Rytíř Adam Michna z Otradovic (též Adam Václav Michna z Otradovic; kolem 1600?, Jindřichův Hradec – 2. listopadu 1676, Jindřichův Hradec)[1] byl český raně barokní básník, hudební skladatel, sbormistr a varhaník. Jeho jméno je známo též ve zjednodušené formě Adam Michna a on sám podepisoval svá díla jako Adamus Michna de Otradowicz,[2] v posledních letech života pak začal používat také druhé křestní jméno Václav. Byl jedním z nejvýznamnějších českých skladatelů a básníků 17. století, iniciátorem rozmachu české barokní hudební kultury a stal se inspirací mnoha dalších generací skladatelů pro rozvoj tradice české národní hudby.
| Adam Michna z Otradovic | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 1600 Jindřichův Hradec  České království |
| Úmrtí | 2. listopadu 1676 (ve věku 75–76 let) nebo 16. října 1676 (ve věku 75–76 let) Jindřichův Hradec České království |
| Žánry | baroko |
| Povolání | hudební skladatel, básník, sbormistr, varhaník |
| Nástroje | varhany |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adam Michna pocházel ze staré, ale nepříliš významné aristokratické rodiny vladyků, jeho šlechtický titul byl rytíř z Otradovic. Jeho otec Michal Michna byl varhaník a zámecký purkrabí a jak bylo v jejich rodině tradicí, též trumpetistou. Ve druhé dekádě 17. století bylo zásluhou kancléře Viléma Slavaty obnoveno literátské bratrstvo, a tato skutečnost, spolu s aktivitou místní jezuitské koleje, přispěla významně k rozvoji kulturního života v regionu. Adam Michna se stal vůbec prvním frekventantem školy Řádu Tovaryšstva Ježíšova, kde studoval v letech 1611–1612 a 1615–1617.[zdroj?] Mnoho Michnových skladeb bylo později tisknuto právě jezuity v jejich pražském nakladatelství. Úpadek všeho národního života po bitvě na Bílé hoře, a zvláště také pokleslost umění, se jej bolestně dotýkaly a povzbudily ho k napsání jeho nejslavnějších děl. O jeho osobním životě víme málo, pouze skutečnost, že byl dvakrát ženat. Nemáme žádné zprávy o jeho potomcích. Michna kromě svých uměleckých profesí provozoval také obchod s vínem, byl velmi váženým občanem a majitelem domu ve městě.
V roce 1633 se Michna stal varhaníkem a sbormistrem proboštského kostela v Jindřichově Hradci a tyto funkce vykonával téměř po celý život. Stal se též členem zmíněného literátského bratrstva a po konci třicetileté války i místní mariánské družiny[3] V literátském bratrstvu od roku 1648 také zaujímal místo člena rady starších. Výrazně přispěl k aktivitám místního hudebního života. V roce 1673 založil Nadaci pro výchovu mladých hudebníků [4] a odkázal jí také část svého jmění. Zemřel v roce 1676.
Adam Michna byl velmi plodným skladatelem, nicméně zdaleka ne všechny jeho skladby se zachovaly do dnešní doby. Známe 230 jeho kompozic, soustředěných do pěti sbírek, tří českých a dvou latinských. Jeho tvůrčí aktivita byla soustředěna především na hudbu duchovní. Nejznámějšími jsou jeho tři cykly hymnických skladeb, Česká mariánská muzika, Loutna česká a Svatoroční muzika. Komponoval vokální a vokálně-instrumentální hudbu s vlastními básnickými texty. Napsal mnoho českých duchovních písní, z nichž některé, především písně vánoční, jsou oblíbené dodnes. K nim patří např. „Vánoční noc“, známá spíše jako Chtíc, aby spal, která je v Česku i dnes jednou z nejčastěji hraných koled. Je pravděpodobné, že Michna velmi dobře znal raně barokní italské kompoziční techniky a některé jeho práce nesou i známky reminiscence renesančního období.
Hudba
Hudební odkaz Adama Michny lze rozdělit do dvou částí:
Duchovní hudba na latinské liturgické texty. Je melodicky velmi nápaditá a členitá, využívá polyfonie a je psána většinou pro varhany, smyčcové nástroje a dechové nástroje. Vokální party jsou založeny na kontrastu mezi barevnými odstíny sólových a sborových hlasů.
