Zonální systém
Zonální systém analogové fotografie pro zvýšení kvality snímku From Wikipedia, the free encyclopedia
Zonální systém analogové fotografie pro zvýšení kvality snímku From Wikipedia, the free encyclopedia
Zonální systém (Zone system) je fotografická metoda pro optimální zobrazení celého rozsahu jasů ve snímané scenérii, kterou v roce 1941 zformulovali Ansel Adams a Fred R. Archer (nejedná se o Fredericka Scotta Archera).
Základním cílem zonálního systému je dosažení kvalitní reprodukce celého rozsahu jasů ve snímané scenérii, tedy dokonalého prokreslení světel a stínů, s korektní tonalitou všech zón šedé škály od černé k bílé, dále pak systém, umožňující kontrolovatelnou změnu tonality a její posouvání v jednotlivých tonálních zónách. Zonální systém je pak soubor principů a činností, které slouží k dosažení cíle a současně umožňuje poznat zákonitosti dávající autorovi plnou kontrolu nad budoucí tonalitou fotografií, slouží k předem určené změně tonality a převodu barev na šedou škálu.
Zonální systém velmi komplexně řeší technologii černobílé fotografie na mistrovské úrovni a při jeho pochopení dává autorům jistotu absolutní technické dokonalosti zvětšenin. Zonální systém řeší současně záměrný posun tonality s potlačením bílých či černých odstínů na okraji dosažitelné šířky šedé škály. Důležité je také vědět, že zonální systém byl v celé šíři svých principů vyvinutý pro klasickou černobílou fotografii, ale je použitelný pro barevnou klasickou fotografii, tak i pro digitální fotografii a je lhostejné, jestli barevnou nebo černobílou.[1]
Podstatou lepšího pochopení tzv. previzualizace, která je tím prvním a současně nejdůležitějším krokem v kreativní fotografii a která je naprostou samozřejmostí při práci všech fotografů v úrovni „Masterclass Photography“, je potřeba nejprve se naučit dokonale znát základní tonální úrovně fotografického obrazu. Pro tonální úrovně začal před desítkami let používat právě Ansel Adams výraz zóna (zone) a práci s nimi pro jejich definovatelnost a možnost kontroly nazval zonální systém.
Pokud budeme využívat plný rozsah tonálních úrovní, které nabízí fotografický film nebo papír, můžeme definovat zcela jednoznačně jejich krajní meze. Nejtmavší, z hlediska fotografického obrazu absolutní černá bez jakékoliv kresby, je na začátku tonálního spektra. Nejbělejší bílá, tedy absolutní bílá bez jakékoliv kresby leží na druhém konci tonálního spektra.
Jestliže mezi oběma krajními tonálními úrovněmi rozložíme tonální spektrum všech dosažitelných odstínů šedé, získáme tzv. plynulou šedou škálu. Pokud tuto šedou škálu rozdělíme na jedenáct dílů, tedy zjednodušíme plynulou škálu na škálu stupňovitou, získáme jedenáct tonálních ZÓN – tyto zóny jsou klíčovou definicí veškeré další práce v zónovém systému. Jedenáct tonálních zón je maximální využitelný tonální rozsah standardně zpracovaného negativu a následně zvětšeniny a tonální rozdíl mezi jednotlivými zónami je definován rozdílem 1 EV. Tento rozsah je využitelný jen a pouze u kvalitního klasického černobílého negativu a zvětšeniny zhotovené optickou cestou.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
