Vlastní pokoj
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vlastní pokoj je rozsáhlá esej Virginie Woolfové, která poprvé vyšla v září 1929.[1] Dílo vychází ze dvou přednášek, které Woolfová přednesla v říjnu 1928 na Newnham College a Girton College, ženských kolejích univerzity v Cambridge.[2][3]
Vlastní pokoj | |
---|---|
Autor | Virginia Woolfová |
Původní název | A Room of One's Own |
Ilustrátor | Vanessa Bellová (první vydání) |
Země | Anglie |
Jazyk | angličtina |
Námět | feminismus, ženy, literatura, vzdělání |
Žánr | esej |
Ocenění | 100 nejdůležitějších knih 20. století podle Le Monde |
Vydavatel | Hogarth Press, Anglie; Harcourt Brace & Co., USA |
Datum vydání | září 1929 |
Počet stran | 172 (první anglické vydání) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Woolfová ve své eseji používá metafory, aby prozkoumala společenskou nespravedlnost, a komentuje nedostatek svobody projevu žen. Její metafora ryby vysvětluje její nejzásadnější myšlenku: "Žena musí mít peníze a vlastní pokoj, pokud chce psát beletrii."[2] Píše o ženě, jejíž myšlenky "se spustily do proudu".[4] Když žena začne přemýšlet o nějakém nápadu, strážný prosadí pravidlo, podle kterého ženy nesmějí chodit po trávě. Při dodržování tohoto pravidla žena svůj nápad ztratí. Woolfová zde popisuje vliv společenského očekávání žen jako pouhých domácích nositelek dětí, nevědomých a cudných. V textu naznačuje, že absence ženské beletrie je spíše důsledkem nedostatku příležitostí než výrazné absence talentu.