Wimbledon 2018 – mužská dvouhra
mužská dvouhra na Wimbledon 2018 / From Wikipedia, the free encyclopedia
Mužská dvouhra ve Wimbledonu 2018 probíhala v první polovině července 2018. Do londýnského grandslamu hraného na trávě All England Clubu nastoupilo sto dvacet osm tenistů. Z tříkolového kvalifikačního turnaje, konaného mezi 25. až 28. červnem 2018, se do dvouhry probojovalo dvacet tři hráčů. Rozlosování soutěže se uskutečnilo 29. června 2018.[1]
Wimbledon 2018 | |
---|---|
Vítěz: | Novak Djoković |
Žebříček: | 21. → 10. (▲11) |
Finalista: | Kevin Anderson |
Žebříček: | 8. → 5. (▲3) |
Výsledek: | 6–2, 6–2, 7–6(7–3) |
Soutěže | |
mužská dvouhra (q) • mužská čtyřhra | |
ženská dvouhra (q) • ženská čtyřhra | |
smíšená čtyřhra | |
dvouhra juniorů • čtyřhra juniorů | |
dvouhra juniorek • čtyřhra juniorek | |
Wimbledon mužská dvouhra | |
2017 ◄◄ 2018 ►► 2019 | |
Grand Slam 2018 mužská dvouhra | |
Australian Open • French Open Wimbledon • US Open |
Obhájcem titulu byl osminásobný vítěz turnaje a druhý hráč žebříčku Roger Federer ze Švýcarska,[2] jenž do majoru vstoupil s wimbledonskou zápasovou bilancí 92–11.[1] Poprvé od US Open 2012 se stal nejvýše nasazeným hráčem v grandslamovém pavouku. Ve čtvrtfinále jej vyřadil po pětisetovém dramatu Jihoafričan Kevin Anderson, když Federer nevyužil mečbol při vedení 2–0 na sety.[3] Jihoafrický tenista přitom v žádném ze čtyř předchozích vzájemných utkání neuhrál ani jednu sadu. Basilejský rodák ziskem úvodních dvou setů vyrovnal svůj wimbledonský rekord 34setové neporazitelnosti z ročníků 2005 a 2006.[3] Organizátoři zápas nasadili na větrnější dvorec č. 1 než centrkurt, čímž Federer nehrál na centrálním dvorci poprvé po třech letech, od čtvrtfinále Wimbledonu 2015 proti Simonovi.[4]
Rafael Nadal s Federerem vstoupili do londýnského grandslamu jako soupeři o post světové jedničky. Nadal si zajistil setrvání na čele klasifikace postupem do čtvrtého kola.
Španěl Feliciano López svou 66. účastí na grandslamu v řadě překonal historický rekord v nejvyšším počtu grandslamových startů bez přerušení, který držel s Federerem.[5]
V úvodní fázi vyřadil šestého nasazeného Bulhara Grigora Dimitrova trojnásobný grandslamový šampion Stan Wawrinka, jemuž na žebříčku ATP patřila až 224. příčka v důsledku dlouhodobé absence pro zranění.[6] Obhájce finálové účasti a třetí hráč žebříčku Marin Čilić z Chorvatska podlehl ve druhém kole Argentinci Guidu Pellovi, figurujícímu na 82. místě, když neudržel vedení 2–0 na sety.[7]
Do třetího kola se probojovalo šestnáct z třiceti dvou nasazených hráčů, což byl nejnižší počet od roku 2003, kdy do stejné fáze prošlo jen patnáct nasazených.[6]
Obě pětisetová semifinále se stala nejdelšími ve wimbledonské historii. Úvodní z nich mezi Američanem Johnem Isnerem a Kevinem Andersonem trvalo 6.36 hodin s výsledkem 7–6, 6–7, 6–7, 6–4, 26–24. Po duelu Isner–Mahut z roku 2010 tak představovalo druhý nejdelší wimbledonský zápas, čtvrtý nejdelší v celé tenisové historii a nejdelší duel druhého grandslamového týdne.[8] V druhém duelu se střetli Novak Djoković a světová jednička Rafael Nadal, a to již v 52. vzájemném střetnutí, představujícím rekordní počet otevřené éry. Djoković triumfoval po 5.21 hodinách výsledkem 6–4, 3–6, 7–6, 3–6, 10–8 a navýšil mírně aktivní vzájemnou bilanci na 27–25.[9][10] Oba shodně zahráli 73 vítězných míčů a vytvořili 42 nevynucených chyb.[11]
Vítězem se stal dvanáctý nasazený Srb Novak Djoković, jenž ve finále zdolal turnajovou osmičku Kevina Andersona po třísetovém průběhu 6–2, 6–2, 7–6 a navýšil poměr vzájemných duelů na 6–1. V probíhající sezóně si tak připsal premiérové turnajové vítězství, které představovalo šedesátý devátý singlový titul na okruhu ATP Tour. Po triumfech z let 2011, 2014 a 2015 vybojoval čtvrtou wimbledonskou trofej, která znamenala třináctý grandslamový titul ve dvacátém druhém odehraném finále majoru. Tím se posunul na čtvrté místo historických statistik před Roye Emersona a jedna výhra mu scházela na třetího Peta Samprase. 31letý Srb hrající z pozice světové jednadvacítky se stal nejníže postaveným vítězem od Chorvata Gorana Ivaniševiće z roku 2001.[12][13][14] Anderson se do wimbledonského finále probojoval jako první reprezentant Jihoafrické republiky, respektive Jihoafrické unie, od roku 1921, kdy do boje o titul postoupil Brian Norton (jihoafrický finalista z roku 1985 Kevin Curren reprezentoval Spojené státy).[15] Anderson také vytvořil wimbledonský rekord v počtu odehraných gamů ve dvouhře během jednoho ročníku, když jich odehrál 349 a překonal Roddickův výkon 331 her z roku 2009.[11]