český strojní inženýr, logistik, amatérský historik, publicista, spisovatel a vysokoškolský pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Vratislav Preclík (* 26. července 1946, Praha) je český strojní inženýr, odborník v logistice a technologickém projektování, amatérský historik, publicista a spisovatel, vysokoškolský pedagog. Jako znalec odkazu T. G. Masaryka je místopředsedou a zakladatelem spolku Masarykovo demokratické hnutí a dalších občanských sdružení. Založil časopis Strojař, obnovil Čas, kde je předsedou redakční rady, a napsal čtrnáct vysokoškolských textů, včetně monografií.[1]
Vratislav Preclík | |
---|---|
Narození | 26. července 1946 (78 let) Praha |
Alma mater | České vysoké učení technické v Praze |
Povolání | historik, logistik, inženýr a spisovatel |
Zaměstnavatel | Fakulta strojní ČVUT (od 1969) |
Ocenění | Čestná medaile T. G. Masaryka (1998) |
Funkce | docent |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Narodil se v Praze. Jeho otec, Vratislav Jan František Preclík z Nuslí, pracoval od doby první republiky jako knihkupec v tiskárně F. B. Batovce na Národní třídě v Praze a byl redaktorem časopisu Mladá generace[2], maminka Marie narozena ve Skutči roku 1913, lidová malířka, pocházela ze starého rodu Becků z Horní Lužice.[3] Studoval na Vyšší průmyslové škole strojnické Josefa Božka v Praze 1 (maturita a obhajoba kvalifikační práce s vyznamenáním v květnu 1964) a inženýrské studium na ČVUT v Praze, fakultě strojní u profesora Josefa Pešáka, v letech 1964 až 1969, a získal diplom s vyznamenáním. V roce 1968 se pokusil obnovit Masarykovu akademii práce (založenou po roce 1918[4][5] a rozpuštěnou v roce 1952)[6][7][8] v roce 1952 částečně začleněnou do nově vzniklé ČSAV (Československé akademie věd).[9][10][11]
Od roku 1969 pracoval v oblasti vědy, výzkumu a vývoje (z politických důvodů nebyl přijat mezi řádné pedagogické pracovníky, přestože úspěšně přednášel),[12] absolvoval pedagogické studium na Ústavu pro doškolování pracovníků ČVUT v Praze, pracoval na technických úkolech státního plánu,[13] externě vyučoval a studoval aspiranturu. V roce 1977 získal vědeckou hodnost kandidáta technických věd[14] a po vědeckých atestacích byl samostatným vědeckým pracovníkem[15] ČVUT v Praze.[16] Podílel se na realizaci pružného výrobního systému v Olomouci.[17][18][19] A dalších významných technických projektech zejména ve slovenských městech (Košice, Nové Mesto nad Váhom, Prešov, Sabinov, Stupava, Trenčín, Trnava). Spolupracoval rovněž s výzkumnými ústavy a praxí na výzkumu využití moderní výpočetní techniky v oblasti technické přípravy výroby[20] a montáže[21][22] i materiálového inženýrství[23][24][25][26].
