Vídeňská jazyková dohoda
Literární dohoda / From Wikipedia, the free encyclopedia
Vídeňská jazyková dohoda (srbochorvatsky v latince Bečki književni dogovor, nebo také zkráceně Bečki dogovor; v cyrilici Бечки књижевни договор, zkr. Бечки договор) byla podepsána dne 28. března 1850 zástupci chorvatských a srbských spisovatelů, literátů a vzdělanců. Na základě ní se až do roku 1990 začal srbský a chorvatský jazyk považovat za jeden jazyk, a to srbochorvatštinu. Podle dohody bylo za spisovnou podobu jazyka odsouhlaseno štokavské nářečí v podobě, kterou se mluvilo na jihu Bosny a Hercegoviny a v Dubrovníku.
Dohoda získala značný ideologický význam během existence Jugoslávie, neboť právě na ní bylo odkazováno v souvislosti s nezbytnou jednotou všech jugoslávských národů. V roce 1954 ji doplnila Novosadská dohoda, na základě které byl pravopis jazyka modernizován.[zdroj?]