Remove ads
Ťiang Ce-min (čínsky pchin-jinem Jiāng Zémín, znaky zjednodušené 江泽民, tradiční 江澤民; 17. srpna 1926 Jang-čou – 30. listopadu 2022 Šanghaj[1][2][3]) byl čínský politik, v letech 1989–2002 generální tajemník Komunistické strany Číny a v letech 1993–2003 prezident Čínské lidové republiky. Ťiang, představitel tzv. „třetí generace“ čínského komunistického vedení, v letech 1989–2004 také zastával funkci předsedy Ústřední vojenské komise Komunistické strany Číny, a byl tak považován za nejvyššího vůdce Číny.
| Ťiang Ce-min 江泽民 | |
|---|---|
 Ťiang Ce-min (2002) | |
| Generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny | |
| Ve funkci: 24. června 1989 – 15. listopadu 2002 | |
| Předchůdce | Čao C'-jang |
| Nástupce | Chu Ťin-tchao |
| 5. prezident ČLR | |
| Ve funkci: 27. března 1993 – 15. března 2003 | |
| Předchůdce | Jang Šang-kchun |
| Nástupce | Chu Ťin-tchao |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KS Číny |
| Narození | 17. srpna 1926 Jang-čou, Ťiang-su  Čínská republika |
| Úmrtí | 30. listopadu 2022 (ve věku 96 let) Šanghaj  Čína |
| Příčina úmrtí | leukemie a syndrom multiorgánové dysfunkce |
| Místo pohřbení | Yangtze Estuary |
| Rodiče | Ťiang Š’-ťün a Wang Zhelan |
| Děti | Ťiang Mien-cheng Ťiang Mien-kchang |
| Příbuzní | Ťiang Ce-chuej (sourozenec) Ťiang Šang-čching (adoptivní otec) Ťiang Šang-čching (strýc) Jiang Zhicheng (vnuk) |
| Profese | politik a elektroinženýr |
| Náboženství | ateismus |
| Ocenění | velkokříž Řádu dobré naděje (1999) Order of Bethlehem (2000) Grand Cross of the Order of Tahiti Nui (2001) Congolese Order of Merit Order of Tahiti Nui … více na Wikidatech |
| Commons | 江泽民 |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Za jeho působení v čele státu byla Čína v roce 2001 přijata do Světové obchodní organizace (WTO).[4]
Ťiang Ce-min patřil ke stoupencům tvrdého zásahu na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a realizace právě jeho nekompromisního řešení[5] mu později vynesla post prezidenta. Jako prezident je zodpovědný také za persekuci příslušníků spirituální praxe Fa-lun-kung, za kterou byl obviněn před španělským soudem[6] a argentinský soud na něj vydal (byť spíše symbolický) zatykač.[7]
Remove ads
Ťiang Ce-min vytvořil v Komunistické straně Číny vlastní mocenskou strukturu, vládní frakci jejíž moc opřel o kontrolu nad Výborem pro politické a legislativní záležitosti, do jehož čela dosadil člena svojí frakce bývalého naftaře Čou Jung-kchanga.[8][9]
Dalším členem jeho skupiny byl člen Komunistické strany Číny Po Si-laj, který letech 2003–2004 zastával post guvernéra provincie Liao-ning. Od roku 2004 do listopadu 2007 byl ministrem obchodu Čínské lidové republiky. Následně se stal tajemníkem výboru v Čchung-čchingu a členem politbyra Komunistické strany Číny.[9] Jako svého pobočníka si zvolil Po Si-laj straníka Wang Li-tüna.
Dalšími známými členy Ťiangovy frakce jsou členové stálého výboru politbyra Ťia Čching-lin a Li Čchang-čchun.[9]
Remove ads
Podrobnější informace naleznete v článku Pronásledování hnutí Fa-lun-kung v Číně.