K výročí fakulty strojní ČVUT obdržel 28. září 1989 medaili za práci v celostátní odborné skupině automatizace inženýrských prací[27] ČSVTS (Československé vědeckotechnické společnosti).[28] V té době vypracoval autorsky také objektivní historii Fakulty strojní ČVUT (1945–1989) do publikace Stopami průkopníků,[29] v jejíž tiráži, po vypuštění zpracované části o srpnu 1968, včetně tehdy zvoleného, ale stranou neschváleného děkana Prof. Dr. Františka Krupky, nebyl autorsky uveden. Oficiálním pedagogem na fakultě se stal až po roce 1989, kdy se řádně habilitoval,[30] byl jmenován a ustanoven docentem na fakultě strojní.[31] Vedl oddělení projektování. V roce 1990 se stal členem výboru celostátní odborné skupiny historie techniky při ČSVTS a členem redakční rady časopisu Strojnický obzor.[32] Jako předseda stipendijní komise fakulty a stipendijní komise při rektorátu ČVUT v Praze organizoval konference studentské tvůrčí činnosti a spolupracoval s Nadací Preciosa vedenou prof. Věnkem Šilhánem.[33] Za práci byl dvakrát oceněn udělením a veřejným předáním „kubické zirkonie“.[34]
V roce 1993 byl ustanoven školitelem doktorského studia na ČVUT v Praze a vyučoval také doktorské předměty v češtině a angličtině. Krom vedení a řešení grantových projektů (GA ČR: „Návrh databáze obrobitelnosti“,[35][36][37] Návrh expertního systému technologičnosti konstrukce z hlediska montáže,[38][39] MŠMT: Nové materiály INFRA 2,[40] Výzkumný záměr „Integrované inženýrství“[41][42][43] aj.), přednáškové činnosti, rozsáhlé spolupráce s praxí a publikační činnosti na fakultě strojní i externě[44], připravil a zavedl výuku předmětů projektování na magisterském (inženýrském) i bakalářském studiu také v angličtině.[45]
Od roku 1975 vedl přes 300 úspěšně obhájených diplomových a bakalářských prací a byl místopředsedou nebo členem komise pro obhajoby a státní závěrečné zkoušky na čtyřech ústavech (katedrách) ČVUT v Praze.[46] Byl také ustanoven předsedou komisí pro státní závěrečné zkoušky a obhajoby bakalářských,[47] diplomových a doktorských prací na TU v Liberci a ZČU v Plzni. Pro tyto univerzity a VUT Brno i VŠB TU Ostrava vypracoval řadu recenzních, oponentních i lektorských posudků kvalifikačních prací, učebních textů a publikací. V letech 2009 a 2010 působil rovněž jako středoškolský profesor.[48][1]
V roce 1989, kdy se stal členem sdružení pedagogických pracovníků postižených z politických důvodů,[49] pomáhal založit Masarykovo demokratické hnutí a byl zvolen jeho místopředsedou. V listopadu 1989 také podepsal prohlášení Občanského fóra, založeného 19. listopadu 1989 v Praze Václavem Havlem. V letech 1990 až 1995 vystupoval také v doprovodných programech na výstavách (Český malíř Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které Masarykovo demokratické hnutí uspořádalo a zahajoval je prezident Václav Havel. Stal se rovněž předsedou přípravného výboru pro obnovu MAP (Masarykovy akademie práce). V letech 1992–93 založil dva časopisy, Strojař[50][51] a Čas.[52][53][54] V roce 1995 obnovil (s písemným souhlasem předsedy AV ČR – Akademie věd České republiky – prof. Rudolfa Zahradníka) Masarykovu akademii práce jako sdružení MAP, strojní společnost na ČVUT v Praze, kde je statutárním zástupcem.[55][56] Obě organizace zastupuje ve výkonném výboru a předsednictvu Evropského hnutí v České republice.[57][58] K životnímu jubileu obdržel 6. července 1996 od předsedy Masarykova demokratického hnutí dr. Emila Ludvíka pamětní dvojetuji se stříbrnými mincemi T. G. Masaryka, jako uznání za dosavadní dobrovolnou práci v občanském sdružení pro rozvoj demokracie.