Štaufové

Štaufové nebo také Hohenštaufové (německy Hohenstaufen) byli římskoněmeckou vládnoucí dynastií v letech 1138 až 1254. Název rodu Štaufů pochází ze jména hradu Hohenštauf na vrcholu Hohenstaufen u švábského Göppingen. Mnohdy jsou pokládaní za panovnicky nejschopnější římskoněmeckou dynastii.

Štaufové (Hohenštaufové)
Země	Svatá říše římská Svatá říše římská
Tituly	Baroni, hrabata, říšská hrabata, králové, císařové
Rok založení	1079
Jiné jméno dynastie	Hohenstaufen
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Švábská hrabata, králové němečtí a sicilští

Štaufové byli původně hraběcím rodem ve Švábsku, které obdrželi roku 1079 v léno. Sňatkem dcery císaře Jindřicha IV. Agnes († 1143) se švábským vévodou Fridrichem († 1105) si zajistili dědictví po sálské dynastii. V roce 1127 byl zvolen druhorozený syn vévody Fridricha Konrád III. římskoněmeckým protikrálem proti Lotharovi III., kterého ale podporovala většina německých knížat a papež. Roku 1135 se Konrád vzdal vlády, ale po Lotharově smrti byl zvolen za panovníka proti Lotharovu dědici Jindřichu Pyšnému z rodu Welfů. Fridrich I. Barbarossa měl za otce Štaufa Fridricha II. a za matku Welfku Juditu a byly do něj vkládány velké naděje, že dokáže konflikt překonat. Fridrichova koruna bez komplikací přešla na syna Jindřicha VI., který sňatkem s Konstancií Sicilskou, dcerou normanského krále Rogera II. Sicilského, rozšířil své državy o sicilské království, kam přenesli své hlavní sídlo.

12. a 13. století

Ve své říšské politice usilovali zprvu Štaufové o rozšíření říšských statků jako bezprostředních opor císařské moci (území ve Švábsku, Sasku, Francích a Chebsku). Ve 2. polovině 12. století zahájili expanzívní politiku v Itálii. V polovině 13. století usilovali o babenberské dědictví v Rakousku a Štýrsku. Roku 1250 ztratili faktickou vládu v Německu, po smrti Konráda IV. i na Sicílii, kterou roku 1266 dobyl Karel I. z Anjou. Stejně jako první římskoněmecký štaufský král, Konrád III., tak ani ten poslední, Konrád IV., se nestal císařem. Pokus posledního Štaufa Konradina o obnovu rodové moci roku 1268 skončil jeho porážkou a popravou, kterou nařídil Karel z Anjou. Po ztrátě německé koruny následovalo v říši dvacetileté období interregna (bezvládí).

Seznam štaufských panovníků

Znak Svaté říše římské za vlády Štaufů

Znak štaufské Sicílie

Panovníci Svaté říše římské

• Konrád III. (1138–1152)
• Fridrich I. Barbarossa (1152–1190)
• Jindřich VI. (1190–1197)
• Filip Švábský (1198–1208)
• Fridrich II. (1212–1250)
  • Jindřich VII. Štaufský (1220–1235) – společně s otcem Fridrichem II.
• Konrád IV. (1237–1254) – do 1250 s otcem Fridrichem II.

Králové sicilští

• Jindřich I. (II.) (1194–1197)
• Fridrich I. (II.) (1198–1250)
  • Jindřich I. (VII.) (1212–1217) – titulární král
• Konrád (IV.) (1250–1254)
• Konradin (1254–1258/1268
• Manfred (1258–1266)

Kompletní seznam titulů užívaných Štaufy

Tato část článku není dostatečně ozdrojována, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

• Císař svaté říše římské,
• král římský,
• král sicilský,
• král burgundský,
• král italský,
• král jeruzalémský,
• král sardinský,
• vévoda švábský,
• vévoda francký,
• vévoda/markrabě toskánský,
• vévoda bavorský,
• vévoda z Rothenburgu,
• vévoda apulijský,
• kníže tarentský,
• protektor burgundský,
• hrabě z Riesgau.

Související články

• Seznam panovníků Svaté říše římské
• Seznam sicilských králů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Štaufové na Wikimedia Commons
• Genealogie