Červeň Allura AC

Červeň Allura AC je azobarvivo^[1] používané v potravinářství, kde se označuje kódem E 129.

Červeň Allura AC
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název	6-hydroxy-5-[(2-methoxy-5-methyl-4-sulfonatofenyl)diazenyl]naftalen-2-sulfonát disodný
Ostatní názvy	E 129
Anglický název	Allura Red AC
Sumární vzorec	C18H14N2Na2O8S2
Vzhled	červený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	25956-17-6
PubChem	6093299
SMILES	[Na+].[Na+].COc3cc(c(C)cc3/N=N/c1c2ccc(cc2ccc1O)S([O-])(=O)=O)S([O-])(=O)=O
InChI	InChI=1S/C18H16N2O8S2.2Na/c1-10-7-14(16(28-2)9-17(10)30(25,26)27)19-20-18-13-5-4-12(29(22,23)24)8-11(13)3-6-15(18)21;;/h3-9,21H,1-2H3,(H,22,23,24)(H,25,26,27);;/q;2*+1/p-2/b20-19+;;
Vlastnosti
Molární hmotnost	496,42 g/mol
Teplota tání	>300 °C (>573 K)
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Často se používá jako disodná, didraselná nebo vápenatá sůl, jelikož jsou soli lépe rozpustné ve vodě. Ve vodném roztoku má největší absorbanci při vlnové délce kolem 504 nm.^[2]

Použití jako potravinářské barvivo

Červeň Allura AC je po celém světě často používaným potravinářským barvivem; roku 1980 jí bylo vyrobeno více než 2 300 tun.^[3] V Evropské unii je toto barvivo povoleno, ovšem zákony jednotlivých zemí, které jej zakazovaly, mohly zůstat zachovány.^[4] Ve Spojených státech amerických Úřad pro kontrolu potravin a léčiv povoluje její použití v kosmetice, léčivech a potravinách.

Bezpečnost

Červeň Allura AC byla mnohokrát studována kvůli možnému ovlivnění bezpečnosti potravin, ovšem stále se běžně používá.

Ve Spojeném království bylo otestováno šest potravinářských barviv (tartrazin, červeň Allura AC, košenilová červeň A, chinolinová žluť WS, žluť SY, azorubin) společně s benzoátem sodným (používaným jako konzervant) na dětech, které je konzumovaly v nápojích.^[5][6] Byla nalezena „možná spojitost mezi používáním těchto umělých barviv a benzoátového konzervantu a zvýšeným výskytem hyperaktivity u dětí“;^[5][6] kvůli omezením této studie nelze její výsledky vztahovat na celé obyvatelstvo, a bylo doporučeno další testování.^[5]

V roce 2015 Evropský úřad pro bezpečnost potravin oznámil, že maximální přijatelný příjem 7 mg/kg denně pravděpodobně nikde v populaci nebyl překročen.^[7]