Chammurapi (též Chammurabi) byl šestý král starobabylonské říše ze Sumu-abumovy I. amoritské dynastie, který vládl v letech 1792–1750 př. n. l. Proslul především jako zákonodárce – vydal tzv. Chammurapiho zákoník.
| Wikipedista:Khamul1/Pískoviště/5 | |
|---|---|
| Chybí svobodný obrázek. |
Chammurapi se narodil a žil v Babylónu, který se během jeho panování stal hlavním městem Babylonské říše. Přesné datum počátku jeho vlády není doloženo, uvádí se rok 1792. Nastoupil na trůn po abdikaci svého otce Sin-muballita. Zpočátku byl jen jedním z mnoha městských králů. Po vnitřní konsolidaci své říše si Chammurapi nejdříve vojensky podmanil sumerská města ležící na jih od Babylonie, centra jeho říše, během dalších let se mu nakonec podařilo ovládnout podstatnou část celé Mezopotámie (r. 1761 př. n. l.).
Po vojenských výbojích se soustředil na upevnění moci a hospodářského potenciálu rozlehlého babylonského státu. Chammurapi zcela nově organizoval státní správu, vytvořil byrokratický aparát s kvalifikovanými úředníky, do čela krajů starobabylonské říše postavil místodržící. Dovršil spojení kočovných Amoritů s pokročilou civilizací a kulturou obyvatelstva ve městech.
Chammurapi byl jedním z nejschopnějších válečníků, diplomatů a organizátorů své doby. Svou osobní moc zaštiťoval poukazy na vůli nejmocnějšího babylonského boha Marduka, odpor vůči němu znamenal pro každého tvrdý trest, tímto ovšem odstranil veškeré mocenské spory mezi kněžími a panovníkem. Jako absolutní vládce osobně rozhodoval běžné záležitosti státu, což dokládá bohatá korespondence s různými hodnostáři i stéla se zákony. Nejdůležitějším výkonem Chammurapiho byla reforma soudnictví a výstavba centrálně organizované správy. Král Chammurapi proslul vydáním zákoníku, který byl ještě nedávno považován za nejstarší na světě (starší jsou jen doklady o zákonech sumerského krále Urnammy z Uru a další dva zákoníky z Mezopotámie). Kodex obsahuje 282 ustanovení ke všem otázkám veřejného i soukromého života.
Po smrti Chammurapiho se jeho královským nástupcům nepodařilo postavení starobabylonské říše udržet. Babylon byl nejdříve postižen vpádem Chetitů a následně podmaněn Kassity.
Amoritské jméno Chammurapi se vykládá jako „(Bůh) Chammu uzdravuje“, dříve také jako „(Bůh) Chammu je veliký“.
Chammurapi se narodil kolem roku 1810 př. n. l. v Babylóně. Jeho otcem byl starobabylonský král Sin-Muballit, potomek amoritského náčelníka Sumu-abuma, jenž založil první babylonskou dynastii. Chammurapi na trůn nastoupil pravděpodobně v roce 1792 po abdikaci svého otce. Zpočátku byl jen jedním z mnoha amorejských městských králů, kteří ovládali mezopotámskou nížinu a vedli zde chronické války o úrodnou půdu. Chammurapiho otci Sin-Muballitovi se podařilo babylónské území rozšířit o města Borsippu, Kiš a Sippar. Na počátku 18. století př. n. l. Babylonské državy obklopovala jak velká království Asýrie a Elamu, tak mocné městské státy Isin, Ešnunna a Larsa. Elamité menší mezopotámská města často terorizovala, Babylón nevyjímaje.[1]
První roky Chammurapiho vlády byly relativně klidné. Chammurapi se tehdy věnoval konsolidaci své vlády – zesiloval babylónské opevnění, vylepšoval zavlažování polí a stavěl opulentní chrámy.[2] Podle německého historika Horsta Klengela je pravděpodobné, že Chammurapi na počátku své vlády podléhal asyrskému králi Šamši-Adadovi I. Oba panovníci v každém případě udržovali velmi úzké vztahy. Poté, co Šamši-Adad I. přibližně roku 1780 zemřel, Chammurapi se spřátelil se Zimri-Limem, králem z Mari, a Jarim-Limem I., pánem Jamhadu. Tato trojkoalice byla určena primárně pro boj s novým asyrským králem Išme-Dagánem I., synem Šamši-Adada.[3]
