![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cb/Foot-Ball_Club_Juventus_-_Umberto_Caligaris.jpg/640px-Foot-Ball_Club_Juventus_-_Umberto_Caligaris.jpg&w=640&q=50)
Umberto Caligaris
italský fotbalista / From Wikipedia, the free encyclopedia
Umberto Caligaris (26. července 1901 Casale Monferrato, Italské království – 19. října 1940 Turín, Itálie) byl italský fotbalový obránce a trenér.
Umberto Caligaris | |||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|
![]() | |||||||
Osobní informace | |||||||
Datum narození | 26. července 1901 | ||||||
Místo narození | Casale Monferrato, Italské království ![]() | ||||||
Datum úmrtí | 19. října 1940 (ve věku 39 let) | ||||||
Místo úmrtí | Turín, Itálie ![]() | ||||||
Výška | 171 cm | ||||||
Hmotnost | 70 kg | ||||||
Klubové informace | |||||||
Konec hráčské kariéry | |||||||
Pozice | Fotbalový obránce (1919–1937) Fotbalový trenér (1935–1940) | ||||||
Profesionální kluby | |||||||
| |||||||
Reprezentace | |||||||
| |||||||
Trenérská kariéra | |||||||
| |||||||
Úspěchy | |||||||
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. | |||||||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Svou fotbalovou kariéru spojil především se dvěma týmy: Casalem a Juventusem, s nimiž získal pět titulů (1930/31, 1931/32, 1932/33, 1933/34, 1934/35). Byl členem silné obranné trojky (brankář Gianpiero Combi a obránce Virginio Rosetta), která tvořila i obranu v reprezentaci. Tamní specializovaný tisk je považuje za nejlepší obrannou linii všech dob.
Dlouho byl hráčem s nejvíce vystoupeními v historii italského národního týmu, jeho rekord byl 59 utkání, které bylo překonáno až v roce 1971 Facchettim.
S italskou reprezentací vyhrál MS 1934 [1] a na olympijských hrách 1928 získal bronzovou medaili.[2]
Po skončení fotbalové kariéry se rozhodl stát se trenérem. První sezona 1935/36 ale nevyšla dobře. S klubem Brescia Calcio sestoupil do druhé ligy. Během sezóny 1936/37 byl navíc zasažen těžkou sepsí ale lékaři jej zachránili. Zotavil se a šel trénovat Lucchese. Poté trénoval Modenu a v sezonách 1939/40 a 1940/41 se vrátil do Juventusu. Dne 19. října 1940 se znovu objevil na hřišti, spolu se svými bývalými spoluhráči Combim a Rosettu v utkání starých gard. Po několika minutách hry byl nucen opustit hřiště a odvezen do nemocnice s infarktem. Trenér národního týmu Vittorio Pozzo věnoval v tisku pamětní článek s názvem Gladiátor. Místo něj se lavičku Juventusu posadil Federico Munerati.
V roce 2011 mu vedení Bianconeri posmrtně udělil jednu z padesáti hvězd na chodníku slávy stadionu Juventusu.[3]