Venuše (planeta)
druhá planeta sluneční soustavy / From Wikipedia, the free encyclopedia
Venuše je druhá planeta od Slunce ve sluneční soustavě. Je pojmenována po římské bohyni lásky a krásy Venuši. Jedná se o jedinou planetu sluneční soustavy, která je pojmenována po ženě. Venuše je terestrická planeta, co do velikosti a hrubé skladby velmi podobná Zemi; někdy se proto nazývá „sesterskou planetou“ Země. Eliptická oběžná dráha Venuše má ze všech planet nejmenší výstřednost, pouze 0,007. Okolo Slunce oběhne jednou za 224,7 pozemského dne. Protože je Venuše ke Slunci blíže než Země, její úhlová vzdálenost od Slunce nemůže překročit určitou mez (největší elongace je 47,8°) a lze ji ze Země vidět jen před úsvitem nebo po soumraku. Proto je Venuše někdy označována jako „jitřenka“ či „večernice“, a pokud se objeví, jde o zdaleka nejsilnější, téměř bodový přírodní zdroj světla na obloze. Její magnituda může dosáhnout hodnoty −4,6. Na obloze je tedy po Slunci a Měsíci nejjasnějším zdrojem. Výjimečně lze Venuši pouhým okem spatřit i ve dne.
Venuše | |
---|---|
Ultrafialový obrázek Venušiných mraků jak jej viděla sonda Pioneer Venus Orbiter (1979). Ve viditelném světle má Venuše jen nevýrazné rysy. | |
Symbol planety | |
Elementy dráhy (Ekvinokcium J2000,0) | |
Velká poloosa | 108 208 926 km 0,723 331 99 au |
Obvod oběžné dráhy | 6,8×108 km 4,545 au |
Výstřednost | 0,006 773 23 |
Perihel | 107 476 002 km 0,718 432 70 au |
Afel | 108 941 849 km 0,728 231 28 au |
Perioda (oběžná doba) | 224,700 96 d (0,615 197 7 a) |
Synodická perioda | 583,92 d |
Orbitální rychlost | |
- minimální | 34,784 km/s |
- průměrná | 35,020 km/s |
- maximální | 35,259 km/s |
Sklon dráhy | |
- k ekliptice | 3,394 71° |
- ke slunečnímu rovníku | 3,86° |
Délka vzestupného uzlu | 76,680 69° |
Argument šířky perihelu | 54,852 29° |
Počet přirozených satelitů | 0 |
Fyzikální charakteristiky | |
Rovníkový průměr | 12 103,7 km (0,948 Země) |
Polární průměr | 12 103,7 km (0,948 Země) |
Zploštění | 0 |
Povrch | 4,60×108 km² (0,902 Země) |
Objem | 9,28×1011 km³ (0,857 Země) |
Hmotnost | 4,868 5×1024 kg (0,815 Země) |
Průměrná hustota | 5,204 g/cm³ |
Gravitace na rovníku | 8,87 m/s² (0,904 G) |
Úniková rychlost | 10,36 km/s |
Perioda rotace | 243,0185 d |
Rychlost rotace | 6,52 km/h (na rovníku) |
Sklon rotační osy | 2,64° |
Rektascenze severního pólu | 272,76° (18 h 11 min 2 s) |
Deklinace | 67,16° |
Albedo | 0,65 |
Povrchová teplota | |
- průměrná | (464 °C) 737 K |
- maximální | (500 °C) 773 K |
Charakteristiky atmosféry | |
Atmosférický tlak | 9 321,8 kPa |
Oxid uhličitý | ~96,5 % |
Dusík | ~3 % |
Oxid siřičitý | 0,015 % |
Oxid uhelnatý | 0,007 % |
Argon | 0,007 % |
Vodní páry | 0,002 % |
Helium | 0,0012 % |
Neon | 0,0007 % |
Karbonylsulfid Chlorovodík Fluorovodík | stopová množství |
Venuše je zcela zakryta vrstvou husté oblačnosti, která nedovoluje spatřit její povrch v oblasti viditelného světla. To vyvolalo velkou řadu spekulací o jejím povrchu, přetrvávajících až do 20. století, kdy byl její povrch prozkoumán pomocí přistávacích modulů a radarového mapování povrchu. Venuše má nejhustší atmosféru ze všech terestrických planet, která je tvořena převážně oxidem uhličitým. Pro absenci uhlíkového cyklu ve formě navázání do hornin či na biomasu z atmosféry docházelo k jeho enormnímu nárůstu až do současné podoby. Vznikl tak silný skleníkový efekt, který ohřál planetu na teploty znemožňující výskyt kapalné vody na jejím povrchu a učinil z Venuše suchý a prašný svět. Existují teorie, že Venuše, podobně jako Země, měla oceány kapalné vody. Voda se vlivem narůstající teploty vypařila a následně se pro absenci magnetického pole vodní molekuly střetly s částicemi slunečního větru, což vedlo k jejich rozpadu na kyslík a vodík a k úniku volných částic z atmosféry.[1] V současnosti dosahuje tlak na povrchu Venuše přibližně 92násobku tlaku na Zemi.
Venuše byla známa již starým Babylóňanům kolem roku 1600 př. n. l. Byla však pozorována dlouho předtím v prehistorických dobách díky své jasné viditelnosti. V Čechách jsou známy nálezy dokládající její pozorování z archeologické lokality Makotřasy z období asi 2700 let př. n. l.[2]
Jejím symbolem je stylizované znázornění bohyně Venuše držící zrcadlo: kruh s malým křížem pod ním (v Unicode: ♀). Povrch Venuše mohl být zkoumán až díky radaru a kosmickým sondám. První úspěšné přistání provedla sovětská (SSSR) sonda Veněra 7 15. prosince 1970. V první polovině 90. let 20. století zhotovila americká sonda Magellan detailní mapu téměř celého povrchu planety. Tyto výzkumy přinesly poznatky o silné sopečné aktivitě na povrchu Venuše, což spolu s přítomností síry v atmosféře vedlo k domněnkám, že se na Venuši nachází aktivní vulkanismus i v současnosti, což v roce 2009 potvrdila měření povrchu v infračerveném spektru.[3] Při průzkumu snímků ale nebyly nalezeny žádné doklady lávových proudů, které by pocházely z nedávné doby. Na povrchu bylo překvapivě pozorováno jen malé množství kráterů, naznačující, že celý povrch je relativně mladý o stáří přibližně půl miliardy let.