Uherský sněm

Uherský sněm nebo zemský sněm nebo zemské shromáždění Království uherského (maďarsky Magyarországi országgyűlés, slovensky lidově zastarale Rákoš, německy Ungarischer Landtag) bylo nejvyšší shromáždění privilegovaných stavů a ​​vrstev Uherska v letech 1298 až 1918. Zhruba od roku 1860 jej lze označit jako parlament.

Zemský sněm Uherského království
Zasedání sněmu v roce 1830
Základní informace
Sídlo	Zasedal ve městech Stoličný Bělehrad, Arad, Rákoš (okres Revúca), Budín, Pešť Temešvár, Segedín, Bratislava, Tolna, Tata, Varadín, Banská Bystrica, Trnava, Šoproň. Budapešť
Složení
Subjekty	Sněmovna magnátů

Historie

Vznikl přímo z generálních kongregací, čili celozemských shromáždění šlechty, které se svolávaly od 12. století.

První sněm v pravém slova smyslu se konal v září 1298 v Budíně. Za Anjouovců se sněmy nesvolávaly, kromě roku 1351, kdy Ludvík I. požádal šlechtu o souhlas s vybíráním daně. Řádnou činnost sněmu obnovil až Zikmund Lucemburský. V 15. století sněm získal četné kompetence (schvalování daní, volba krále, palatina, soudců a podobně, upravování poddanských povinností atd.) a vžilo se, že každou právní normu krále musel potvrdit i sněm.

Před rokem 1536 sněm zasedal nejčastěji na Rákošském poli u Pešti. Po obsazení dnešního Maďarska Turky se zasedání konala v letech 1536 až 1848 téměř vždy v Prešpurku (dnešní Bratislavě), výjimečně i v jiných městech obvykle v horní části země.

V roce 1608 byl sněm rozdělen na dvě komory (tabule):

• Horní komora pro preláty a světské velmože (Sněmovna magnátů); v jejím čele stál palatin
• Dolní komora pro ostatní šlechtu a feudální vlastníky, přičemž byla tvořena po 2 poslancích z každé stolice, svobodného královského města a kapituly, a po 1 poslanci z každého proboštství a opatství;

V roce 1849 císař František Josef I. sněm zrušil, ale roku 1860 jej Říjnovým diplomem obnovil. Avšak již o rok později ho opět rozpustil. Po rakousko-uherském vyrovnání byl zřízen dvoukomorový sněm (v Budapešti), rozdělený na dvě komory (sněmovny):

• Horní komora pro dědičné členy (šlechta, arcibiskupové a biskupové; v roce 1885 zreformována)
• Dolní komora pro volené poslance (právo volit mělo jen 6,7 % obyvatelstva, od roku 1874 pouze 5,9 %)

Přestože nemaďarské národy tvořily přes 50 % veškerého obyvatelstva Uherska, byly v Dolní komoře sněmu zastoupeny méně než 10 procenty. Slováci například po několika volbách neměli žádného zástupce.

Uherský sněm zanikl koncem října 1918 v souvislosti se zánikem Rakousko-Uherska.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uhorský snem na slovenské Wikipedii.

Související články

• Sněmovna magnátů
• Maďarský parlament
• Absentium ablegatus