![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Vajra_aksamala_ghantha.jpg/640px-Vajra_aksamala_ghantha.jpg&w=640&q=50)
Vadžrajána
jedna ze tří hlavních cest buddhismu / From Wikipedia, the free encyclopedia
Vadžrajána (tibetsky rdo rje theg pa, v sanskrtu vadžrajána, वज्रयान, čínsky ťin-kang čcheng 金剛乘, japonsky kongódžó 金剛乗, doslovný význam „diamantový vůz“), běžně vadžrajánový buddhismus, někdy také nazývána jako mantrajána (vůz manter), mantranája (cesta manter) a tantrajána (vůz tanter), je jednou ze tří hlavních cest buddhismu (vedle mahájány a théravády). Historicky je tento směr ze všech tří cest nejmladším, tantrický buddhismus vznikl ve středověké Indii v době rozmachu praktik tantrismu, konkrétně je spojován se skupinami potulných jogínů zvaní mahásiddhové. Dnes je buddhismus vadžrajány rozšířen zejména v Tibetu, Nepálu, podél Himalájí, zemích Východní Asie a v Mongolsku.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/3/36/Vajra_aksamala_ghantha.jpg/640px-Vajra_aksamala_ghantha.jpg)
Učení a praxe vadžrajány nejvíc pronikly do tibetského buddhismu (takže oba pojmy jsou mnohdy používány jako synonyma), nicméně podnítily vznik také tzv. čínského esoterického buddhismu, který dal později základ japonské škole šingon. Formou vadžrajány je také névárský buddhismus, který je rozšířen mezi Névárci, domorodými obyvateli Káthmándského údolí v Nepálu.