belgický cyklista From Wikipedia, the free encyclopedia
Wout van Aert (* 15. září 1994) je belgický profesionální silniční cyklista a cyklokrosař jezdící za UCI WorldTeam Visma–Lease a Bike.[3] Je elitním mistrem světa v cyklokrosu z let 2016, 2017 a 2018. V březnu 2019 se připojil k Teamu Jumbo–Visma[2] poté, co předčasně ukončil svůj kontrakt s týmem Vérandas Willems–Crelan v říjnu 2018. Je považován za jednoho z nejvíce všestranných závodníků své generace.[4]
Wout van Aert | |
---|---|
Van Aert v roce 2022 | |
Osobní informace | |
Datum narození | 15. září 1994 (30 let) |
Místo narození | Herentals, Vlámsko, Belgie[1] |
Stát | Belgie |
Výška | 190 cm[1] |
Hmotnost | 78 kg[1] |
Týmové informace | |
Současný tým | Visma–Lease a Bike |
Disciplína | silniční cyklistika cyklokros |
Role | závodník |
Typ jezdce | cyklokrosař všestranný (silnice) |
Amatérské týmy | |
2018–2019 | Cibel–Cebon Offroad Team |
Profesionální týmy | |
2013 2014–2016 2017–2018 2019– | Telenet–Fidea Vastgoedservice–Golden Palace Vérandas Willems–Crelan Team Jumbo–Visma[2] |
Úspěchy | |
Cyklokros
Silniční cyklistika
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Olympijské hry | ||
stříbro | 2020 Tokio | silniční závod |
bronz | 2024 Paříž | Časovka |
Mistrovství světa v cyklokrosu | ||
zlato | 2014 Hoogerheide | Under-23 |
zlato | 2016 Heusden–Zolder | Elite |
zlato | 2017 Bieles | Elite |
zlato | 2018 Valkenbrug | Elite |
stříbro | 2015 Tábor | Elite |
stříbro | 2019 Bogense | Elite |
stříbro | 2021 Oostende | Elite |
stříbro | 2023 Hoogerheide | Elite |
stříbro | 2012 Koksijde | Junior |
bronz | 2013 Louisville | Under-23 |
Mistrovství světa v silniční cyklistice | ||
stříbro | 2020 Imola | Silniční závod |
stříbro | 2020 Imola | Časovka |
stříbro | 2021 Lovaň | Časovka |
stříbro | 2023 Glasgow | Silniční závod |
Mistrovství Evropy v cyklokrosu | ||
zlato | 2014 Lorsch | Under-23 |
stříbro | 2015 Huijbergen | Elite |
stříbro | 2018 Rosmalen | Elite |
bronz | 2016 Pontchâteau | Elite |
Mistrovství Evropy v silniční cyklistice | ||
stříbro | 2023 Drenthe | Silniční závod |
bronz | 2018 Glasgow | Silniční závod |
bronz | 2023 Drenthe | Časovka |
Van Aert se narodil ve vlámském městě Herentals do rodiny bez zapojení do světa profesionální silniční cyklistiky. Svou závodní kariéru začal v cyklokrosu, v tomto cyklistickém odvětví se stal opakovaně mistrem světa (2016, 2017, 2018) a mistrem Belgie (2016, 2017, 2018, 2021 a 2022).
