Vepština
From Wikipedia, the free encyclopedia
Vepština (vepsky vepsän kel’, rusky вепсский язык) je baltofinský jazyk, který patří do ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Je blízce příbuzná finštině, estonštině a karelštině.
Vepština (vepsän kel’) | |
---|---|
Mapa rozšíření jazyka | |
Rozšíření | Rusko (Republika Karélie, Vologdská oblast, Leningradská oblast ) |
Počet mluvčích | 6 355[1] |
Klasifikace | |
Písmo | Latinka |
Postavení | |
Regulátor | není stanoven |
Úřední jazyk | není úředním |
Kódy | |
ISO 639-1 | není |
ISO 639-2 | fiu (B) vep (T) |
ISO 639-3 | vep |
Ethnologue | VEP |
Wikipedie | |
vep.wikipedia.org | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Počet mluvčích podle statistik Sovětského svazu z roku 1989 je 6 355.[1]
Vepštinou hovoří lidé žijící v Karelské republice, Vologdské oblasti a Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Podle oblastí rozšíření vepštiny rozeznáváme tři její dialekty: severní nářečí vepštiny se vyskytuje v Prioněžském rajóně v jihovýchodní části Karelské republiky na břehu Oněžského jezera, střední nářečí vepštiny se vyskytuje v Leningradské oblasti a v některých částech Vologdské oblasti, jižní nářečí vepštiny se vyskytuje Boksitogorském rajóně na jihovýchodě Leningradské oblasti.
Vepština je z morfologické klasifikace převážně aglutinačním jazykem s prvky typu flektivního i izolačního, stejně jako ostatní baltofinské jazyky. Vzhledem k tomu, že se vepsky mluvící obyvatelstvo nachází nejvýchodněji z národů skupiny baltofinských jazyků, je odedávna pod silným vlivem ruštiny. Ta ovlivnila především fonetiku a slovní zásobu, např. sumk („taška“) srov. rus. сумка (= sumka).