- Obsequinum Marianum (1642)
- Officium vespertinum (1648)
- Psalmi (1648)
- Magnificant I. toni (1654) –
- Sacra et litaniae – obsahuje 5 mší, 2 litanie, Te Deum a mši Missa VI pro defunctis – Requiem (1654)
- Missa Sancti Wenceslai (ca 1669)
Písňová tvorba, což jsou převážně homofonické hymny a písně s vlastními českými texty, koncipované jako hudebně aranžovaná poezie.
- Česká mariánská muzika (1647)
- Loutna česká (1653) je cyklus třinácti písní, věnovaných mystickému sňatku Ženicha a Nevěsty, tedy Krista a církve nebo Boha Otce a Panny Marie[5]. Byla do roku 2014 známa jen útržkovitě ze zachovaného varhanního partu a zjednodušeného rukopisného particella, které nalezl Emilián Trolda ve dvacátých letech 20. století[6]. V osmdesátých letech 20. století pak Martin Horyna vydal faksimilii particella vydaného v roce 1653, které bylo nalezeno v Soběslavi[7]. Jednalo se ale o neúplné podklady.
V únoru 2014 nalezl muzikolog Petr Daněk v historické knihovně Vlastivědného muzea ve Slaném kompletní houslový part Loutny české. Tímto objevem se podařilo zrekonstruovat lépe doprovod k písním a doplnit instrumentální ritornely, které písně spojovaly[8].
Poprvé byla Loutna česká v rekonstruované podobě provedena dne 23. prosince 2014 orchestrem Ensemble Inégal pod vedením Adama Viktory a to v rámci koncertního cyklu České hudební baroko – objevy a překvapení. Koncert proběhl v Rytířském sále Velkopřevorského paláce v Praze[9].
- Svatoroční muzika (1661)
- jednotlivé drobné, nezařazené skladby
Poezie
Michnova poezie je založena na zvukomalbě řeči, rýmech a na metaforické povaze textu. Jeho slovní obrazotvornost je velmi imaginativní a emocionálně bohatá. Jeho oblíbenými tématy jsou vnitřní osobní souboj Boha a ďábla v člověku, pohybující se od ideálních obrazů ráje na jedné, až k děsivým pekelným mukám na druhé straně, charakteristické specifickou noblesou vyjadřování (i když mnohdy s užitím vysloveně lidového jazyka), filosofickým nadhledem, občas obohaceny jemným humorem, prozrazujícím kritický, avšak tolerantní pohled na společnost. Dalšími tématy jsou malebné obrazy přírody a oslavné duchovní písně. Seznam jeho básní je prakticky totožný se sbírkami písní, uvedenými výše.
...Michnova genialita spočívá v jeho brilantních rytmických strukturách. Jeho dílo je charakteristické vytříbeným smyslem pro variace a komplexní stavbu skladby, s rytmickými figurami, které se často mění ze tříčtvrťového do dvoučtvrtinového taktu v jedné jediné skladbě. Mistrovské ovládání rytmu a šíře a bohatost škály hudebních barev ho staví na špičku tehdejší hudební produkce. Michna je pro Čechy stejně důležitý jako Heinrich Schütz pro Němce či Claudio Monteverdi pro Italy... [10]
- Sacra Et Litaniae à 5, 6, 7 & 8 Vocum Cum Instrumentis – Václav Smetáček, sbormistr Josef Veselka, Symfonický orchestr Rádia Bratislava, Moravan, Schwann, 1966
- Missa à 7, Cantiones, Requiem – Capella Regia Musicalis, Robert Hugo; Studio Matouš, 1992, Grammy Classic Award[11] in 1993
- Missa Sancti Wenceslai, Svatoroční Muzika – Capella Regia Musicalis, Robert Hugo; Popron Music, 1994
- Officium Vespertinum Capella Regia Musicalis, Robert Hugo; Arta Records, 2001
- The Czech Lute (Loutna česká) – Pražský komorní sbor, Musica Bohemica, Jaroslav Krček; Supraphon, 2002. Musica Pro Sancta Cecilia, 2008 [12]
- Základní notace Michnových skladeb, Editio Bärenreiter, Praha
- Kompendium poezie „Nebeští kavalérové“ se 172 básněmi, BB Art, 2003
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