V roce 2018 se zúčastnil klasiky Strade Bianche, která se z části jela na štěrkových cestách v prudkém dešti. V průběhu závodu zaútočil spolu s Romainem Bardetem a jel s ním na čele po většinu ze závěrečných 40 km závodu. Ze stíhací skupiny však zaútočil Tiesj Benoot a na posledním štěrkovém sektoru je dojel a následně i předjel. Benoot si sólo dojel pro vítězství, pro druhé místo si se ztrátou 39 sekund dojel Bardet, jenž van Aerta odpáral v posledním kilometru. Van Aert ve výsledku dojel třetí se ztrátou dalších 19 sekund i přesto, že na závěrečném stoupání v Sieně spadl.[5]
V roce 2018 závodil van Aert na silnici za tým Vérandas Willems–Crelan. V průběhu sezóny vyjádřil svou nespokojenost s tím, že se měl tým spojit s týmem Roompot–Nederlandse Loterij před sezónou 2019. Vzhledem k tomu, že již podepsal kontrakt s UCI WorldTeamem Team Jumbo–Visma od sezóny 2020, se rozhodl v září 2018 rozvázat svou smlouvu s týmem Vérandas Willems–Crelan. Sniper Cycling, vlastníci týmu Vérandas Willems–Crelan, požadovali v případě toho, že by van Aert podepsal kontrakt s jiným týmem pro sezónu 2019, kompenzační částku v hodnotě 500 000 €. Tým LottoNL–Jumbo měl zájem o to podepsat van Aerta o rok dříve, než bylo původně plánováno[6] a v prosinci 2018 bylo oznámeno, že se van Aert k týmu připojí již 1. března 2019.[2]
V červnu vyhrál van Aert 2 etapy a bodovací soutěž na Critériu du Dauphiné, stal se národním šampionem v časovce a získal třetí místo v silničním závodu.[7] V červenci byl van Aert jmenován na startovní listině Tour de France 2019.[8] V průběhu závodu vyhrál desátou etapu v hromadném sprintu před Eliou Vivianim a Calebem Ewanem.[9] 19. července měl van Aert těžkou nehodu na trati třinácté etapy, individuální časovky, v Pau, kvůli níž musel z Tour odstoupit. Zpočátku nebylo jasné, zdali se stihne vyléčit do cyklokrosové sezóny, nebo jestli nebude muset vynechat klasiky na začátku sezóny 2020.[10]
Van Aert později řekl v novinách Het Laatste Nieuws, že jeho nehoda byla tak vážná, že mohla potenciálně ukončit jeho kariéru, i proto, že lékaři při operaci udělali chybu, když pořádně neodoperovali jednu jeho šlachu.[11] V prosinci získal van Aert ocenění Vlám roku.[12]
1. srpna van Aert vyhrál klasiku Strade Bianche, první závod série UCI World Tour po nucené pauze způsobené pandemií covidu-19, díky sólo nástupu zhruba 13 km před cílem.[13] Následující týden vyhrál monument Milán – San Remo ve sprintu proti obhájci vítězství Julianu Alaphilippovi po úspěšnému útoku při sjezdu z vrcholu Poggio.[14] 2. září van Aert vyhrál pátou etapu Tour de France z Gapu do Privasu v redukovaném hromadném sprintu.[15] O 2 dny později pak vyhrál sedmou etapu z Millau do Lavauru, znovu ve sprintu.[16] Na mistrovství světa v silniční cyklistice získal van Aert stříbro v časovce i v silničním závodu.
Van Aert zahájil svou silniční sezónu 2021 6. března na klasice Strade Bianche, kde se z pozice obhájce vítězství umístil na čtvrtém místě.[17] Následně se zúčastnil Tirrena–Adriatica, kde se mu povedlo vyhrát úvodní etapu proti sprinterům jako Caleb Ewan nebo Elia Viviani. Na závěr závodu vyhrál poslední, sedmou etapu, individuální časovku na 10,1 km, díky čemuž si zajistil druhé místo v celkovém pořadí za vítězem Tour 2020 Tadejem Pogačarem. K tomu také vyhrál v bodovací soutěži.[18] Van Aert dojel třetí na monumentu Milán – San Remo za Jasperem Stuyvenem a Ewanem.[19] 28. března si van Aert dosprintoval pro vítězství na klasice Gent–Wevelgem poté, co se dostal do čelní skupiny v úvodu závodu.[20] 18. dubna van Aert vyhrál klasiku Amstel Gold Race v těsném sprintu, který byl rozhodnut až za pomocí cílové fotografie, proti Tomu Pidcockovi.[21]
