![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/19/Vayu_Deva.jpg/640px-Vayu_Deva.jpg&w=640&q=50)
Váju
védský bůh / From Wikipedia, the free encyclopedia
Váju či Vátu je védský bůh větru. Je nazýván také Pavana „očistný“, Anila „vítr, dech“ či Satataga „ten jenž je neustále v pohybu“. Jeho íránským protějškem je Vaju. V Rgvédu je často zmiňován společně s Indrou, s kterým někdy také jede na svém voze taženém rudými koňmi. Stejně jako on je také velkým pijákem sómy.[1]
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/19/Vayu_Deva.jpg/640px-Vayu_Deva.jpg)
Společně s lidskou ženou Kuntí zplodil Bhímu z rodu Pánduovců, jednoho z hlavních hrdinů Mahábháraty.[2]
Slovo váju i vátu může kromě jména božstva znamenat „vítr, vzduch“ a vychází z praindoevropského *h2weh1 „vanout“, stejně jako latinské uentus, anglické wind nebo české vítr.[3]
V povédském období význam Vájua upadal. V Brhadáranjakópanišadu je počítán mezi Vasuje, jindy zas mezi pět živlů nebo je označován za ochránce severozápadu či vládce gandharvů – nebeských hudebníků. Také byl považován za krutého a svévolného, například v příběhu o tom jak se mu žádná ze sta dcer krále Kušanábhy podvolit. Proto je potrestal hrbatostí a hlavní město jejich království se tak nazývá Kanjákubdžda „kde jsou dívky zkřivené“.[4]