Věta (lingvistika)
typizovaný jazykový útvar / From Wikipedia, the free encyclopedia
Věta je typizovaný jazykový útvar, kterým mluvčí slovně vyjadřuje určitou myšlenku, vztah k situaci, nebo obecný názor.[1] Věta má stránku:
- obsahovou (sémantickou) - to, co věta vypovídá,
- mluvnickou (gramatickou, formální) - jazykové prostředky, které k vyjádření obsahu slouží,
- modální - vyjadřuje postoj mluvčího k výpovědi,
- zvukovou (akustickou) nebo grafickou.
Tradiční pohled chápe jako českou větu celek, který je založen na určitém slovesném tvaru, tedy přísudku. Pokud věta vedle přísudku obsahuje také podmět, jde o větu dvojčlennou: Matka litovala dítě. V případě, že věta podmět neobsahuje, označujeme ji jako větu jednočlennou: Matce je líto dítěte. Existují i větné celky, které nejsou založeny na přísudku - takové celky se označují jako polovětné konstrukce, jmenné věty nebo větné ekvivalenty: Pozor! nebo Kouření zakázáno.
Podle toho, zda věta stojí samostatně nebo je spojena s jinými větami v jeden celek, rozlišujeme:
- větu jednoduchou – větný celek vyjadřující jedinou myšlenku;
- souvětí – větný celek složený z více vět, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek. Jednotlivé věty souvětí se někdy označují jako klauze.
V souvětí se rozlišují hlavní věty a vedlejší věty, přičemž vztahy mezi hlavními větami a typy vedlejších vět a vztahy mezi nimi jsou kategorizovány.