Roku 1787 Chammurapi na larském králi Rím-Sínovi vydobyl města Isin a Uruk. V roce 1763 př. n. l. do Mezopotámie vpadli Elamité, kteří Babylón odřízli od obchodních stezek a rozvrátili městský stát Ešnunna. Aby upevnili svou pozici, pokusili se mezi Chammurapim a státem Larsou vyvolat válku. Chammurapi však prohlédl jejich záměr, s Larsou se spojil a Elamity porazil a vyhnal. Opanoval přitom Nippur a Lagaš. Larský král Rím-Sín k porážce Elamitů ale příliš nepřispěl, což Chammurapi využil jako záminku proto, aby záhy dobyl i Larsu. Tím ovládl prakticky celou jižní Mezopotámii.[4]
Následně Chammurapi obrátil pozornost k severní části své říše, kde při jeho výbojích na jih vypukly občanské nepokoje. Poté, co je potlačil, podrobil si Ešnunnu, rozdrtil gutejská vojska[5] a vyhlásil válku svému bývalému spojenci Zimri-Limovi z Mari. Zřejmě totiž zatoužil po obrovském bohatství, které bylo v Mari uloženo. V roce 1761 na Mari rychle udeřil a takřka bez boje ji pokořil.[2][6] Vzápětí vstoupil do zdouhlavé války s asyrským Išme-Dagánem I., jež skončila asyrskou kapitulací. Išme-Dagán byl donucen uznat Chammurapiho svrchovanost. Psal se rok 1755 a Chammurapi se stal vládcem celé Mezopotámie. Nezávislost si mimo okleštěné Asýrie, která ale musela Chammurapimu vzdávat hold, zachovala syrská města Jamhad a Katna.[7] Na stéle nalezené v Diyarbakıru se Chammurapi tituloval dokonce jako „král Amorejců“.[8]
O Chammurapiho vládě mají badatelé informace zejména z jeho 55 dopisů, které se dochovaly.[9] V roce 1750 Chammurapi skonal a předal otěže vlády svému synovi Samsu-Ilunovi, pod jehož vládou se babylónské impérium ale začalo rychle rozpadat.[10]
Podrobnější informace naleznete na stránce Chammurapiho zákoník.
Chammurapiho zákoník není nejstarším dochovaným zákoníkem, předchází mu ještě zákoník Lipit-Ištara z Isinu, Urnamma z Uru a z Ešnuny. Chmmurapiho kodex oproti těmto zákoníkům nicméně vykazuje velké rozdíly a obecně byl mnohem vlivnější.
Chammurapiho zákoník byl zaznamenán na stéle a umístěn na veřejně přístupném místě, aby byl k vidění všem obyvetelům Babylónu, ačkoli se přepdokládá, že většina z nich nebyla gramotná. Po Chammurapiho smrti stélu při vyplenění Babylónu odcizili Elamité, kteří ji odnesli do svého hlavního města Sús, kde byl v roce 1901 znovuobjeven archeology. Nyní je uložen v Louvru v Paříži. Obsahuje celkem 282 zákonů a na rozdíl od dřívějších zákoníků je napsán v akkadštině, rodným jazykem Babylóňanů. Zatímco starší zákoníky se zaměřovali na odškodnění oběti trestného činu, Chammurapiho zákoník se soustředí na fyzické potrestání pachatele. Každý přestupek je podroben určitému trestu, které lze podle moderních standardů pokládat za velmi tvrdé. Mezi tresty patřila mimo jiné smrt nebo zmrzačení. Zákoník se řídí pravidlem „Oko za oko, zub za zub“ (Lex talionis). Současně se v něm však nachází jeden z prvních příkladů presumpce neviny. Žalobce a obžalovaný své tvrzení podle kodexu musel dokládat důkazy.
Posmrtný kult
Politické dědictví
Moderní znovuobjevení
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
