Osobní vietnamské jméno je většinou tvořeno ze tří částí – příjmení, střední jméno (druhé) a rodné jméno – a to v uvedeném pořadí. Podobně jako jména v Číně, Japonsku nebo v Koreji tedy mají vietnamská jména na prvním místě příjmení, ovšem od jmen východoasijského kulturního okruhu se odlišují středním jménem.
Tento článek není dostatečně
ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba
ověřit.
Příjmení se dědí z otcovy strany, střední jméno dávají rodiče z určitého okruhu častých jmen (u žen je nejčastější jméno Thị, u mužů jsou častá například například Văn nebo Sinh). Toto střední jméno slouží většinou k tomu, aby se odlišila generace (kdy sourozenci z jedné generace rodu dostávají stejné střední jméno) nebo větve rodu. Rodné jméno je vybráno rovněž rodiči a přihlíží se k jeho významu, časté jsou vlastnosti, které by rodiče u svých dětí chtěli mít (krásný, čestný, statečný apod.), případně (zejména u žen) jména květin, ptáků a podobně.
Vzhledem k velké populaci Vietnamu a četnosti některých příjmení dochází často k tomu, že velká část lidí má stejné příjmení (jako např. Nguyễn) a tak se k označení člověka většinou používá jeho druhé jméno společně s jeho rodným jménem (existuje ale celá řada výjimek, zejména u známých osobností).
Podobně jako čeština využívá vietnamština nad písmeny diakritická znaménka, která zcela mění význam slov. Jejich nepoužití nebo chybné použití je ve vietnamském prostředí častou chybou cizinců.
Pro užívání vietnamských jmen v češtině platí následující pravidla[1][2]:
- uvádí-li se celé vícečlenné vietnamské jméno, zásadně se zachovává původní pořadí členů,
- u mužských vícečlenných jmen se doporučuje skloňovat pouze poslední složku (např. jméno Thích Quảng Đức, 2. pád Thích Quảng Đứca, 3. pád Thích Quảng Đứcovi atd.); méně preferovanou, ale nikoli chybnou variantou je skloňovat každou část (2. p. Thícha Quảnga Đứca, 3. p. Thíchu Quảngu Đứcovi…),
- ženské příjmení se přechyluje, koncovka -ová se připojuje k příjmení, tj. k prvnímu členu vícečlenného jména; pořadí členů jména se ani v tomto případě nemění (jméno zpěvačky Trần Thu Hà se tedy přechyluje Tranová Thu Ha);
- u ženských jmen jsou členy za příjmením v češtině nesklonné,
- ve spojení s tituly „pán, paní, slečna“ apod. se užívá buď příjmení (tj. první část vícečlenného jména), nebo rodné jméno (tj. poslední část vícečlenného jména). Příjmení se u žen může užívat v přechýlené podobě, rodné jméno se však nikdy nepřechyluje. Totéž jméno by tedy bylo možné uvést jako paní Tranová nebo paní Ha,
- ve spojení českého rodného jména a vietnamského příjmení (typicky u dětí ze smíšených manželství) se užívá jako příjmení první část vietnamského vícečlenného jména (u žen v přechýlené podobě) a celé jméno zachovává strukturu českého jména, tedy rodné jméno – příjmení (např. Monika Leová),
- ve spojení vietnamského osobního jména a českého příjmení se užívá jako rodné jméno pouze poslední část vietnamského vícečlenného jména a takové jméno opět zachovává strukturu českého jména, např. muž jménem Nguyễn Huy Thiệp by, kdyby přijal české příjmení Novák, užíval jméno Thiep Novák.
Nejčastější vietnamská příjmení jsou:
- Nguyễn 阮 (38,4 %)
- Trần 陳 (11 %)
- Lê 黎 (9,5 %)
- Huỳnh/Hoàng 黃 (5,1 %)
- Phạm 范 (5 %)
- Phạn 潘 (4,5 %)
- Vũ/Võ 武 (3,9 %)
- Đăng 鄧(2,1 %)
- Bùi 裴 (2 %)
- Đỗ 杜 (1,4 %)
- Hồ 胡 (1,3 %)
- Ngô 吳 (1,3 %)
- Dương 楊 (1 %)
- Ly 李 (0,5 %)
- KNAPPOVÁ, Miloslava. Naše a cizí příjmení v současné češtině. Liberec: Tax az Kort, 2002. ISBN 80-238-8173-6. S. 129–138.
- KOCOUREK, Jiří. Vietnamci v České republice. In: ŠIŠKOVÁ, T.: Menšiny a migranti v České republice. Praha: Portál, 2001. ISBN 80-7178-648-9.
- NGUYEN, Dinh Hoa. Vietnamese Names. In: Eichler, E. et al (eds.): Namenforschung: Ein internationales Handbuch zur Onomastik I. Berlin – New York: de Gruyter, 1995, s. 893-896. ISBN 3-11-011426-7.
- VLASÁK, Lukáš. Rodná jména vietnamských dětí narozených v České republice. Praha, FF UK, 2014. Bakalářská práce, vedoucí Milan Harvalík.