From Wikipedia, the free encyclopedia
Volby prezidenta Běloruska v roce 2020 se konaly dne 9. srpna. V předchozích volbách, které se konaly v roce 2015, zvítězil autoritář[1] Alexandr Lukašenko. Ten v roce 2020 usiloval již o šestý mandát.
| Volby prezidenta Běloruska 2020 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
_11.jpg) Řetěz solidarity protestujících proti výsledku prezidentských voleb, Minsk, 13. srpna 2020 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Stát | Bělorusko | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Druh voleb | prezidentské | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební termín | 9. srpna 2020 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Předchozí volby | 2015 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Volební účast | 84,17 (podle běloruské státní komise) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výsledky | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Podle Ústřední volební komise se vítězem stal Alexandr Lukašenko s 80,08 % hlasů. Jeho hlavní oponentka Svjatlana Cichanouská obdržela podle volební komise 10,9 procenta hlasů, ale odmítla výsledek voleb akceptovat a prohlásila se za vítězku voleb.[2][3][1] Volební účast měla dosáhnout 84,17 % občanů Běloruské republiky.[4]
Výsledek voleb neodpovídá nezávislým exit pollům provedeným jak v Bělorusku, tak v zahraničí, ani tomu, co oznámily některé místní volební komise. Podle těchto údajů Cichanouská dosáhla mnohem lepšího výsledku než Lukašenko.[5][6] Při několikadenních masových protestech lidí, kteří nesouhlasí s vítězstvím Lukašenka, bylo zatčeno okolo 6000 Bělorusů.[7]
V roce 2020 vládne Alexandr Lukašenko, považovaný v podstatě za diktátora, Bělorusku již 26 let. Regulérně podle mezinárodních standardů proběhla pouze jeho první volba v roce 1994.[8] Volby probíhaly po epidemii koronaviru, kterou Lukašenkova vláda nezvládla a přišla tak o podporu části běloruského obyvatelstva.[9][5][10] Země také výrazně ekonomicky stagnuje.[11]
Podle politoložky a rusistky Terezy Souškové se i na dalších událostech ukazuje, že Lukašenkův režim selhává, např. v 2020 havarovalo v Minsku vodovodní potrubí a bez vody zůstalo 800 tisíc Bělorusů, včetně nemocnic a škol.[5]
Běloruská společnost se ve srovnání s předchozími volbami aktivizovala prostřednictvím sociálních sítí, blogerů a opozičních médií.[10][5] a chová se podle Terezy Souškové solidárněji.[5]
Podle sociologického průzkumu provedeného v dubnu 2020 v Minsku důvěřovalo Lukašenkovi 24 % respondentů, Ústřední volební komisi pak jen 11 % respondentů.[12]
Uchazeči o úřad běloruského prezidenta jsou povinni získat minimálně 100 000 platných podpisů podporujících jejich kandidaturu. Bělorusové byli oproti předchozím volbám aktivnější při sbírání podpisů pro opoziční kandidáty.[10]
_-_15.jpg)
Podle Maxe Ščura byl původně hlavním opozičním favoritem bankéř Viktar Babaryka, proti kterému Lukašenko v červnu tvrdě zasáhl v souvislosti s jeho řízením Belgazprombanky.[10] Na základě informací z jeho volebního štábu se mu podařilo získat okolo 435 000 podpisů pro jeho kandidaturu.[16] Poté, co byl zatčen další prezidentský kandidát youtuber Sjarhej Cichanouski, nahradila ho jeho žena Svjatlana Cichanouská, která začala spolupracovat s volebními štáby Babaryky a exambasadora v USA Valerije Cepkaly, a hlavní opoziční kandidátkou proti Alexandru Lukašenkovi se tak stala ona.[10][9]
Dne 30. července se podařilo Cichanounské zorganizovat v Minsku předvolební mítink, které se zúčastnilo okolo 63 tisíc lidí. Šlo o největší protestní shromáždění proti Alexandru Lukašenkovi za posledních deset let.[9] Na současné běloruské poměry přišlo mnoho lidí i na její mítinky v Homelu a Bobrujsku, v obou případech okolo 10 000.[11]
Monitorování voleb bylo umožněno pouze zahraničním pozorovatelům z Společenství nezávislých států, běloruská opozice se prací ve volebních komisí účastnit nemohla. Během voleb vznikaly průtahy a někteří Bělorusové tak nemohli odevzdat svůj hlas. Byly také zaznamenány situace, které umožňovaly podezřelé machinace s volebními lístky. K neregulérnosti voleb mohl přispět i fakt, že bylo možné volit s několikadenním předstihem.[5][17][18] V den voleb také vypadávalo internetové spojení, nefungoval přenos mobilních dat a občas i weby opozičních médií.[5]
Volební exit poll Rádia Svobodná Evropa přisuzoval Cichanounské vítězství ve výši více než 80 %. Pro Lukašenka mělo hlasovat necelých 6 % voličů.[6]
Po celém Bělorusku začaly protestovat 9. srpna tisíce lidí nespokojených s výsledky voleb, proti kterým tvrdě zasahovala policie. Zhruba 3000 demonstrantů bylo zatčeno, desítky zraněno.[3] Ke 13. 8. bylo při pokračujících masových protestech zatčeno již 6000 lidí a dva lidé zemřeli.[7] Policie se snažila protesty, odehrávající se ve více než 33 městech, potlačit pomocí slzného plynu, gumových projektilů, vodních děl a světelných a zvukových granátů.[5]
Hlavní Lukašenkova vyzývatelka Svjatlana Cichanouská odmítla výsledky voleb přijmout a prohlásila se za jejich vítězku.[3][1] Šest volebních komisí v Minsku oznámilo, že v jejich okrsku výrazně zvítězila Cichanouská.[5] Všichni prezidentští kandidáti kromě Lukašenka výsledek voleb zpochybnili u běloruské Ústřední volební komise.[19]
V polovině srpna 2020 Cichanouská oznámila vytvoření Koordinační rady, jejímž smyslem je najít bezpečný mechanismus pro předání moci v zemi. Do 9. září byli všichni členové prezidia Koordinační rady pozatýkáni nebo donuceni odjet ze země. Na svobodě zůstala pouze Světlana Alexijevičová, která se kvůli věku do činnosti prezidia aktivně nezapojovala.[20]
Za "svobodné ani spravedlivé" nepovažuje volby jménem všech svých členských států Evropská unie. Tvrdý postup běloruské vlády vůči demonstrantům odsoudili například litevský ministr zahraničí Linkevičius nebo bývalý český premiér Andrej Babiš.[2] S průběhem voleb vyjádřily nesouhlas prostřednictvím svého ministra zahraničí Mika Pompea Spojené státy, které proti Lukašenkově režimu zvažují zavedení sankcí.[21]
Naopak gratulaci k vítězství zaslal Lukašenkovi ruský prezident Vladimir Putin[17], čínský prezident Si Ťin-pching[22] nebo venezuelský prezident Nicolás Maduro.[23]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
