Mahásiddha (tib. grub thob chen po, skt. mahá – velký, siddha – dosažitel nebo adept) je v buddhismu označení pro jogínského praktikujícího vadžrajány, neboli cesty tajné mantry. Mahásiddhové jsou praktikující, kteří díky intenzivní meditační buddhistické praxi dosáhli významných schopností mysli (sanskrtsky siddhi). Nejčastěji se setkáváme s pojmem 84 mahásiddhů.
Pojem 84 mahásiddhů se vztahuje k indickým mistrům vadžrajány. Téměř všech osmdesát čtyři mahásiddhů dosáhlo osvícení ještě před svou smrtí. Díky tomu, že udržovali pevné propojení se svým učitelem a používali výjimečné metody Vozidla manter, vadžrajány, dokázali k osvícení dojít v průběhu jediného života. Svazek mezi realizovaným učitelem a jeho plně otevřeným žákem, který má v učitele nezlomnou důvěru, je hlavním předpokladem, který umožňuje na cestě vadžrajány dosáhnout rychlé výsledky.
Ačkoliv tito mistři s mimořádnými schopnostmi, ženy i muži, patřili ke všem sociálním vrstvám, existovali také typičtí potulní jogíni, kteří byli velice často velmi nekonvenční ve svém chování a projevech. Jejich styl života a chování se často vylučoval s etickými zásadami společnosti. Navenek se často chovali nemorálně nebo nepochopitelně, uvnitř však dodržovali své svazky s učitelem a „čistě“ praktikovali nejvyšší nauky Budddhy. Tradice vadžrajány shrnula nejdůležitější mistry do skupiny 84 mahásiddhů. Jako znamení svých realizací skládali například mnohé písně, které se staly známými pod jménem dohá.
SEEGERS, Manfred, Světové náboženství buddhismus, Kagyü Life č. 22, (duben 1997)
DOWMAN, Keith (1986). Masters of Mahamudra: Songs and Histories of the Eighty-four Buddhist Siddhas. Albany, NY: State University of New York Press. ISBN0-88706-160-5