7. července vyhrál van Aert jedenáctou etapu Tour de France, klasifikovanou jako horskou, po sólo nástupu při posledním výjezdu na Mont Ventoux 32 km před cílem. Po dojezdu van Aert řekl, že toto vítězství považuje za největší ve své kariéře.[22] O 10 dní později vyhrál van Aert dvacátou etapu, individuální časovku. Trasu dlouhou 30,8 km zajel v čase 35 minut a 53 sekund.[23] Na závěr závodu vyhrál i dvacátou první etapu s cílem na pařížském bulváru Champs-Élysées v hromadném sprintu, v němž porazil Jaspera Philipsena a Marka Cavendishe. Stal se tak prvním závodníkem, jemuž se povedlo vyhrát sprinterskou etapu, časovku a horskou etapu v jednou ročníku Tour od roku 1979, kdy se tento úspěch podařil Bernardu Hinaultovi.[24] Na letních olympijských hrách v japonském Tokiu získal van Aert stříbrnou medaili poté, co vyhrál sprint stíhací skupiny o druhé místo se ztrátou minuty a 7 sekund na vítězného Richarda Carapaze.[25] V září van Aert vyhrál celkové pořadí a 4 etapy na závodu Tour of Britain.[26] Na mistrovství světa v silniční cyklistice získal van Aert stříbro v časovce poté, co ho o 6 sekund porazil Filippo Ganna.[27]
Svou silniční sezónu 2022 začal van Aert na konci února na klasice Omloop Het Nieuwsblad, kterou vyhrál po 13 km dlouhém sólu.[28] Následně se zúčastnil etapového závodu Paříž–Nice, kde zvítězil ve čtvrté etapě, individuální časovce, a v bodovací soutěži.[29] Na prvním monumentu sezóny, Milán – San Remo, dojel van Aert osmý.[30] O několik dní později van Aert vyhrál E3 Saxo Bank Classic po nástupu s týmovým kolegou Christophem Laportem na Paterbergu 40 km před cílem. Do cíle v Harelbeke dojeli s náskokem více než minuty a půl na ostatní závodníky.[31] 2 dny před startem monumentu Kolem Flander byl van Aert pozitivně otestován na covid-19 a musel se vzdát účasti jak na tomto závodu, tak na Amstel Gold Race, kde měl obhajovat vítězství.[32] Po dvou týdnech bez závodění se van Aert vrátil na třetím monumentu sezóny Paříž–Roubaix, kde vyhrál sprint stíhací skupiny o druhé místo.[33] O týden později dojel třetí při svém debutu na ardenském monumentu Lutych–Bastogne–Lutych.[34] V rámci přípravy na Tour de France se van Aert zúčastnil Critéria du Dauphiné, kde vyhrál bodovací soutěž a etapy 1 a 5.[35] Vítězství mohl získat i ve třetí etapě, avšak začal slavit příliš brzy a David Gaudu ho stihl těsně před cílovou páskou předjet. Van Aert se tak musel smířit s druhým místem.[36]
Van Aert odstartoval Tour de France třemi druhými místy v úvodní časovce a sprinterských etapách 2 a 3.[37] Po druhé etapě se ujal vedení v celkovém pořadí i bodovací soutěži.[38] Od čtvrté etapy se očekávalo, že skončí hromadným sprintem podobně jako předchozí 2 etapy. 10 km před cílem na stoupání Côte du Cap Blanc-Nez však Team Jumbo–Visma připravil útok van Aerta. Ten se na vrcholu stoupání odtrhnul od pelotonu a sólo dojel do cíle. Své vítězství ve finiši oslavil máváním rukama jako kdyby létal.[39] V páté etapě van Aert pomáhal lídrům svého týmu Jonasi Vingegaardovi a Primoži Rogličovi limitovat ztráty, které nabrali na dlážděných sektorech, jež jsou běžnou součástí klasiky Paříž–Roubaix.[40] V šesté etapě se van Aert dostal do úniku, ale byl později dojet a následně odpadl z pelotonu. Ztratil tak žlutý dres pro lídra celkového pořadí. Za svou snahu získal po etapě cenu bojovnosti.[41] V osmé etapě bylo původně očekáváno, že si o vítězství zabojují jezdci z úniku, ale Team Jumbo–Visma držel náskok vedoucí skupiny pod kontrolou a dojel ji před závěrečným stoupáním v Lausanne. Dojezd etapy skončil hromadným sprintem, v němž van Aert porazil Michaela Matthewse a držitele žlutého dresu Tadeje Pogačara a dojel si tak pro osmý etapový triumf na Tour v kariéře.[42] Již na konci druhého týdne závodu měl van Aert v bodovací soutěži dostatek bodů k tomu, aby tuto klasifikaci vyhrál, vzhledem k tomu, že měl více než dvojnásobek bodů, než druhý Pogačar. V osmnácté etapě se van Aert dostal do úniku a zůstal v něm celý den. Na posledním stoupání, Hautacamu, odpáral Thibauta Pinota a Daniela Martíneze, počkal na Vingegaarda, jenž v ten moment jel ve žlutém dresu, a Pogačara a pomohl Vingegaardovi odpárat Pogačara. Vingegaard si pak dojel pro vítězství v etapě, čímž si zajistil celkové vítězství na Tour.[43] Své představení na Tour van Aert završil vítězstvím ve dvacáté etapě, individuální časovce.[44] Po dojezdu etapy byl zvolen za nejaktivnějšího závodníka celé Tour a o den později v cíli Tour na bulváru Champs-Élysées mu byla vedle zeleného dresu pro vítěze bodovací soutěže udělena i cena bojovnosti.[45]
