Ustašovci
chorvatské ultranacionální revoluční hnutí / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ustaša – Chorvatské revoluční hnutí bylo chorvatské ultranacionální, ke katolictví se hlásící a fašistické hnutí působící zejména v meziválečném období a v období druhé světové války.
Slovo ustaša je odvozeno od chorvatského slovesa ustati (povstat, vzbouřit se) a znamená povstalec, vzbouřenec, rebel. V chorvatštině je to jednotné číslo mužského rodu, plurál zní ustaše. Vzhledem k historickým souvislostem je dnes slovo „ustaša“ v chorvatštině užíváno výhradně pro příslušníka této nacionalistické organizace. Pro povstalce obecně Chorvaté užívají slova „ustanik“.
Tato organizace byla založena v roce 1930 v Itálii[1] a jejím cílem bylo vytvořit samostatný chorvatský stát jako odpověď na srbskou hegemonii a utlačování. Ideově se snažili ustašovci odkázat na politický program Ante Starčeviće a Strany práva z konce 19. století. To se také například projevilo tím, že když se hnutí dostalo v Chorvatsku k moci, začalo protežovat bosenské muslimy,[2] dokonce jako "nejčistší složku chorvatského národa.[3] Zprvu získávali příznivce v zemích, kam se uchýlila chorvatská emigrace, především v Itálii, která tento režim podporovala, neboť si od něj slibovala rozvrat Jugoslávie. V takové situaci by byli schopní italští fašisté získat zpět území, kterých se museli po první světové válce zříci.
Koncentrační tábor v Jasenovaci byl i některými nacistickými důstojníky považován za hrůzné místo.[4] Odhaduje se, že v táboře zahynulo na 100 000 lidí.[5] Moci se ustašovci chopili až v dubnu 1941, kdy celou Jugoslávii okupovalo Německo a Itálie. Chorvatsko vyhlásilo nezávislost a do čela Ustaše se postavil Ante Pavelić, který tak vytvořil jeden z nejkrvavějších loutkových režimů druhé světové války. V roce 1945 bylo Chorvatsko opět včleněno do Jugoslávie, Pavelić uprchl do exilu.