15. armádní sbor (rakousko-uherská armáda)

15. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší jednotkou rakousko-uherské armády s působností pro oblast okupované Bosny a Hercegoviny se sídlem v Sarajevu. Za první světové války byl sbor nasazen nejprve v Srbsku, poté v Haliči a nakonec v letech 1915–1918 na italské frontě.

15. armádní sbor
Velitelství 15. armádního sboru v Sarajevu (dnes sídlo Ministerstva obrany Bosny a Hercegoviny)
Země	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Existence	1883 - 1918
Vznik	1. ledna 1883
Zánik	1918
Posádka	Sarajevo
Účast
Války	První světová válka

Historie

Územní rozdělení působnosti armádních sborů rakousko-uherské armády 1898

15. armádní sbor (15. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády rozdělením dosavadních zemských velitelství pro jednotlivé korunní země Rakouska-Uherska. Patnáctý armádní sbor byl zemským velitelstvím pro oblast okupované Bosny a Hercegoviny, která se teprve několik let předtím stala součástí c. k. monarchie (1878). Velitelství sboru sídlilo v centru Sarajeva na břehu řeky Miljacky v areálu tzv. Filipovićevých kasáren (hlavní budova byla postavena podle projektu českého architekta Františka Blažka, dnes zde sídlí Ministerstvo obrany Bosny a Hercegoviny). V několika případech byl velitel armádního sboru zároveň zemským správcem Bosny a Hercegoviny.^[1] Pod 15. armádní sbor patřila 1. pěchotní divize v Sarajevu s třemi horskými brigádami ve Višegradu, Foči a Sarajevu, dále 48. pěchotní divize v Sarajevu s třemi horskými brigádami v Sarajevu, Tuzle a Banja Luce. Pod 15. armádní sbor dále patřily 2. horská dělostřelecká brigáda v Sarajevu a 5. pevnostní dělostřelecká brigáda taktéž v Sarajevu.^[2] Doplňovacími okresy sboru byly Sarajevo, Banja Luka a Tuzla.^[3] Sbor disponoval posádkovou nemocnicí v Sarajevu a třemi útvarovými nemocnicemi v Banja Luce, Foči a Tuzle.^[4] Dále měl sbor k dispozici tři věznice (Sarajevo, Banja Luka, Tuzla).^[5]

Na začátku první světové války byl 15. armádní sbor začleněn do armády generála Potiorka určené pro boje na srbské frontě.^[6] Během invaze do Srbska se jednotky sboru zúčastnily se střídavými úspěchy bojů na Drině. Ještě v roce 1914 byl sbor převelen do Haliče na východní frontu, ale po vstupu Itálie do války na straně Trojdohody došlo k dalšímu přesunu na italskou frontu (1915).^[7] Zde se 15. armádní sbor zapojil do bojů na Soči a nakonec setrval v Itálii až do závěrečné porážky rakousko-uherské armády v bitvě u Vittorio Veneta (1918). Po odchodu většiny jednotek 15. sboru na srbskou frontu zůstala v Sarajevu umístěna menší posádka. Jejími veliteli s kompetencí pro celou oblast Bosny a Hercegoviny byli v průběhu první světové války generálové Jan Diviš (1914–1916) a Erwin von Mattanovich (1916–1918).^[8]

Velitelé 15. armádního sboru

• 1. ledna 1883 – 2. prosince 1903 generál jezdectva Johann baron von Appel, zároveň místodržitel v Bosně a Hercegovině
• 3. prosince 1903 – 25. června 1907 polní zbrojmistr Eugen baron von Albori, zároveň místodržitel v Bosně a Hercegovině
• 26. června 1907 – 6. března 1909 generál jezdectva Anton baron von Winzor, zároveň místodržitel v Bosně a Hercegovině
• 7. března 1909 – 7. října 1909 generál pěchoty Marijan Varešanin, místodržitel v Bosně a Hercegovině 1909–1911
• 7. října 1909 – 20. září 1911 generál pěchoty Moritz von Auffenberg
• 23. října 1911 – 20. ledna 1915 generál pěchoty Michael von Appel
• 20. ledna 1915 – 26. července 1915 generál pěchoty Vinzenz Fox
• 26. července 1915 – 12. dubna 1917 generál pěchoty Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten
• 12. dubna 1917 - říjen 1918 generál pěchoty Karl Scotti
• říjen 1918 – listopad 1918 polní podmaršál Aurel Le Beau