Svou sezónu 2023 měl van Aert původně zahájit na Strade Bianche, ale kvůli nemoci se rozhodl svůj sezónní debut odložit na etapový závod Tirreno–Adriatico.[46] Ten absolvoval jako domestik pro Primože Rogliče, jenž celý závod vyhrál společně se 3 etapami. Sám van Aert závod využil pro zlepšení své formy.[47] Na monumentu Milán – San Remo dojel van Aert třetí poté, co dojel ve stíhací skupině za sólo vítězem Mathieu van der Poelem.[48] Dalším závodem pro van Aerta byla E3 Saxo Classic. V průběhu závodu se byl schopen držet van der Poela i Tadeje Pogačara, s nimiž se ocitl na čele závodu. V cíli v Harelbeke je pak oba přesprintoval a obhájil tak své vítězství z předchozího ročníku.[49]
V roce 2018 se van Aert oženil se Sarah de Bie. V roce 2021 se jim narodil první potomek, syn Georges, v roce 2023 pak druhý syn, Jerome.[50] Jedním z bratranců van Aertova otce je bývalý nizozemský profesionální silniční cyklista Jos van Aert.[51]
Akce | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Mistrovství světa | 2 | 1 | 1 | 1 | 2 | 4 | 2 | — | 2 | — |
Mistrovství Evropy | 2 | 3 | — | 2 | — | — | — | — | — | |
Národní šampionát | 3 | 1 | 1 | 1 | 2 | 5 | 1 | 1 | — | — |
Výsledky na Grand Tours | ||||||||
Grand Tour | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Giro d'Italia | — | — | — | — | — | — | ||
Tour de France | DNF | 20 | 19 | 22 | DNF | 52 | ||
Vuelta a España | — | — | — | — | — | DNF | ||
Výsledky na etapových závodech | ||||||||
Závod | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | ||
Paříž–Nice | — | — | — | 32 | — | — | ||
Tirreno–Adriatico | — | — | 2 | — | 53 | — | ||
Volta a Catalunya | — | NS | — | — | — | — | ||
Kolem Baskicka | — | — | — | — | — | |||
Tour de Romandie | — | — | — | — | — | |||
Critérium du Dauphiné | 47 | 32 | — | 49 | — | — | ||
Tour de Suisse | — | NS | — | — | 31 | — |
Monument | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Milán – San Remo | — | 6 | 1 | 3 | 8 | 3 | — |
Kolem Flander | 9 | 14 | 2 | 6 | — | 4 | — |
Paříž–Roubaix | 13 | 22 | NS | 7 | 2 | 3 | — |
Lutych–Bastogne–Lutych | — | — | — | — | 3 | — | |
Giro di Lombardia | — | — | — | — | — | — | |
Klasika | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 |
Omloop Het Nieuwsblad | 32 | 13 | 11 | — | 1 | — | 3 |
Kuurne–Brusel–Kuurne | — | — | — | — | — | — | 1 |
Strade Bianche | 3 | 3 | 1 | 4 | — | — | — |
E3 BinckBank Classic | — | 2 | NS | 11 | 1 | 1 | 3 |
Gent–Wevelgem | 10 | 29 | 8 | 1 | 12 | 2 | — |
Brabantský šíp | — | — | — | 2 | — | — | — |
Amstel Gold Race | — | 58 | NS | 1 | — | — | — |
Hamburg Cyclassics | — | — | Nejelo se | 2 | — | ||
Bretagne Classic | — | — | — | — | 1 | — | |
Grand Prix Cycliste de Québec | — | — | Nejelo se | 4 | — | ||
Grand Prix Cycliste de Montréal | — | — | 2 | — |
Akce | 2014 | 2015 | 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | 2022 | 2023 | 2024 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Olympijské hry | Časovka | Nejelo se | — | Nejelo se | 6 | Nejelo se | 3 | |||||
Silniční závod | — | 2 | ||||||||||
Mistrovství světa | Časovka | — | — | — | — | — | — | 2 | 2 | — | 5 | |
Silniční závod | — | — | — | — | — | — | 2 | 11 | 4 | 2 | ||
Mistrovství Evropy | Časovka | — | — | — | — | — | — | — | — | — | 3 | |
Silniční závod | — | — | — | — | 3 | — | — | — | — | 2 | ||
Národní šampionát | Časovka | — | — | — | 6 | — | 1 | 1 | — | — | 1 | |
Silniční závod | 63 | 47 | 9 | 60 | 13 | 3 | — | 1 | — | 47 |
— | Nezúčastnil se |
---|---|
DNF | Nedokončil |
DSQ | Diskvalifikován |
NS | Nekonalo se |
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.