Úniková rychlost
obecný pojem pro obdobu 2. kosmické rychlosti / From Wikipedia, the free encyclopedia
Úniková rychlost (u Země při povrchu mluvíme o 2. kosmické rychlosti) je rychlost, kterou se pohybuje po parabolické dráze kolem centrálního tělesa v dané výši těleso zanedbatelně malé hmotnosti. Je to nejnižší možná rychlost, při které těleso může definitivně opustit sféru gravitačního vlivu planety.
Velikost únikové rychlosti v daném místě závisí na hmotnosti centrálního tělesa a na vzdálenosti od středu tohoto tělesa podle vztahu
- ,
kde je gravitační konstanta a je gravitační parametr centrálního tělesa.
Ze vzorce je zřejmé, že úniková rychlost se vzdáleností od centrálního tělesa klesá. V tabulce níže jsou uvedeny hodnoty únikové rychlosti pro různé výšky drah v gravitačním poli Země, v následující tabulce pak únikové rychlosti přepočítané na povrch (resp. horní hranici mraků) u jednotlivých planet sluneční soustavy.
Jistým zvláštním případem je tak zvaná černá díra, kde úniková rychlost z horizontu událostí (hranice černé díry, ze které už nedokáže uniknout ani světlo) je (teoreticky) větší nežli rychlost světla, která však nemůže být překročena; proto vše, co překročí horizont událostí, zůstává z dnešního hlediska nenávratně uvnitř černé díry (a je tedy zvenčí nepozorovatelné).