Remove ads
Antonín Lenz (20. února 1829 Hrbov[1] – 2. října 1901 Praha-Vyšehrad[2]), byl český katolický kněz, pedagog v biskupském semináři v Českých Budějovicích, kanovník a probošt Vyšehradské kapituly, poslanec českého sněmu a panské sněmovny. Úzce spolupracoval s biskupem Jirsíkem, který ho inspiroval k dalšímu studiu teologie a literární tvorbě. Byl zakladatelem teologické antropologie, ve věroučných textech mj. hodnotil Jana Husa, Petra Chelčického a další náboženské myslitele a pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty polemizoval s proticírkevními názory Alfonse Šťastného.
| Antonín Lenz | |
|---|---|
 Antonín Lenz (1889) | |
| Narození | 20. února 1829 Hrbov  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 2. října 1901 (ve věku 72 let) Praha-Vyšehrad  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
| Povolání | pedagog, učitel, teolog, katolický kněz a politik |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Funkce | člen Panské sněmovny (od 1889) poslanec Českého zemského sněmu |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Remove ads
Jeho rodiče byli zaměstnáni na schwarzenberském panství, otec mu zemřel v útlém dětství. Navštěvoval německé a latinské školy, ale učil se i česky.[3] V roce 1850 vstoupil do semináře v Českých Budějovicích, kde strávil čtyři šťastná léta.[3] Na kněze byl vysvěcen 23. července 1854.[4] a stal se nakrátko kaplanem v Jílovicích. Se svolením biskupa Jirsíka se zapsal na pražskou filosofickou fakultu, kde se připravoval na povolání učitele matematiky a fyziky. Kněžské povolání jej ale lákalo víc a zanedlouho se vrátil zpět do jižních Čech. Působil jako kaplan v Budislavi a Deštné, kde zastával většinu úkolů za místního nemocného faráře.[3] Roku 1861 úspěšně absolvoval zkoušky na bohoslovecké fakultě v Praze a byl biskupem Jirsíkem jmenován členem katedry (stolice) dogmatiky a patrologie v budějovickém semináři.[3] S biskupem úzce spolupracoval, chodili spolu na procházky a diskutovali. V té době začal také literárně tvořit. Když Jirsík vyslovil obavy z šíření bezbožství mezi českou inteligencí[3] (zřejmě i v důsledku aktivit padařovského sedláka Alfonse Šťastného, který roku 1869 demonstrativně vystoupil z církve[5] a v následujících letech vydával protináboženské spisy),[6] zareagoval Lenz napsáním několika brožur pod pseudonymem Jan Brázda ze Zlámané Lhoty, v němž tyto názory populární formou vyvracel z hlediska katolické církve.[3] Vedle toho psal i odborné texty.[3]. Ze sudetského Němce se stal českým vlastencem. Jako člen výboru Matice české kromě organizační a přednáškové činnosti přispíval do Časopisu českého muzea články o českých náboženských dějinách období reformace. Roku 1866 získal titul doktora teologie.[4]
Roku 1881, po dvaceti letech učitelského působení v Budějovicích, byl zvolen kanovníkem Vyšehradské kapituly a 10. prosince 1887, po smrti Václava Štulce, jeho nástupcem v úřadu probošta.[3] Brzy poté se stal poslancem českého zemského sněmu. Roku 1889 byl zvolen doživotním členem panské sněmovny.[4] Vedle toho byl i předsedou církevního soudu, konsistorním radou, biskupským notářem, členem Královské české společnosti nauk, členem vedení ústavu pro hluchoněmé v Praze a dalších dobročinných a vlasteneckých spolků. Byl nositelem titulu „komtur řádu císaře Františka Josefa I. s hvězdou“ a čestným občanem obce Deštná.[7]
Zemřel na rakovinu ledvin.[8]
Remove ads
Literárně činný byl od roku 1861, kdy začal publikovat články v Časopise katolického duchovenstva.[3] Samostatně vydal např.:
- Jan Brázda, sedlák ze Zlámané Lhoty, v půtce se sedlákem Alfonsem Šťastným, čili, Kratochvilné a velmi poučlivé dopisy o přeukrutné učenosti kandidáta filosofie Alfonsa Šťastného, sedláka v Padařově, uložené v jeho nejnovějším spisu "Ježíš a jeho poměr ku křesťanství" (1873)
- Filosofie Jana Brázdy ze Zlámané Lhoty o nesmrtelnosti lidské duše, čili, První výstřel Brázdův naproti nábožnému spisu Alfonse Šťastného o spasení po smrti (1874)
- Pohroma principu mravnosti Padařovské, čili materialistické (1875)
- Učená rozprava Jana Brázdy, sedláka ze Zlámané Lhoty, o Jsoucnosti Boží, čili, Druhý výstřel proti nábožnému spisu Alfonsa Šťastného o spasení po smrti (1875)
- Mariologie, čili, Učení církve katolické a v církvi chované o Matce Boží (1879)
- Anthropologie katolická: skromný příspěvek ku dogmatické theologii (1882)
- Petra Chelčického učení o očistci (1885)
- Socialismus v dějinách lidstva a jeho povaha a církev katolická jedině schopná ku řešení sociální otázky (1893)
- Apologie sněmu kostnického v příčině odsouzení 45 vět Jana Viklifa (1896)
- Jest pravdou nepochybnou že umřel Mistr Jan Hus za své přesvědčení a že jest mučedníkem za pravdu? (1898)
V roce 1901 uveřejnil v kalendáři Svatý Hostýn obšírnou studii o Janu Husovi, v níž z pohledu kanonického práva dokazoval, že Hus nezemřel za své přesvědčení a není mučedníkem, že byl upálen světskou mocí a církev naopak žádala jen mírné potrestání. Na druhou stranu Lenz oceňoval jeho zásluhy o českou vzdělanost a literaturu. Kritika na této práci oceňovala důkladné studium a hluboké náboženské přesvědčení autora, uznala omezení, která měl jako člen katolické hierarchie, ale nesouhlasila s některými ostrými výroky na Husovu adresu ani se závěry o nevině církve na jeho upálení na hranici.[9]
Remove ads
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads