staroegyptská dynastie From Wikipedia, the free encyclopedia
17. dynastie je poslední ze staroegyptskýchkrálovskýchdynastií řazených egyptology do historického období označovaného Druhá přechodná doba. Panovnický rod Hyksósů v 15. dynastií sídlil ve Vesetu a ovládal část Horního Egypta. Skutečný rozsah moci, kterou vládci disponovali, ovšem nelze s výjimkou posledních králů určit. Její poslední dva členové vedli proti Hyksósům aktivní vojenský odpor, který završil jejich nástupce a první panovník 18. dynastieAhmose I. Panovníci 17. dynastie vládli přibližně v letech 1680–1543 př. n. l.[1]. Druhá přechodná doba se podle některých zdrojů datuje již od 13. dynastie[2], takže s přihlédnutím k relativně spolehlivé dataci od konce 12. dynastie rokem 1760 př. n. l.[3] do počátku opět sjednoceného Egypta v 18. dynastii uplynulo ~280 let. Vyznačené 14.–17. dynastie v Druhé přechodné době se vztahují k seznamu Manehta, který byl patrně vytvořen až v období Ptolemájovského Egypta, přibližně v letech 280–245 př. n. l., které se uvádí jako období života kněze Manehta. Nejsou to tedy dynastie podložené posloupností rodové příslušnosti, ale spíše na základě předpokládaných historických událostí a nedostatku věrohodných dat. Nicméně zakladatel 18. dynastieAhmose I. byl údajně druhým synem faraona Tao-Sekenenre[4] a také období označovaného jako Nová říše.