1999 – počátek pronásledování Fa-lun-kungu
Komunistická strana publikovala v dubnu roku 1999 článek v časopise Věda a technologie pro mládež, v němž označila Fa-lun-kung za pověru a hrozbu pro zdraví, protože praktikující mohou u vážných nemocí odmítat běžné lékařské ošetření.[10] Velké množství stoupenců Fa-lun-kungu následně proti obsahu článku demonstrovalo před redakcí časopisu v Tianjinu. Výsledkem bylo zatýkaní a bití účastníků demonstrace ze strany čínské policie.[10] O incidentu později hovořil novinář a spisovatel Ethan Gutmann na tiskové konferenci v Evropském parlamentu, jako o připravené provokaci čínské vlády, která měla záměrně vyvolat protesty na straně Fa-lun-kungu.[11] Kvůli těmto zatčením přišlo 25. dubna 1999 k vládnímu Úřadu pro odvolání 10 až 15 tisíc praktikujících Falun Gongu, tito lidé se odpoledne shromáždili u sídla Čínské komunistické strany v Zhongnanhai[12][13] vedle Zakázaného města v Pekingu a zůstali tam do pozdního večera. Shromáždění bylo poklidné, účastníci nedrželi žádné transparenty ani plakáty.[14][10] Prezident Ťiang Ce-min byl přítomností těchto apelujících znepokojen. Ideologická nadvláda komunistické strany byla podle jeho názoru ohrožena.[14][10]
Generální tajemník komunistické strany Číny Ťiang Ce-min zakládá takzvaný Úřad 610,[15] který má za úkol pronásledovat a zdiskreditovat Fa-lun-kung a jeho příznivce.[16][17] Podle Amnesty International přijala čínská vláda tři strategie na rozdrcení Fa-lun-kungu: násilí proti praktikujícím, kteří se odmítnou vzdát své víry, „vymývání mozků”, kdy jsou lidé nuceni, aby se Falun Gongu vzdali a odmítli ho, a efektivnější mediální kampaň na obrácení veřejného mínění proti Falun Gongu.[18][19]
Soudní procesy proti Ťiang Ce-minovi
Dne 11. listopadu 2009 přijal po dvou letech vyšetřování španělský soudce Ismael Moreno žalobu za genocidu a mučení. Mezi obviněnými figuruje pět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, kteří se mají zodpovídat za svou roli při pronásledování duchovní praxe Fa-lun-kung. Poprvé soud uznal kampaň proti Fa-lun-kungu za odpovídající definici genocidy z hlediska právního. Mezi obviněnými je i bývalý vůdce Číny, Ťiang Ce-min, Luo Kan – bývalý ředitel Úřadu 610, Po Si-laj – bývalý ministr obchodu, Ťia Čching-lin – čtvrtý nejvýše postavený člen Strany a Wu Kuan-čeng – předseda interního disciplinárního výboru Strany.[20][21][22][23]
21. prosince 2009 vynesl Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 rozsudek v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři. Bývalý předseda komunistické strany Číny Ťiang Ce-min a šéf Úřadu 610 Luo Kan byli souzeni za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Fa-lun-kung ze strany čínského komunistického režimu. Součástí rozsudku je i nařízení k zadržení obou funkcionářů, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Pokud obvinění vycestují do země, která má s Argentinou smlouvu o vydávání zločinců, musí být zadrženi a převezeni do Argentiny, aby byli postaveni před soud a poskytli prohlášení na svou obhajobu. Rozhodnutí soudu představuje historický precedent. [24][25]
Remove ads
Podrobnější informace naleznete v článku Wang Li-ťünův incident.
Před 18. sjezdem Komunistické strany Číny, který se má konat na podzim roku 2012, vypukly uvnitř strany mocné boje o kontrolu nad vedením země.[26]
Zprávy světových médií naznačují, že boj probíhá mezi dvěma frakcemi komunistické strany.[27] První frakce je údajně vedena současným prezidentem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny v jedné osobě Chu Ťin-tchaem a premiérem Wen Ťia-paem. Druhou řídí člen devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany a šéf policie a bezpečnostních složek Čou Jung-kchang spolu se stranickým tajemníkem komunistické strany ve městě Čchung-čchingu Po Si-lajem, podle čínského novináře Wu Pao-čanga, který pracuje pro Radio France International v Paříži oba patří do mocenské skupiny bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina.[9]
Remove ads
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
Remove ads