česká herečka From Wikipedia, the free encyclopedia
Anna Iblová, provdaná Bolešková (25. března 1893 Praha,[1] Rakousko-Uhersko – 16. července 1954 Praha, Československo) byla česká herečka.
Anna Iblová | |
---|---|
Narození | 25. března 1893 Praha Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 16. července 1954 (ve věku 61 let) Praha Československo |
Choť | Otto Boleška |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Herectví se učila u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla.[2] Začínala hrát v Intimním divadle na Smíchově za vedení ředitelky Emy Švandové (okolo roku 1912). K jejím hereckým kolegům zde patřili např. Jiří Steimar, Eduard Kohout a Míla Pačová.[3] Po zbytek života působila v Divadle na Vinohradech v letech 1916 až 1954.[4] Měla vynikající předpoklady pro role hrdinských žen v klasických tragédiích a byla uznávanou recitátorkou.[5] Učila rovněž na dramatickém oddělení pražské konzervatoře.
Byla manželkou herce Otty Bolešky (1880–1917), člena souboru Divadla na Vinohradech (od r. 1907) a souboru činohry Národního divadla v Praze (1912–1917).[6]. Jejím druhým manželem byl herec Roman Tuma (1899–1933), člen souboru Divadla na Vinohradech [7]
„ | Ale ať tak či onak, pravda je, že se nedočkala uznání svého podílu na vývoji českého divadla mezi dvěma válkami, že oficiální pocty o ní dbaly pramálo a že její význam byl nedoceněn. Víc než čtyřicet let byla herečkou nesporných hodnot – a co po ní zůstalo? Několik článků ji oceňujících, desítky jejích fotografií uložených v archivech, ale snad ani jediná gramofonová deska, která by podávala svědectví o tom, čím nejvíce vynikala a proč právě byla zvolena k výchově hereckého dorostu na dramatické konservatoři: o jejím deklamačním umění, o její vzácné kultuře slova, o jejím mistrovském ovládání hlasu! Vpravdě neuvěřitelná byla důslednost jejího osudu! Po tolika tragických úlohách toužila, a nebyly ji přiděleny, ta však, po níž netoužila, jí byla jako naschvál přidělena životem. Tragédie tragédky – tak by se dal označit úděl Anny Iblové... | “ |
— Vladimír Müller[8] |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.