě dcery, Hanu a Helenu. Dcera Helena se stala baletkou. Byl dědečkem tří vnoučat - vnučky Heleny (ze strany dcery Hany) a vnuků Antonína a Pavla (ze strany dcery Heleny).
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