[59] V letech 1990 až 1998 se jako člen předsednictva MDH (Masarykova demokratického hnutí) účastnil svými příspěvky čtyř celostátních konferencí spolupořádaných Evropským hnutím v ČR, Univerzitou Karlovou (1990–1998) a Masarykovou univerzitou (1995) Evropské hodnoty demokracie a výchovy po zkušenostech s totalitou[60]. Předsedu MDH dr. Ludvíka zastupoval také na třídenní mezinárodní konferenci k 110. výročí narození Jana Masaryka v prostorách Parlamentu ČR ve Sněmovní ulici v Praze, garantované prezidentem Václavem Havlem.[61] Každoročně také připravoval jako představitel Masarykovy akademie práce, strojní společnosti na ČVUT v Praze “besedy s válečnými letci RAF„ (František Fajtl, František Peřina, Stanislav Hlučka, Petr Uruba, Emil Boček, , Jan Horal a další) pro studenty ČVUT v Praze, členy Evropského hnutí v ČR, demokratické organizace i veřejnost. V roce 1999 spoluorganizoval rovněž konferenci k stému výročí Hilsnerova Polenského procesu.[62]
Za dobrovolnou práci v Masarykově demokratickém hnutí byl 7. března 1998 v Míčovně Pražského hradu oceněn Čestnou medailí T. G. Masaryka[63] za věrnost jeho odkazu (spolu s Martou Kubišovou, Jiřím Suchým a dalšími).[64] Příspěvkem „T. G. Masaryk a August Comte“ se od 4. března 2000 zúčastnil čtyřdenní mezinárodní konference ke 150. výročí narození T. G. Masaryka na Pražském hradě[65] a ve Valdštejnském paláci, včetně odhalení pomníku TGM na Hradčanském náměstí prezidentem Václavem Havlem, na jehož přípravě a zbudování se podílel. Tehdy byl rovněž oceněn bronzovou medailí s reliéfem T. G. Masaryka.[66]
Je autorem několika odborných publikací[67][68] a mnoha článků (Acta Polytechnica,[69] Strojař,[70][71][72] Strojnický obzor[73],[74] Technik,[75] Technický týdeník, Strojírenská technologie,[76] Strojírenská výroba,[77] Čas,[78] Lidová demokracie[79][80][81][82], Lidové noviny[83][84] a další) s technickou,[85] ekonomickou,[86] Masarykovskou[87][88] i legionářskou[89][90] tematikou. Zúčastnil se mnoha mezinárodních konferencí s technickou[91][92] i legionářskou tematikou.[93][94] Mezi roky 1968 a 1987 patřil, spolu s bratrem, benešovským primářem MUDr. Zdeňkem Preclíkem a jeho spolužákem, později profesorem, MUDr. Janem Pirkem, mezi dobrovolné svatovítské zvoníky kardinála Františka Tomáška, zaměřující se na historii a kampanologickou literaturu. V pražské katedrále měl v roce 1973 rovněž církevní sňatek[95]. Syn Vratislav, pozdější absolvent stavební fakulty ČVUT v Praze, se narodil 18. ledna 1975[96]. Byl členem České genealogické společnosti, přispíval do Zpravodaje a ročenky, a poté (po ukončení činnosti ČGS v době normalizace) Klubu pro českou heraldiku a genealogii.[97] Jako člen výboru pracoval a publikoval také v celostátní odborné skupině historie techniky ČSVTS.[98] Autorsky se podílel na knižním vydání encyklopedického slovníku a následně ilustrovaných encyklopedií.[99][100] V letech 2006 až 2011 byl předsedou redakčního kruhu časopisu Čas, od roku 2011 je předsedou jeho nově ustavené redakční rady.[101] Přispívá pravidelně nejen do časopisu Čas (rovněž do jeho někdejší „Hospodářské rubriky ČASu“) [102][103][104][105] i jeho knihovničky[106][107][108][109][110][111][112], ale také publikuje knižně v rámci edice Masarykovy knižnice „Hlas“.[113] Zavedl rovněž rubriku „Hledání mostů přes řeku času, právě před sto lety,“ zahrnující také období První československé republiky.[114][115] Sleduje také historii období masarykovských časopisů Athenaeum, Čas i Naše doba ve vztahu k současnosti.[116][117][118]Zpracoval také řadu příspěvků o prvním českém prezidentovi.[119][120]
Ve vědeckotechnickém recenzovaném časopise Strojař[160], vydávaném Masarykovou akademií práce, strojní společností na ČVUT v Praze, z.s. je od roku 1992 členem redakční rady a vedoucím redaktorem[161]. Jeho vědeckotechnické příspěvky jsou zaměřeny nejen na oblast projektování, racionalizace, průmyslové logistiky[162] a logistiky jako vědy,[163] ale i na vědecké základy strategie Průmyslu 4.0.[164][165]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.