Émile Chartier

Émile Chartier [emil šartijé] (3. března 1868 Mortagne-au-Perche – 2. června 1951 Le Vésinet), známý pod pseudonymem Alain, byl francouzský filosof, středoškolský profesor a autor množství vtipných i hlubokých esejů.

Émile Chartier
Rodné jméno	Émile Chartier a Émile-Auguste Chartier
Narození	3. března 1868 Mortagne-au-Perche
Úmrtí	2. června 1951 (ve věku 83 let) Le Vésinet
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Alain
Pseudonym	Alain
Povolání	filozof, spisovatel, novinář a učitel
Alma mater	École normale supérieure Lyceum Pierra Corneilleho
Témata	politická filozofie, etika a estetika
Významná díla	Propos sur le bonheur Propos d'un Normand Éléments de philosophie Mars ou la Guerre jugée Les propos d’Alain … více na Wikidatech
Ocenění	Velká národní cena za literaturu (1951) Všeobecná soutěž
Politická příslušnost	Republikánská, radikální a radikálně socialistická strana
Vlivy	Jules Lagneau René Descartes Immanuel Kant Platón Aristotelés … více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Émile Chartier (cca 1890–1895)

Pocházel z rodiny venkovského zvěrolékaře, studoval lyceum v blízkém Alençonu, které dnes nese jeho jméno, Micheletovo gymnázium ve Vanves a nakonec slavnou École normale supérieure v Paříži. Po promoci učil na různých gymnáziích, od roku 1909 na lyceu Jindřicha IV. v Paříži. Od roku 1903 začal v novinách publikovat svá Propos, krátké fejetony o různých tématech, nejdříve týdně, později denně; do roku 1914 jich uveřejnil přes 3000. Po třech letech na frontě se vrátil 1917 s těžkým zraněním a 1921 vydal „Mars čili odsouzená válka“, ostrou kritiku války i poměrů v armádě. I v následujících letech vydával až tři knížky ročně, vesměs psané ve formě krátkých kapitol a určené k tomu, aby mladé lidi zaujaly pro filosofii a naučily podle ní žít. Roku 1941 vyšly jeho „Základy filosofie“ (Éléments de philosophie), což je pozvání k samostatnému přemýšlení o důležitých a vážných otázkách, opět v krátkých, ale pečlivě uspořádaných kapitolkách.

Myšlení

Alain byl francouzský radikální demokrat a kritický racionalista, vyškolený Descartem a Comtem, s pevnou důvěrou v možnosti rozumu a s jasným vědomím občanské povinnosti. Jeho spisy, které chtějí především pozvat a povzbudit k soustavnému a samostatnému myšlení, vynikají jasností a není v nich stín pedantství ani akademismu. Cílem filosofie je pro Alaina – jako pro Platóna, Spinozu nebo Kanta – dobré vedení života, založené na odvaze a rozumu. Alain nebyl věřící, ale o náboženství se velmi zajímal a psal o něm s úctou a hlubokým porozuměním.

Díky živému stylu, stručné formě, schopnosti oživit výklad příkladem z běžného života i neustálé pozornosti, kterou věnoval otázkám dobra a zla, je Alain stále oblíbená četba nejen ve Francii a zejména výbory z jeho fejetonů vycházejí i dnes. Za dlouhá léta učitelského působení ovlivnil stovky žáků, kteří se k němu vděčně hlásili. Z jeho žáků vynikli například sociolog Raymond Aron, filosofka Simone Weil, biolog a filosof Georges Canguilhem nebo spisovatel André Maurois.

„	Nic není nebezpečnější než myšlenka, pokud má člověk jen jednu.	“
— Alain[1]

„	Štěstí je odměna těch, kdo je nehledají.	“
—  Alain[2]