Velká pečeť
From Wikipedia, the free encyclopedia
Velká pečeť (tib. čhagčhen, čhaggjä čhenpo, skt. mahámudra: „Velká pečeť“ skutečnosti) je buddhistická nauka, která je praktikována ve vadžrajánovém buddhismu. Velká pečeť je název, který symbolizuje Buddhův příslib nejvyššího učení. Patří mezi nejvyšší učení na cestě vadžrajány. Vyučuje se zejména v tradici Kagjü a vyvolává přímý prožitek podstaty mysli. Mahámudra zahrnuje základ, cestu a cíl:
- Základ Velké pečeti: Pohled základní čistoty všech vnitřních i vnějších jevů.
- Cesta Velké pečeti: Trénování se v tomto pohledu – meditace.
- Cíl Velké pečeti: Rozpoznání a realizace čistoty všech vnitřních a vnějších jevů – tj. probuzení.[1]
Velká pečeť v sobě zahrnuje čtyři úrovně – stavy, které se postupně v mysli praktikujícího objevují a které prožívá:
- 1. Jednobodová koncentrace (tib. rtse-gcig, skt. ékagratá)
- 2. Jednoduchost (tib. spros-bral, skt. nišprapaňča)
- 3. Jedna chuť (tib. ro-snyom, skt. rasásama)
- 4. Nemeditace (tib. sgom-med, skt. abhávaná), někdy se také překládá jako Všemeditace.[2]
Mezi držitele linie mahámudry patřili např. indičtí mahásiddhové a později tibetští například Marpa, Milaräpa a také všichni karmapové.