Veljko Kadijević

Veljko Kadijević (v srbské cyrilici Вељко Кадијевић; 21. listopadu 1925, Glavina Donja poblíž Imotski – 2. listopadu 2014, Moskva) byl generál Jugoslávské lidové armády a poslední ministr obrany (Svazový sekretář lidové obrany) Jugoslávie od roku 1988 do své rezignace v roce 1992.^[1]

Veljko Kadijević
ministr obrany
Ve funkci: 15. května 1988 – 8. ledna 1992
Předchůdce	Branko Mamula
Nástupce	Blagoje Adžić (pověřen řízením)
Stranická příslušnost
Členství	Svaz komunistů Jugoslávie
Narození	21. listopadu 1925 Glavina Donja
Úmrtí	2. listopadu 2014 (ve věku 88 let) Moskva
Příčina úmrtí	nemoc
Alma mater	Kolej armádního velení a generálního štábu Spojených států Higher Military Academy of YPA Vojenská akademie Spojených států amerických
Profese	politik a voják
Ocenění	Řád jugoslávské hvězdy Řád bratrství a jednoty Řád partyzánské hvězdy Řád lidové armády Řád za statečnost … více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Narodil se 21. listopadu 1925 ve vesnici Glavina Donja poblíž Imotski v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Jeho otec byl Srb a matka Chorvatka.^[2] Považoval se za „projugoslávského Srba“.^[3]

Patřil mezi „jestřáby“ jugoslávské politiky; před rozpadem země několikrát zdůraznil, že zemi je nezbytné bránit silou. V lednu 1990 prohlásil, že nedopustí, aby se z Jugoslávie stal druhý Libanon.^[4] V březnu 1991 vyjednával se Sovětským svazem případnou vojenskou pomoc pro situaci, pokud by západní země měly zájem Jugoslávii z důvodů rostoucí vnitřní nestability (v březnu 1991 již zbývalo jen několik týdnů do vypuknutí prvních střetů v oblasti Plitvických jezer) vojensky obsadit.^[5]

Velel proto jugoslávské armádě jak během desetidenní války ve Slovinsku, tak i během války v Chorvatsku. Sám, ačkoliv byl z Chorvatska, se považoval především za jugoslávce.^[zdroj?] Přes deset let žil v Rusku; roku 2008 získal ruské občanství. V Chorvatsku byl totiž stíhán za válečné zločiny.^[6]

Reference

1. Smrt Jugoslavije/Učesnici događaja [online]. [cit. 2005-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2001-03-05.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. CENCICH, John R. The Devil's Garden: A War Crimes Investigator's Story [online]. Lincoln, Nebraska: University of Nebraska Press, 2013. S. 115. ISBN 978-1-61234-173-6.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
3. Thomas S. Szayna; MICHELE ZANINI. Identifying Potential Ethnic Conflict: Application of a Process Model. Redakce Thomas S. Szayna. Santa Monica, California: RAND Corporation, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-83302-842-6. Kapitola The Yugoslav Retrospective Case, s. 83.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
4. RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 59. (angličtina)
5. KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd: Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 57. (srbština)
6. Oficiální vývěska chorvatské policie. www.mup.hr [online]. [cit. 2012-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-09.